Pojďte se s
Kudy z nudy toulat labyrintem uliček
Tábora, objevovat malebná zákoutí, masivní hradby i příběhy z husitské minulosti města. Naplno si ale můžete užít i modernější časy a poznat místa, kde začal životní příběh mistra evropských operetních scén,
hudebního skladatele Oskara Nedbala. V jeho hudbě zní
lehkost valčíků i
tíha středoevropského melancholického dědictví.
Oskar Nedbal, slavný skladatel a dirigent přelomu 19. a 20. století, měl k Táboru vztah, který neskončil jeho narozením — město mu bylo domovem v mnoha ohledech celý život. A právě po jeho stopách se teď můžete vydat i vy.
Hudební kořeny pod hradbami
Procházku začněte v
Palackého ulici, kde naproti dnešnímu
divadlu stojí
rodný dům Oskara Nedbala. Narodil se tu v březnu 1874 v rodině
advokáta Karla Nedbala, zakladatele táborského Filharmonického spolku. Tento orchestr žije dodnes, a to pod názvem
Komorní orchestr Bolech města Tábora. Po otci však Oskar bohužel nezdědil jen
hudební talent, ale i rodinnou zátěž spojenou s psychickými potížemi.
Karel Nedbal zemřel v psychiatrické léčebně a problémy tohoto druhu se nevyhnuly ani Oskarovým sourozencům. Podobné trápení poznal i
skladatelův syn, který — stejně jako kdysi otec — studoval na táborském gymnáziu, ale nedařilo se mu jak v prospěchu, tak v chování. Trpěl pocitem nechtěného dítěte a v roce 1918 si při výkonu vojenské služby sáhl na život. Tragický osud nakonec dostihl i samotného
Oskara Nedbala. Bylo mu pouhých 56 let, když svůj bouřlivý život ukončil skokem z okna záhřebského divadla.
Tóny v divadle i v ulicích
V době Oskarova dětství stála na místě dnešního táborského divadla ještě
Pražská brána a přilehlá sýpka. Na jejich místě v roce 1887 vzniklo nové
Městské divadlo, jehož interiér se inspiroval slavnějším
pražským Národním divadlem. Dnes nese jméno
Oskara Nedbala a v létě tu návštěvníky vítá i
Síň Oskara Nedbala.
Jako člen
Českého kvarteta, sólista i dirigent táborského Filharmonického spolku vystoupil
Oskar Nedbal v rodném městě mnohokrát – v
Městském divadle, v
Sokolovně a nejčastěji v
honosném sále Střelnice. Na jeho koncertech hostovali špičkoví umělci své doby — například
pěvkyně Ema Destinnová nebo
houslista František Ondříček. Je doloženo, že v Táboře hrála s Nedbalem nejméně třikrát
Česká filharmonie a že za ním přijel i
Antonín Dvořák.
Kronika Filharmonického spolku popisuje nadšení publika i úspěchy, s nimiž Nedbal prezentoval své skladby.
Další zastávkou je
Základní umělecká škola Oskara Nedbala. Hudební škola, založená v roce 1913, získala jeho jméno krátce po skladatelově smrti v roce 1930. Nedbal do ní sice nikdy nechodil, zato ji ale finančně podporoval. Dnes tu kromě výuky hudby a výtvarné výchovy najdete i stálou výstavku mapující Nedbalovy vazby k rodnému městu.
Láska, smutek i stíny minulosti
Mládí
Oskara Nedbala bylo spjato se studiem na tehdejším
gymnáziu na Klášterním náměstí, dnes základní škole na
náměstí Mikoláše z Husi. V době Oskarova mládí šlo o elitní výběrovou školu. Zatímco budoucí virtuos neměl konkurenci, co se týče hudebního talentu, v ostatních předmětech dost plaval a dosahoval jen průměrných výsledků. To mu však nezabránilo pokračovat v dalších studiích na
pražské konzervatoři, kde ho učil
Antonín Dvořák, jenž se zrovna vrátil z
Ameriky.
Nedaleko gymnázia stával dům, v němž provozoval hostinec
Jan Setunský. Jeho dcera
Josefina se stala Nedbalovou manželkou. Vzali se v roce 1898 v
děkanském kostele Proměnění Páně na
Žižkově náměstí. Jejich štěstí ale netrvalo dlouho, osud mladé manžele nešetřil. Josefina zemřela na souchotiny jen pár let po svatbě, když byly synovi Oskárkovi necelé dva roky. Velkolepý pohřeb se zádušní mší se konal v
kostele sv. Filipa a Jakuba, Josefininy ostatky byly uloženy do rodinné hrobky na přilehlém hřbitově. O patnáct let později byl do téže hrobky po boku své matky pochován
skladatelův jediný syn Oskar. V šedesátých letech 20. století byl takzvaný „starý hřbitov“ zrušen a přeměněn na
park.
Za Oskarem a k Oskarovi za město
Přání odpočívat po smrti v rodném kraji blízko
Lužnice se
Oskaru Nedbalovi nikdy nevyplnilo, ale můžete se zajet podívat tam, kam rád jezdíval na
letní byt. Oblast kolem
Kamenné Lhoty si Nezval zamiloval a prý tu dokonce složil jednu ze svých nejznámějších operet,
Polskou krev. Dnes tu kromě zámečku najdete i
moderní dům Oskar, který se stal absolutním vítězem jubilejního desátého ročníku
soutěže Interiér roku 2024. Elegantní stavba pojmenovaná po
skladateli Oskaru Nedbalovi stojí přímo v zámecké zahradě.
Architekt Jan Žaloudek ho vybudoval pro sebe a svou rodinu, aby tu mohli relaxovat i tvořit. Nabízí ho také k
pronájmu a na umělecké workshopy. Dům je poctou nejen soudobému designu, ale i duchu místa. Silný
genius loci umocňuje torzo barokní stodoly, staleté stromy a kamenná zeď, která lemuje pozemek otevřený do
malebné venkovské krajiny.