Oskar Nedbal vyrůstal v
Táboře po boku hudbymilovného otce
Karla Nedbala, advokáta a zakladatele
táborského filharmonického spolku později nazývaného
Bolech, v domě, který se nachází naproti dnešnímu
divadlu Oskara Nedbala. Podobně jako sourozenci i on zdědil hudební nadání, a tak už v jedenácti letech začal studovat na
pražské konzervatoři. Byl významným a talentovaným žákem
Antonína Dvořáka.
Už během studií na konzervatoři zahájil Nedbal hudební kariéru jako
violista a manažer Českého kvarteta. Později violu odložil, aby mohl dirigovat a již ve dvaadvaceti letech řídit
Českou filharmonii. S tou spolupracoval řadu let a brzy se stal jedním z nejvýznamnějších dirigentů; řídil koncerty například v
Berlíně, Paříži, Petrohradu, Varšavě, Oděse, Vídni a Londýně. Narození
syna Oskara ho prý v roce 1902 inspirovalo ke složení hudby k
baletu Pohádka o Honzovi, ze kterého pochází snad jeho nejznámější skladba vůbec –
Valse triste.
Nedbala provázely celoživotní útrapy. Zasáhla jej především
tuberkulóza, neúspěšná léčba a předčasný skon
sedmadvacetileté manželky Josefiny. Léta po smrti své ženy strávil poblíž místa jejího odpočinku, žil a pracoval v domku v
Táboře. Po několika letech se pak odstěhoval do
Vídně, kde prožíval šťastné roky se svou
druhou ženou Marií. K
Pohádce o Honzovi se připojily
balety a operety Z pohádky do pohádky, Princezna Hyacinta, Čertova babička, Vinobraní, Krásná Saskia i slavná
opereta Polská krev. Ta měla premiéru v říjnu 1913 ve
Vídni, v lednu 1914 v
Praze a ještě v tom roce byla uvedena ve stovce divadel
Německa a
Rakouska.
Řadu rodinných tragédií završila
sebevražda syna Oskara, který se zastřelil v červnu 1918 při výkonu strážní služby. V následujících letech čekaly Nedbala další krize. Když se po vzniku nové republiky vrátil do
Prahy, čekalo ho chladné přijetí: Češi mu vytýkali odrodilství i pokleslý žánr operety. Proto přijal
místo ředitele opery Slovenského národního divadla v Bratislavě. Pozvedl jeho uměleckou úroveň, ale zničila ho odpovědnost za ekonomické řízení celého divadla. V roce 1928 se zklamaný a duševně strádající Nedbal vedení divadla vzdal. Jenže zůstaly dluhy, anonymní pomluvy a nenávistné útoky – a přestože Nedbal obětoval veškeré osobní úpory, nedokázal splnit nároky věřitelů.
Posledním dnem v životě Oskara Nedbala byl
Štědrý den roku 1930. Dobrosrdečný a důvěřivý muž, který se ocitl na konci fyzických a psychických sil, spáchal sebevraždu skokem z okna zkušebny
divadla v chorvatském Záhřebu, kde ještě předchozí večer v opeře řídil svou
Pohádku o Honzovi.
O převezení jeho ostatků do rodné země se po 76 letech postaral
houslový virtuos Josef Suk, s jehož dědečkem
Oskar Nedbal hrával v Českém kvartetu. Hudební skladatel
Oskar Nedbal byl
12. května 2006 pohřben na
Vyšehradském hřbitově.
Nejvíc památek na Oskara Nedbala objevíte v
Táboře. Na rodném domě v Palackého ulici jej připomíná
pamětní deska a v
táborském divadle, pojmenovaném na jeho počest, stojí jeho busta. Připomenout si ho můžete i v
Kamenné Lhotě, kam jezdíval na letní byt a údajně tu složil jednu ze svých nejznámějších operet,
Polskou krev.