Květa Legátová v roce 2001 zazářila na české literární scéně jako kometa: povídkový soubor
Želary vydaný
nakladatelstvím Paseka se umístil v první desítce ankety
Lidových novin Kniha roku a autorka za něj získala
Státní cenu za literaturu. O rok později pak vyšla útlá novela
Jozova Hanule, která se stala námětem pro
film Želary. Překvapení? I zkušení kritici měli za to, že jde o literární debut, ale Květě Legátové bylo v té době rovných dvaaosmdesát let.
Už předtím publikovala dvě knížky, hlavně ale psala rozhlasové hry a povídky pro časopisy. V roce 1957 dokonce s podtitulem „první kapitola románu Želary“ vyšla krátká próza
O těžké krvi Zdeňka Tkáče, dva roky poté následoval úryvek
Vratislav Lipka a malá Bojarová, názvem odkazující k dalším hlavním postavám Želar. Příběh tak získával svou podobu desítky let.
Povídky, novela i film spojují osudy obyvatel zapadlé horské osady na
Moravských Kopanicích za první republiky a druhé světové války. Předlohou pro fiktivní Želary je
Starý Hrozenkov v
Bílých Karpatech, kde Legátová v poválečných letech pracovala jako učitelka,
film Želary režiséra
Ondřeje Trojana se ale odehrává kdesi v
Beskydech. Ani tam se ale nenatáčelo, krajinu se záhumenky a políčky filmaři našli až na Slovensku ve vesnici Zázrivá, části se natáčely ve
skanzenu – Muzeu kysucké dediny ve Vychylovce a v
Krušných horách na trati mezi
Chomutovem a
Vejprty. I tak si ale filmaři museli hlavní chalupu postavit na míru a interiér se dokonce natáčel v ateliéru.
A zajímavosti z filmu? Například že režisér Trojan pro film složil mladý akční štáb, protože pro práci v horách byla potřeba slušná fyzička, a věkový rozsah herců sahal od šestidenního miminka po devadesátiletou Zitu Kabátovou. Když se Květy Legátové ptali, do jaké míry je román napsaný podle skutečnosti, odpověděla, že přibližně půlka je fikce a půlka pravda. Nakonec nerada přiznala, že syrové prostředí, kde se potkávala s krutostí, bezohledností, sobectvím, hladem, nenávistí, neodpuštěním a týráním, byla mnohem horší, ale že by ho kniha už neunesla.
Film měl premiéru 4. září 2003 a byl nominován na
Oscara v kategorii nejlepší zahraniční film, cenu ale nezískal.
Povídky spojují osudy obyvatel zapadlé horské osady na Moravských Kopanicích za první republiky a druhou světové války.
Za povídkový soubor Želary získala Květa Legátová Státní cenu za literaturu.
Film Želary se natáčel na Slovensku ve vesnici Zázrivá a části se natáčely ve skanzenu - Muzeu kysucké dediny ve Vychylovce a v Krušných horách.
Jméno 'Kopanice' se odvozuje od způsobu obdělávání těžko přístupných políček, které bylo možné obdělávat jen kopáním motykou.
Na Moravských Kopanicích můžete zažít folklórní tradice, vidět ukázky lidové architektury a účastnit se folklórní přehlídky Kopaničářské slavnosti.
Květa Legátová byla spisovatelka, která v roce 2001 zazářila na české literární scéně povídkovým souborem Želary ve věku dvaaosmdesáti let.
Starý Hrozenkov sloužil jako předloha pro fiktivní osadu Želary, kde Květa Legátová působila v poválečných letech jako učitelka.
Podle 'Kudy z nudy' můžete v Bílých Karpatech navštívit folklórní slavnosti, muzeum Bojkovska, či se vydat na výlety po historických místech a přírodě.
Kniha Žítkovské bohyně způsobila, že Moravské Kopanice se staly známějšími a zažívají nápor turistů.
Film Želary byl nominován na Oscara v kategorii nejlepší zahraniční film, ale cenu nezískal.
Otázky i odpovědi jsou strojově generované a neprošly redakční úpravou.