Deset maličkostí, které dělají Vánoce kouzelnými

Tradiční vánoční lucerničky

Dva bratři Dalibor a Martin Peklákovi jednoho dne objevili na staré půdě lucerničky na vánoční stromek, které se vyráběly v 70. letech. Po jejich kouzlu se jim zastesklo, opravili je a následně začali s obnovou jejich výroby. Původní lucerničky vyrábělo od roku 1968 výrobní družstvo Napako v Praze. I přes velkou poptávku družstvo příliš vytížené jinou výrobou, projekt lucerniček po roce 1970 zastavilo. Jejich výrobu znovu rozjel roku 1973 Kovopodnik MP Topoľčany. Pod názvem Světlušky se vyvážely do Švédska, Německa i Ruska. Poslední lucerničky vyrobil závod roku 1994, kdy byl privatizován. Nový majitel raznice s nástroji prodal dál, další majitel za ně nezaplatil a pak se raznice i výrobní program nenávratně ztratily.
 
Od roku 2012 pátrali bratři po původních výrobních dílech a licenci. V roce 2014 už vznikly první nákresy pro výrobu raznic a elektroinstalace. Další rok bratři pořídili první ruční lis a zkoušeli počáteční ražbu. Nakonec vypátrali v Topoľčanech i bývalého vedoucího výroby lucerniček, který předal svým následovníkům důležité know-how. Na trh byly lucerničky, které splňují všechny normy EU, uvedeny v lednu 2018. Lucerničky byly přezkoušené v mezinárodní zkušebně TÜV SÜD s pobočkou v České republice TÜV SÜD Czech s.r.o. Objednat si je můžete přes internet na webu vanocnilucernicky.cz.
 

Andělské zvonění

Také si z dětství pamatujete na jemné cinkání zvonícího stromku? Pak jste měli doma nebo třeba u babičky či tety tzv. Andělské zvonění – malý kovový stromeček nad nímž se točila teplem zapálených svící vrtulka, která uváděla do chodu skleněné korálky jemně zvonící na malé činely. Úplně první plechové zvonící stromky se začaly vyrábět někdy kolem přelomu 19. a 20. století v porýnském Solingenu. Navazovaly na tradici podobných stromků s vrtulí poháněnou svíčkami, které byly vyráběny ze dřeva. A ty zase na tradici úplně prvních „vánočních stromů“, jaké se sestavovaly už ve středověku. Tehdy se svíčkami osazovaly pyramidy sbité z prkýnek a zdobené svázanými větvičkami. Patent na výrobu zvonícího stromku získala v roce 1905 firma Adrian & Stock ze Solingenu. V Československu se Andělské zvonění pod nekonfliktním názvem Zvonící stromek vyrábělo od 50. let ve frýdlantské pobočce podniku Elitex Liberec. Výroba pokračovala až do konce 80. let.
 
Stejně jako řada jiných věcí i andělské zvonění znovu přichází do módy, aktuálně je nabízí například vyhlášená výrobna ozdob ze skleněných perlí z Poniklé, firma Rautis. V prosinci roku 2020 byla navíc zapsána na seznam nehmotného dědictví UNESCO, jako tradiční nositel tohoto specifického druhu sklářského řemesla. Andělské zvonění z Rautisu, vycházející z roku 1890, je ručně vyrobeno s využitím původních nástrojů. Dělá se z mosazi s dřevěnou základnou z amerického ořechu. Stromek zdobí barevné duté perličky. Novodobá výroba navazuje na tradici z 50. let od roku 2011.
 

Tradiční ozdoby a vánoční řetěz

Všichni, kteří o Vánocích zdobí stromeček nebo chvojku přemýšlí, jakou ozdobou ještě zkrášlit větve. Určitě máte oblíbené ozdoby po svých předcích anebo jste si zakoupili moderní ozdobičky třeba na vánočních trzích. Ale odkud ty klasické ozdoby vlastně pocházejí? Již jsme zmínili tradiční ruční výrobu vánočních ozdob ze skleněných perlí v Rautisu. Právě odtud pocházejí perličkové hvězdičky, vločky, lodě, lokomotivy, letadla, zvonky, labutě v košíku nebo postavičky z perel. České Vánoce symbolizují i skleněné ozdoby výrobního družstva Slezská tvorba v Opavě. Od roku 1951 zde dělají třpytivé a malované koule, olivy, rakety, zvonky a špice i volně foukané tvary, srdce a figurky. K dalším typickým ozdobám patří výrobky družstva IRISA ze Vsetína. Vyrábí se zde skleněné špičky na stromeček, malované baňky, srdíčka a zvonky.

Od roku 1931 funguje výroba tradičních skleněných vánočních ozdob firmy DUV družstvo ve Dvoře Králové, které vyrábí neuvěřitelně rozmanitý sortiment – od tradičních koulí přes včely, ryby, medvědy a další zvířata po anděly, zvonky a špice. Jestliže vám stromeček zdobí barevné labutě anebo ptáčci s pírky, pravděpodobně budou z družstva DUV. V tom samém městě existuje i druhá firma zabývající se výrobou vánočních ozdob. Jmenuje se příznačně Ozdoba a již více než 100 let vyrábí ústy foukané a ručně malované skleněné ozdoby. Sortiment vyráběných ozdob je velice široký, velký výběr mají například ve figurkách, kde nechybí ani zelenina (oblíbená je například okurka), rukavičky nebo mandelinka bramborová. Raritou jsou cibulákové vzory a svou originalitou vás potěší také ozdoby à la vejce Faberge.

Oblíbenou ozdobou, která na stromečku nesmí chybět je vánoční řetěz. Tradici zdobení vánočního stromku papírovými řetězy se k nám dostala přes Německo ze Spojeného království. Tam byly zřejmě poprvé použity v 50. letech 19. století. Řetězy a girlandy, které i dnes okolo vánočního stromečku ovíjíme, mají symbolizovat rodinná pouta, která spojují blízké i vzdálené příbuzné. Společné zdobení vánočního stromku by v symbolické rovině mělo propojit generace a posílit právě rodinné pouto, toleranci a vzájemnou podporu.
 

Perníková chaloupka

Oblíbenou domácí „vánoční dekorací“ je voňavá perníková chaloupka, nejlépe vlastnoručně upečená a nazdobená, která provoní místnost a zalahodí oku (popřípadě chuťovým buňkám). Málokdo ale ví, kde se tradice pečení vánoční chaloupky vlastně vzala.
 
Možná vás překvapí, že o zvyk dnes rozšířený ve střední Evropě, Německu, Francii, Holandsku, Anglii, USA a Kanadě se postarala populární pohádka O Jeníčkovi a Mařence, která je velmi stará a její kořeny sahají podle historiků až do 14. století, kdy panoval veliký hladomor a děti se o sebe musely postarat samy (tzv. Veliký hlad v letech 1315–1317, který postihl celou Evropu). Tradice pečení a zdobení perníkových chaloupek vznikla v 16. století v Německu. Profesionální perníkáři stavěli složité a bohatě zdobené perníkové domy, někdy zkrášlené dokonce i plátky zlata. Perník se pekl ve velkém právě o vánočních svátcích, a tak i chaloupky zakořenily právě v tomto čase.
 

Zlaté prasátko

Ani zlaté prasátko by nemělo o Vánocích ve vašem domě či bytě chybět. Oblíbená jsou prasátka jako dekorace na stromeček anebo ozdoba vánočního stolu v podobě figurky z čokolády. Někde se dokonce peče linecké cukroví či perníčky ve tvaru prasátka, které symbolizuje štěstí a hojnost. Již zmíněná firma Ozdoba ze Dvora Králové přišla roku 2020 s hitem, který zůstává na výsluní i letos – zlatou skleněnou ozdobičkou ve tvaru zlatého čuníka. Má však i jiné barvy a existuje dokonce i varianta s rouškou přes rypáček (byla populární hlavně za covidu, ale v nabídce firmy ji stále najdete). Zlatá prasátka ale nabízí také, v několika variantách, Slezská tvorba Opava či Glassor Decorations z Liberce. A odkud se prase o Vánocích vlastně vzalo? Původ hledejme u Keltů, jejichž posvátným zvířetem byl kanec. V době zimního slunovratu panoval zvyk, že kdo zvíře ten den zahlédl, toho čekalo štěstí, zdraví a bohatství.
 

František, domácí kadidlo

Krásnou vánoční atmosféru navodí vůně františka. Historie pálení tohoto „domácího kadidla“ sahá hluboko do prastarých dob, kdy staří Keltové i Slované s jeho pomocí vykuřovali a očišťovali příbytky na přelomu starého a nového roku. V křesťanské nauce je kadidlo neboli olibanum jedním z darů, které přinesli tři králové právě narozenému Ježíškovi. Ovšem i ve středověku duchové o Vánocích útočili ze všech sil a bylo potřeba se jim bránit. Čas tzv. vykuřovacích nocí nastával buď v období od svaté Lucie po Boží hod (13. až 25. prosince) anebo v čase od Štědrého večera až do Tří králů (24. prosince až 6. ledna). Tou dobou podle dávných legend táhli německým, ale i českým krajem pohanští bohové s vojskem duchů, jimž mohl člověk čelit jediným způsobem – kouřem. Dým stoupající k nebi byl totiž nástrojem, jímž lidé odedávna „komunikovali“ se světem bohů a také démonů. Tradice novodobých pálení vonných františků je asi jen 300 let stará a pochází z česko-německého pohraničí, především z Krušnohoří.
 

Purpura nejen na plotně

„Tiše a ochotně purpura na plotně voní“, zpívá Jiří Suchý v populární vánoční písni. Ale, co vlastně purpura je? Jedná se o směs voňavých bylin a koření, která se teplem rozvoní. Patří do ní např. levandule, máta, muškátový oříšek, meduňka, mateřídouška, tymián, majoránka, šalvěj, rozmarýn, kmín, anýz, fenykl, oregano, květy růží, heřmánku, suché květy různých rostlin, např. růží, měsíčku či chrpy, jehličí, listy maliníku, jahodníku, ostružiníku či borůvčí. Většinou nechybí ani skořice a hřebíček, vhodná je i trocha jehličí. Tradice vánočních vůní pochází od Keltů, kteří rádi pálili na ohni voňavé jehličí. Purpuru je třeba pálit na rozpálené plotně, aby se vonná směs pražila nasucho. Dnes je však již málo domácností s klasickými kamny, proto si zájemci o pálení purpury musí vystačit buď s klasickou železnou plotýnkou u plynového sporáku, starou pánvičkou nebo hrncem s tenkým dnem. Lze ji prý „pražit“ i na sklokeramické desce s použitím alobalu, na topení nebo v aromalampě (místo vody s olejem).
 

Vánoční hvězda a český lovec orchidejí

Neodmyslitelnou rostlinou, která je spojována s Vánocemi, je Euphorbia pulcherrima neboli vánoční hvězda. Díky červeně zbarveným vrcholkům listenů a spodním zeleným listům představuje dokonalou barevnou kombinaci. Navíc je milým dárkem i typickou dekorací. Doma může vánoční hvězda dělat radost už od listopadu, o Vánocích i po nich. Nádherná exotická rostlina je v českých domácnostech často k vidění i na stole během večeře o Štědrém dnu. K nám do střední Evropy se dostala až ze střední Ameriky, přesněji z Mexika. Roku 1804 přivezl rostlinku do Evropy přírodovědec Alexander von Humboldt. Zde ji ředitel berlínské botanické zahrady pojmenoval botanickým názvem, a to „Euphorbia pulcherrima“ – nejkrásnější z rodu euphorbias, česky pryšec nádherný. Podle aztécké legendy kapičky krve jedné bohyně, která zemřela na zlomené srdce, skropily vrcholové listy poinsettie a daly jí typickou rudou barvu.
 
K masovému rozšíření vánoční hvězdy došlo díky Benediktu Roezlovi (rodákovi z Horoměřic u Prahy), českému zahradníkovi přezdívanému lovec orchidejí, který na svých cestách nesbíral jen orchideje, ale všechny druhy rostlin, které byly dekorativní a mohly se v Evropě líbit. Na své cestě do Ameriky roku 1855 znovu objevil pryšec nádherný, který byl jeho tipem na rostliny pro evropský trh. Své cesty si financoval sám a vydělával na ně sběrem a prodejem rostlin do zahradnictví. Rostlinku poslal do zahradnictví Louise van Houtteho v Gentu. K jejímu úspěchu na evropském trhu přispěly další generace, které se věnovaly šlechtění druhu, tak aby byl vhodný pro pěstování ve vytápěných bytech, a také šlechtění různých barevných variant s listeny bílými, žlutými, růžovými, modrými či světle červenými se světlými okraji.

Benedikt Roezl (1824 – 1855) se narodil v Horoměřicích u Prahy, v rodině zahradníka. Pokračoval v otcově řemesle, roku 1836 se odešel učit do zámeckých zahrad F. A. Thuna v Děčíně. Právě zde se naučil starat se a pěstovat mnoho druhů exotických rostlin. Tomuto oboru se pak věnoval po celý život, nejraději měl orchideje. Stal se nejen skvělým zahradníkem, ale také nejznámějším sběratelem rostlin své doby. Řada z nich byla pojmenována jím samým anebo jeho jménem. Zemřel roku 1855 v Praze na Smíchově.

Betlémské světlo

Mezi novodobé vánočními zvyky patří šíření Betlémského světla. Plamének se každoročně před Vánoci zapaluje v betlémské jeskyni, kde se podle tradice narodil Kristus. Poprvé plamínek z Betléma přicestoval roku 1986 letadlem do Lince, kde se stal součástí vánoční sbírky rakouského rozhlasu a televize na pomoc postiženým dětem. K nám se Světlo přátelství, jak byl betlémský plamen také nazván, dostalo po pádu čtyřicetileté komunistické vlády, a v rukou skautů poprvé putovalo v prosinci 1989 až pod sochu sv. Václava v Praze (plamínek tenkrát přebírali exiloví skauti na hranicích s Rakouskem). Slavnostní ceremoniál s předáním světla jednotlivým skautským delegacím z celé Evropy letos proběhne v sobotu 14. prosince ve Vídni. Navzdory probíhajícímu válečnému konfliktu absolvuje plamínek cestu z Betléma do Rakouska (letecky) a 15. prosince následuje přivítání Betlémského světla v Brně. Další týden, 21. prosince 2024, se pak vánoční plamínek díky skautským dobrovolníkům rozšíří po celé republice – rozvoz probíhá po vlakových trasách. Skautští kurýři ho doručí do všech koutů naší republiky.
 

Barevné i zelené jmelí

Stálezelený poloparazitický keřík z čeledi santálovitých fascinoval naše předky v dávné minulosti svým svěžím zjevem v zimních měsících i skutečností, že v tomto nehostinném období nese plody. V předkřesťanském období lidé věřili, že ztělesňuje živoucího ducha a bylo symbolem života i ochranným talismanem. Jmelí tak představovalo jakéhosi prostředníka mezi bohy a lidmi. Dávní obyvatelé Evropy, kde je domácí rostlinou, si jmelí zavěšovali do svých příbytků, protože se mělo za to, že jmelí zahání zlé duchy a nedovolí čarodějnicím vstup do domu. Podle dávných tradic má rozhodně viset – na lustru, nade dveřmi či nad stolem, do vázy se dávat dle pověr nesmí. Aby přineslo jmelí do domu štěstí, mělo by být podle tradice darované. Tedy větvičky jmelí, které si vy koupíte, byste měli ideálně darovat někomu, koho máte rádi. Avšak pozor, každá barva jmelí znamená něco jiného: jestliže darujete zelené jmelí, přinese obdarovanému zejména zdraví, zlaté hojnost peněz a stříbrné lásku. Zvyk líbání pod jmelím pochází z Anglie, kdy na Štědrý den může muž pod zavěšeným svazkem jmelí políbit jakoukoliv ženu. Co polibek, to odtržení bílé bobulky. Je však nutné uchovat tu poslední – to aby se z domu nevytratila láska.