Kdo miluje
hořické trubičky, sladkou pochoutku s více než dvousetletou historií, ten se musí v
sobotu 3. září vypravit do
Hořic na
Slavnosti hořických trubiček.
Na náměstí Jiřího z Poděbrad v centru města se dozvíte vše o tajemství jejich výroby, chybět nebudou
trubičkové a dětské soutěže i
řemeslné stánky – a k tomu samozřejmě koncerty, atrakce a pořady pro děti. Z hudebního programu se letos můžete těšit na skupinu
Schovanky,
Holki, Vaťák nebo
Olympic revival.
Recept na hořické trubičky přinesli Napoleonovi vojáci
Tradiční ruční výroba v
Hořicích byla obnovena po roce 1990 firmou Pravé hořické trubičky, s.r.o. Od roku 2007 na označení
Hořické trubičky nemá žádná firma výhradní právo a může je vyrábět každý, kdo je vyrábí na katastru města
Hořice v
Podkrkonoší s přilehlými obcemi.
Recept na výrobu trubiček sdělil podle legendy paní Líčkové
raněný osobní kuchař císaře Napoleona při svém návratu přes České země po porážce v Rusku v roce 1812, jako odměnu za své ošetřování. Existence obdobné pochoutky je doložena již na stole francouzského Krále Slunce
Ludvíka XIV. a její zobrazení je zachyceno i před dobou jeho panování na obraze z roku 1630. Jiná legenda však hovoří též o tom, že
Napoleon Bonaparte trpěl již v době svého tažení do Ruska žaludečními potížemi a jeho osobní kuchař mu proto pekl tenké dietní
oplatky z proseté pšeničné mouky jen s trochou mléka, žloutku, oleje, cukru a soli, jež si Napoleon oblíbil.
Nápad se sypáním a stáčením oplatek do trubiček se tak prý zrodil až v Hořicích. Rodinnou recepturu výroby pak zdokonalil Karel Kofránek, cukrář, který se do rodiny přiženil.
Kofránek vyráběl tuto pochoutku pod názvem Kofránkovy hořické trubičky.
S pomocí Františka Křižíka vznikl elektrický přístroj na výrobu oplatek (dvě pánve, přiklápějící se proti sobě, mezi něž se lilo těsto a vznikla tak oplatka). Za tento přístroj zdokonalující pečení oplatky byl roku 1898 udělen patent.
Trubičky ve městě vyrábělo i mnoho dalších
výrobců. Po roce 1949 byly všechny výrobny znárodněny a výroba soustředěna do národního podniku
Pardubický perník, později do podniku Průmysl trvanlivého pečiva Praha, obchodní výroba byla postupně přemístěna mimo Hořice, třebaže hořičtí pro vlastní potřebu pekli dále.