Výprava do pravěku: jeskyně a expozice, kde se setkáte s neandrtálci

Jsou jednou z největších záhad v lidské historii. Úspěšní lovci obývali několik set tisíc let rozsáhlé oblasti Evropy i Asie, ale před 20 až 30 tisíci lety náhle zmizeli; bohužel téměř beze stop. Věděli jste ale, že neandrtálci nám byli mnohem podobnější, než jsme si mysleli dříve? Uměli mluvit, k přípravě jídel používali oheň, měli kvalitní kamenné nástroje i krásné šperky. Byli menší, robustnější a silnější než my – typický neandrtálec měřil asi 165 cm, ženy byly ještě zhruba o deset centimetrů nižší. Měli světlou pleť a nejčastěji hnědé vlasy, vyskytovaly se však i zrzci. Díky genetice víme, že nevyhynuli úplně a v mnohých z nás dnes koluje kapka neandrtálské krve.

Díky laureátovi Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu, švédskému genetikovi Svantemu Pääbovi, je známo, že naši předkové druhu homo sapiens s neandertálci běžně plodili děti, a více než šesti miliardám lidí evropského a asijského původu koluje žilami od jednoho do čtyř procent neandertálské krve. A tento drobný zlomek měl na nás poměrně velký vliv. Nejen, že určil část našich fyziologických vlastností, ale také se zdá, že posílil náš imunitní systém, aby byl odolnější vůči škodlivým látkám, virům, ale i chladu. Pokud vás láka výprava na místa, kde na území dnešního Česka neandrtálci žili, nabídneme vám pár tipů...

Do obýváku k neandrtálcům aneb jeskyně Moravského krasu

Součástí prohlídky Sloupsko-Šošůvských jeskyní je také jeskyně Kůlna. Tunelovitá sluj patří k nejvýznamnějším archeologickým lokalitám na území České republiky a je považována za světový unikát. Právě tady totiž naši předkové z doby ledové žili. Prostorná a prosvětlená jeskynní troska byla jejich domovem a nejcennější nálezy dokumentují život člověka neandrtálského, který zde přebýval před více než 120 000 lety. I potom zde žili lidé, a to až do doby bronzové. Našlo se zde okolo 1 2000 drobných nástrojů a přes 1 000 kostí koně, losa, jelena, ale i mamuta. Nejdůležitějším nálezem tohoto období (micoquienu) jsou však drobné kosterní pozůstatky neandrtálců staré přes 40 000 let, zejména pak část horní čelisti dospívajícího mužského jedince. Dnes zde neandrtálské lovce připomínají pěkná dioramata.

Také v jeskyni Švédův stůl, v hlubokém krasovém údolí potoka Říčky, se našly velmi zajímavé pozůstatky – jeskyně v období starších čtvrtohor sloužila jako typické doupě jeskynních hyen a medvědů. Zbyly zde nejen pozůstatky jich samých, ale též jejich kořisti. Tou se mohli stát i neandrtálci, kteří obývali údolí Říčky současně s nimi. Jeskyně Švédův stůl patří k našim nejvýznamnějším archeologickým lokalitám a také je jedním ze tří nalezišť kosterních pozůstatků neandrtálského člověka na území České republiky. Důkaz o jejich přítomnosti přinesl rok 1905, kdy byla v jeskyni objevena neandrtálská čelist. Dále se zde na počátku 60. let podařilo najít úlomky lebky a jeden "neandrtálský" zub. Kromě neandrtálců zde byly objeveny také stopy lidí mladších kultur. Zvídavým turistům je jeskyně volně přístupná.
 

Zásadní objev v jeskyni Šipka

K vůbec prvnímu nálezu neandrtálských pozůstatků na našem území došlo v roce 1880 v jeskyni Šipka u Štramberka – jednalo se o zlomek čelisti neandrtálského dítěte s několika zuby. Objevil je archeolog a antropolog Karel Jaroslav Maška. Pravěcí lidé z různých kultur zde po sobě zanechali asi 550 kamenných nástrojů z pazourku, rohovce a dalších jim dostupných materiálů. Kostí a zubů různých živočichů bylo v jeskynních vrstvách objeveno udivující množství – asi 80 000 kusů. Byly zde odkryty zkamenělé kosterní pozůstatky velkých pleistocénních šelem. Zkameněliny zubrů, praturů, srstnatého nosorožce a dokonce i mamuta nasvědčují tomu, že sem byla tato zvířata zavlékána jako ulovená kořist (tedy součást jídelníčku pravěkých lovců), podle nejnovějších výzkumů také jako rituální předměty. Neandrtálci měli ve veliké úctě jeskynní medvědy a jejich lebkami zdobili své rituální "svatyně".
 

Cesta do pravěku v Blansku

Na zámku v Blansku naleznete stálou expozici Cesta do pravěku – sami a na vlastní kůži se můžete zapojit do objevování pravěkých epoch, tak jak utvářely krajinu Moravského krasu a její obyvatele. V expozici se dozvíte podrobnosti o využívání jeskyní Moravského krasu po celý pravěk pro nejrůznější účely, od sezónních obydlí lovců a sběračů po pohřební a kultovní praktiky našich předků v době halštatské. Mezi nejzajímavější předměty tohoto druhu patří bezpochyby nálezy z tajemstvími opředené jeskyně Býčí skála. K vidění jsou zde ale i předměty staršího období z jeskyně Kůlna nebo Pekárna. Součástí expozice je řada replik archeologických předmětů umožňujících zkoumání prehistorie hmatem.
 

Muzeum šipecké jeskyně ve Štramberku

Muzeum o pravěku a archeologii ve Štramberku dostalo název po již zmiňované jeskyni Šipka. A nejenom to – celé přízemí totiž jako jeskyně vypadá, včetně zvuků a světel!  Expozice je pojata netradičně, scénicky. Přímo v nástupním prostoru bude inscenovaná malá jeskyně – zmenšený model Šipky. Autor expozice Tomáš Skalík uvádí, že procházka replikou jeskyně je téměř k nerozeznání od návštěvy skutečné Šipky na protějším kopci. Jako materiál v expozici posloužil umělý vápenec. Součástí stálé výstavy muzea jsou samozřejmě i exponáty, jež se přímo k světoznámé jeskyni vážou.
 

Neandrtálec v životní velikosti

Pouze na jediném místě v Česku uvidíte neandrtálce v životní velikosti! Vypravit se za ním musíte do Humpolce, do Muzea dr. Aleše Hrdličky. Nejobsáhlejší část výstavy je věnována vývoji člověka od nejstarších pralidí až do současnosti. Poznáte zde základní znaky lidí z jednotlivých období dějin a přiblížíte si je na bustách i kostrách. Velkou atrakci představuje model neandrtálce v životní velikosti. Postava představuje dospělého, asi čtyřicetiletého muže, který měří 182 centimetrů. V reálném životě by vážil přibližně 90 kilogramů, jako figurína je o 40 kilogramů lehčí. Tělo odpovídá kostře, která je také novým exponátem muzea. Silikonové části, které nekryje oděv, mají detailní propracování včetně cév. Realisticky působí i ochlupení, vousy a vlasy. Neandrtálci měli kratší končetiny, byli podsaditější a měli robustnější kostru. Socha nejenže působí živým dojmem, ale navíc je i cítit – výtvarníci jí dodali aroma jeskyně a ohně.