Římskokatolický hřbitovní
kostel Všech svatých s kostnicí je spolu s
katedrálním chrámem Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele součástí bývalého cisterciáckého opatství v Sedlci, založeného již v roce 1142. Podle pověsti se zdejší
mniši vypravili až do
Svaté země a v roce 1278 s sebou zpět
přivezli hlínu z Jeruzaléma (podle některých přímo z Kristova hrobu, podle jiných z místa, kde byl ukřižován). Tu pak rozprášili na sedleckém hřbitově a ten se tak stal
nejstarším "Svatým polem" ve střední Evropě. Není divu, že byl vyhlášený a velmi vyhledávaný. Věřilo se také, že ostatky toho, kdo bude ve svaté půdě bude pochován, během jednoho až třech dnů
zmizí a v zemi zůstanou jen čisté bílé kosti. Mnoho ostatků sem přibylo po morové epidemii roku 1318, kdy zde bylo pochováno 30 tisíc zesnulých. Během husitských válek sem přibylo dalších 10 tisíc mrtvých. Kapacita hřbitova byla naplněna a na konci 15. století došlo ke zrušení většiny hrobů. Exhumované
ostatky asi 40 000 zemřelých byly uloženy do
spodní kaple kostela, kde je dle pověsti poloslepý sedlecký
mnich Antonín v roce 1511 seskládal do šesti velkých
pyramid. Pomíchané kosti složené v pyramidách symbolizují zástup lidí, kteří
čekají na Boží soud v zástupech a jsou si rovni. Za nelehkou práci a originální pojetí božího slova se prý mnichovi vrátil zrak.
Když se po husitských válkách klášter začal opět vzmáhat, pozval do
Kutné Hory tehdejší opat šestadvacetiletého
Santiniho, aby zrekonstruoval
klášter i
katedrálu zrekonstruovat. Alegorický výjev z kostí se
Santini rozhodl rozšířit – nad pyramidy, ve kterých je asi 40 tisíc kostí, umístil
koruny symbolizující boží království a doprostřed kostnice
čtyři obelisky – paprsky světla v černé noci (v 16. století musela být kvůli statice zazděna většina oken). Dnešní podobu kostnice získala až za panování
Schwarzenberků v roce
1870. Protože za Josefa II. byl zdejší klášter zrušen, mohli pozemky a budovy koupit právě Schwarzenbergové, kteří se o několik desítek let později rozhodli, že
kostnici opraví.
Povolali k tomu řezbáře
Františka Rinta z
České Skalice, který s celou svou rodinou včetně dvou dětí nejprve
všechny kosti vybělil pomocí chlorového vápna, což mu zabralo 4 roky. Poté z lidských lopatek, lebek, obratlů, čelistí, pánví a žeber vytvořil
monstrance,
girlandy,
jehlance i kostěný
lustr složený
ze všech druhů kostí lidského těla. Třešničkou na dortu však bylo sestavení Schwarzenberského erbu, ve kterém nechybí lebka – symbol uťaté hlavy Turka a i zbytek výjevu, tedy havran klovající oko, je složen z malých kůstek. V současné době
stále probíhá rekonstrukce výzdoby
kostnice, což není jednoduché, neboť v
kostech stále přebývá mor z dávných epidemií a manipulace s ostatky je proto nebezpečná. Práce probíhají postupně a kostnice je turistům otevřená. Práce budou dle odhadů trvat
až do roku 2030. Během prázdnin probíhají v kostnici každé úterý
netradiční noční prohlídky za svitu svíček.
Tajemství sedlecké katedrály
Do jiného světa vstoupíte při
prohlídkách sedlecké
katedrály Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křititele. Nachází se jen kousek od
kostnice a vstup sem máte zadarmo, pokud si z
kostnice uchováte lístek.
Kolemjdoucí turisté většinou jen spěchají kolem a bývalý cisterciácký klášter zapsaný v UNESCO minou, což je škoda. Na druhou stranu tu při své návštěvě budete mít větší klid. Zbytky původního románského kostela zde pamatují ještě
12. století, kdy sedlecký klášter vznikl. Nevyhnuly se mu husitské války, kdy
Žižka přitáhl s vojskem až k chrámu. Bránilo ho
500 mnichů, ale byli pobiti. Některé z nich nechal
Žižka a jeho lidé dokonce
zazdít a jejich pozůstatky jsou zde dodnes k vidění spolu se
základy původního kostela. Další raritu představuje
skleněná rakev – relikviář s ostatky sv. Felixe. Zdá se, jako by v rakvi ležel skutečný člověk: jedná se o postavu oděnou do šatů, nechybí obličej a vlasy... V rukách oděných do rukavic navíc třímá hůl. Odborně se figura nazývá
barokní manekýn a jedná se vlastně o jakousi barokní figurínu, která napodobuje lidskou postavu. Obličej a další části těla byly vymodelovány z vosku.
K mnoha dalším zajímavostem patří v katedrále třeba
Santiniho točité samonosné schodiště, které zde použil vůbec poprvé anebo zřejmě nejstarší dochovaná
gotická monstrance na světě. Schránka ze 14. století sloužila k vystavování hostie by měla pocházet přímo z dílny Petra Parléře. I když vypadá jako zlatá, vyrobena byla ze stříbra. Pozorné oko si všimne i nádherných
obrazů – ty namaloval
Petr Brandl, jeden z nejslavnějších barokních malířů u nás, který byl však také známým bohémem. Tento jeho povahový rys ho na konci života zavedl až do dluhové pasti a před svými věřiteli se ukryl právě v kutnohorském opatství. Ale i zde prý nebyl vzorným kajícníkem – aby mohl nerušeně popíjet v hostinci, vyrobil si údajně
model svých nohou, které umístil pod rozdělaný obraz. Neohlášená návštěva pracoviště v podobě opata tak proběhla bez problémů... V katedrále objevíte ještě mnohem více zajímavostí, například
madonu bez vlasů,
českou placku anebo
optický klam v jednom z obrazů. A navíc, i do
katedrály Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křititele se lze vypravit během července a srpna na
noční prohlídky, a to každé pondělí.
Pověsti, duchové a strašidla ve Vlašském dvoře
Odlehčit si výlet,
zvláště s dětmi, můžete vstupem do
tajemného světa Kutnohorských pověstí – v interaktivní expozici ve
Vlašském dvoře se setkáte tváří v tvář s legendárními postavami dějin, ale i s bytostmi mystickými a na chvíli se stanete
součástí příběhů, jaké vypráví kutnohorské pověsti a také historie, jejíž střípky už budete znát z
kostnice a
katedrály v Sedleci. Poutavě zpracovaný výběr těch nejkrásnějších, ale zároveň nejdůležitějších pověstí
od počátku vzniku „
stříbrného města“ vám umožní setkání například s legendárními postavami jako je mnich Antonín či
Mikuláš Daczický, ale i s bytostmi mystickými v podobě čerta, vodníka nebo ducha. Do
interaktivní expozice jsou zakomponovány prvky světelné, pohybující se i zvukové, které osloví návštěvníky všech věkových kategorií. Kdykoli na objednávku je vám k dispozici také průvodce, který vás zábavnou a hravou formou
muzeem provede. Pověsti a mýty z dávné historie proloží
zajímavostmi a fakty. Ať sem zavítáte sami, s rodinou, nebo ve skupině, určitě nebudete litovat.