Mánesovi byli umělecky založená rodina; umění se věnoval už
otec Antonín Mánes, jeho bratr
Václav, i oba Josefovi sourozenci, bratr
Quido i sestra
Amálie. Ten rok, kdy Josef nastupoval na Pražskou malířskou akademii, se o ní dokonce v kuloárech mluvilo jako o
Akademii Mánesů: dočasným zastupováním ředitele byl pověřen strýc Václav Mánes a Josefův otec Antonín byl právě jmenován profesorem krajinomalby.
Orloj na Staroměstské radnici
Nejprestižnější z Mánesových zakázek, které věnoval spoustu času a předběžných studií, byla
kruhová deska v dolní části orloje na
Staroměstské radnici v
Praze. Dvanáct menších kruhů zpodobňuje znamení zvěrokruhu, ve větších kruzích si prohlédnete Mánesovy motivy typických prací pro ten který měsíc. Motivy jsou srozumitelné, a navíc, když se na ně podíváte opravdu pozorně, v pozadí jednotlivých obrazů zahlédnete
Bezděz, České středohoří, horu Říp, Kunětickou horu nebo
hrad Trosky. Deska byla slavnostně odhalena v srpnu 1866, ovšem na akci spojené se slavnostní mší, přehlídkou hasičů a ostrostřelců a za účasti zástupců úřadů a univerzitních profesorů chyběl autor, v té době již vážně nemocný Josef Mánes. Že by se znovu naplnila stará pověst, že kdo výrazněji zasáhne do slavného orloje, záhy jej dožene smrt?
Muzeum hlavního města Prahy: orloj podruhé
Kruhová měděná deska s průměrem 220 cm se kdysi otáčela, dnes je pevně zasazena v
orloji. Už jedenáct let po Mánesově smrti, tedy roku 1882, byl originál nahrazen kopií, to aby vzácné dílo nebylo vystaveno povětrnostním vlivům. Mánesovu původní desku si dnes můžete prohlédnout v
hlavní budově Muzea hlavního města Prahy. Autorem kopie byl malíř E. K. Liška (mimochodem za cenu, která převyšovala Mánesův honorář za originál) a
dílo bylo odhaleno o silvestrovské noci roku 1882. Novinkou se stal také
kohout, který toho roku poprvé zakokrhal a zamával křídly, symbol odvahy a ostražitosti, při jehož prvním ranním zakokrhání se duchové a ďáblové stahují zpět do tmy.
Spolek výtvarných umělců Mánes
O Mánesově mimořádné oblibě svědčí fakt, že jeho jméno si vybral
Spolek výtvarných umělců, založený roku 1887. Jednou ze snah bylo spolupořádání výstav českého i evropského umění. První výstavou byla souborná
výstava Mikoláše Alše v Topičově salonu, v létě roku 1902 uspořádal Mánes
výstavu soch Augusta Rodina, následovalo
ruské umění, malby Edvarda Muncha a
francouzských impresionistů. Čestným členem spolku byl i
první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk; právě s jeho finanční podporou vyrostla v letech 1928–30 na
náplavce Vltavy moderní funkcionalistická budova Mánes. Spolek v ní zřídil vlastní výstavní síň, doplněnou francouzskou restaurací, klubovnou, cukrárnou, kavárnou a barem. Stavba měla jedinou oběť: narušila statiku
Šítkovské vodárenské věže a ta od té doby zůstala nakloněná.
Mánesův most v Praze
Po Josefu Mánesovi se jmenuje také
pražský most, spojující
staroměstské Palachovo náměstí s
malostranským Klárovem. Byl otevřený za první světové války a nesl jméno arcivévody Františka Ferdinanda d’Este, již v roce 1920 byl přejmenován na Mánesův. Není bez zajímavosti, že vede poblíž míst, kde už o pár desítek let dřív stávala takzvaná Železná či Rudolfova lávka. Sloužila jen pro pěší a po dokončení nového mostu byla stržena.
Čechy pod Kosířem
Mánesovy obrazy a dětské kresby členů rodu Silva-Tarouca, které Mánes učil malovat, vás budou provázet při prohlídce
zámku v Čechách pod Kosířem, malé vsi nedaleko
Prostějova. Láká nejenom na zámecké interiéry, ale i na první české
muzeum Zdeňka a Jana Svěrákových či
procházky parkem. Poprvé sem Mánes přijel na pozvání svého přítele
hraběte Bedřicha a jezdíval sem téměř do smrti. Protože se obvykle jednalo o dlouhé pobyty, dá se čas strávený na zámku počítat na roky. Zámecký svět i
Haná s její přírodou, lidmi a kroji Mánesovi nabídly řadu námětů k velkým i malým obrazům, olejům, akvarelům i kresbám. Zbyla po něm série nádherných portrétů mužů i žen ve slováckých krojích, ryzí obraz moravského venkova, který se nakonec odrazil i na
desce staroměstského orloje.