Zakladatel rozvětvené
malířské dynastie Mánesů Antonín se narodil v
Praze 3. listopadu 1784. Pocházel z mlynářského rodu, jeho otec
František přišel do
Prahy snad z
Plzeňska nebo
Nymburska. Oženil se s o dvacet let mladší
Dorotou Kašparovou a začal pracovat jako sládek ve
Šítkovských mlýnech. Tehdy samozřejmě nikdo nevěděl, že asi o 150 let později vedle nich vyroste nízká
budova výtvarného spolku Mánes, pojmenovaného na počest celé malířské dynastie. Kromě spolku je připomíná například
Mánesův most v Praze anebo
lázeňská léčebna Mánes v
Karlových Varech.
Antonína lákalo malířství, ale jeho rodiče neměli dost peněz ani na vlastní živobytí, natož na jeho studia. Ke studiu se proto musel dopracovat vlastní pílí. Přivydělával si jako dekorativní malíř majolikového a kameninového nádobí ve smíchovské porcelánce a s finanční pomocí
Šternberků, na jejichž panství předtím Mánesovi žili, začal ve dvaadvaceti letech navštěvovat tehdy nově založenou
krajinářskou školu pražské Akademie výtvarných umění. Po čase ho na akademii doprovodil jeho o devět let mladší
bratr Václav.
Mistři krajináři
Krajinomalba jako taková se zrodila někdy během 16. století v
Nizozemsku, společně s rozvojem perspektivy a kompozice. Krajiny se staly důležitou součástí obrazů, rytin a akvarelů
Pietera Brueghela staršího,
Hieronyma Bosche nebo
Albrechta Dürera. Některé krajinářské školy usilovaly o realistické pojetí krajiny takové, jaká byla ve skutečnosti, jiné ji ladily do líbezných stylizovaných obrazů plných klidu a harmonie.
Na pražské Akademii se krajinomalba vyučovala od roku 1806, zakladatelem krajinářské školy byl
Karel Postl (1769–1818). K jeho žákům patřili
Josef Šembera, Vincenc Morstadt, Josef Bedřich Zwettler a právě
Antonín Mánes. Ten se na Akademii stal profesorem, a jeho bratr Václav dvakrát dočasně zastupujícím ředitelem. Od roku 1836 do své smrti roku 1843 také Antonín na Akademii vedl
krajinářskou školu.
Dynastie Mánesů
Antonín Mánes nebyl jen mistr krajinář, který jako jeden z prvních malířů místo do ateliéru chodíval malovat do plenéru, ale stal se také zakladatelem rozvětvené malířské rodiny. Oženil se v roce 1815 s dcerou pražského truhlářského mistra
Magdalenou Schwidnerovou (1794–1851). Svědky na jejich svatbě byli dva malíři,
Antonín Machek, který Antonína Mánesa v té době portrétoval, a miniaturista
Jindřich Schödl.
Manželé se společně s Antonínovými osiřelými mladšími sourozenci,
sestrou Annou a Václavem, usadili v
Kozí ulici na
Starém Městě a téměř v pravidelných intervalech se jim pak narodilo pět dětí. Dvě zemřely, tři zbyly:
Amálie, Josef a
Quido. A všichni malovali: pro muže bylo malování řemeslem i obživou, pro děti zábavou. Vedle talentu jim otec Antonín předával i své zkušenosti a dovednosti, a brával je s sebou nejen na své malířské cesty po venkově, ale i na letní pobyty. Během letních akademických prázdnin jezdíval na šlechtická sídla, kde děti z aristokratických rodin vyučoval základům kreslení. Při návštěvě
zámku Jezeří tak můžete vidět, jak sídlo vypadalo v době, kdy je malíř navštívil a kdy se pod ním místo hnědouhelného lomu rozprostíral krásný park.
V roce 1829 se Mánesovi přestěhovali na
Malou Stranu. Jejich domovem se stala jízdárna v zahradě
Nostického paláce, kde Antonín dostal služební byt od Akademie. Zahrada sahala od
Maltézského náměstí až k
Čertovce. Před nimi tu žil
František Martin Pelcl, první profesor české řeči a literatury na
Karlově univerzitě, v domku za jízdárnou prožil několik let barokní stavitel
Kryštof Dientzenhofer, a v bývalé kovárně na konci Nosticovské ulice míval ateliér fotograf staré Prahy
Jindřich Eckert.
Procházky s Mánesovými
- S výjimkou Antonína se žádný z dalších Mánesů neoženil a dynastie Mánesů tak jeho dětmi začala i skončila. Bratr Václav i synové Josef a Quido zůstali do smrti starými mládenci.
- Nejznámější umělec ze tří Antonínových dětí byl Josef Mánes (1820–1871), malíř, ilustrátor, grafik a designér, jeden z nejvýznamnějších představitelů českého romantismu.
- Díky obrazům Quido Mánesa (1828–1880) víme, jak vypadaly pražské poutě, fidlovačky, matějské, svatojánské i prokopské. Kreslil také portréty, historické výjevy, a zejména koně, o kterých prý věděl úplně všechno.
- Na krajinomalbu se zaměřovala i Amalie Mánesová (1817–1883). Nikdy se neprovdala a po matčině smrti převzala péči o své sourozence.
- Zatímco z Mánesových žáků nikdo nepřekonal svého mistra, mezi žáky Mánesova nástupce ve vedení krajinářské školy, bavorského profesora Maxmiliána Haushofera, byli například Adolf Kosárek, Julius Mařák a další. Právě díky Mánesovu vlivu ale mnozí z nich místo módních alpských a exotických krajin dávali přednost motivům z českých luhů a hájů.
- Díla Antonína Mánesa a jeho dětí můžete vidět v řadě našich muzeí a galerií, například v Národní galerii a v Národním muzeu v Praze, v Muzeu hlavního města Prahy, v Oblastní galerii v Liberci a Galerii výtvarného umění v Ostravě, v Moravské galerii v Brně anebo na hradě a zámku Český Krumlov.
Zakladatelem české krajinářské školy byl malíř a kreslíř Antonín Mánes.
Mánesův most byl postaven na místě, kde dříve působil přívoz vedoucí k místní rybářské osadě.
Nostický palác v Praze, který dal postavit Jan Hartwig z Nostitz, slouží jako sídlo ministerstva kultury a skrývá unikátní knihovnu, kapli a obrazárnu.
Antonín Mánes preferoval malování krajiny přímo v plenéru a místo módních alpských a exotických krajin volil motivy z českých luhů a hájů.
Díla Antonína Mánesa a jeho dětí můžeme vidět v řadě českých muzeí a galerií, například v Národní galerii a Národním muzeu v Praze, v Muzeu hlavního města Prahy, v Oblastní galerii v Liberci a Galerii výtvarného umění v Ostravě, v Moravské galerii v Brně a na hradě a zámku Český Krumlov.
Na pražské Akademii se krajinomalba začala vyučovat od roku 1806 a zakladatelem krajinářské školy byl Karel Postl. Antonín Mánes se stal jedním z jejích profesorů a vedl ji od roku 1836 až do své smrti v roce 1843.
Antonín Mánes měl velký dopad na českou krajinomalbu tím, že inspiroval mnohé své následovníky, kteří upřednostňovali kresbu skutečných českých krajin před módními zahraničními motivy.
Mezi hlavní představitele české krajinomalby v době Antonína Mánesa patřili kromě jeho samotného i jeho studenti, jako byli Josef Šembera, Vincenc Morstadt a Josef Bedřich Zwettler.
Antonín Mánes pocházel z mlynářského rodu, jeho rodiče neměli dost peněz na jeho studia, a tak se musel dopracovat k malířství vlastní pílí. Oženil se s Magdalenou Schwidnerovou a založil rodinnou dynastii malířů Mánesů.
K malířské dynastii Mánesů patřil zakladatel Antonín Mánes, jeho bratr Václav Mánes a jeho děti Amálie, Josef a Quido Mánesovi, kteři také věnovali svůj život malování.
Otázky i odpovědi jsou strojově generované a neprošly redakční úpravou.