Slovácký verbuňk
Když byl roku 2005
Slovácký verbuňk prohlášen mistrovským dílem ústního a nemateriálního dědictví lidstva, byla to dobrá zpráva pro všechny milovníky lidových tradic: folkor žije! Mužským skočným tancem, jehož název je odvozen z německého slova Werbung (tedy najímání, ucházení se), se kdysi loučili chlapci před odchodem na vojnu. Jak název napovídá, rozšířený je jen na
Slovácku na
jižní a
východní Moravě a bývá spojený s různými soutěžemi, například kdo výš odskočí od země.
Finále každoroční soutěže o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku bývá zařazeno v programu
Mezinárodního folklorního festivalu ve
Strážnici.
Masopustní obchůzky na Hlinecku
Ryze český původ mají také tradiční
masopustní obchůzky v několika
východočeských obcích kolem
Hlinska, například ve
Vortové, Hamrech, Studnici či Blatnu. Stejně jako v dávných dobách i dnes během masopustu, konaného obvykle o víkendu před popeleční středou, obchází vesnice
průvod masek. Každá má svou roli, od laufra v čele průvodu přes turky, ženušku, slaměné, smrtku, medvěda, žida a rasa až po kobylku. Kořeny této slavnosti, která měla zajistit zdraví, plodnost, úrodu a uvítat přicházející jaro, sahají až do předkřesťanských dob. Blíž se s ní můžete seznámit v
památkové rezervaci Betlém v Hlinsku, kde je
stálá expozice masopustních masek a obchůzek. Do seznamu UNESCO byly masopustní obchůzky zapsány v roce 2010.
Sokolnictví: tradice celého světa
Zábavná vystoupení sokolníků znáte z řady hradů a zámků.
Sokolnictví se ale coby tradiční způsob lovu za pomoci vycvičených dravých ptáků zrodilo už ve druhém tisíciletí před naším letopočtem na Blízkém východě, odkud se rozšířilo do celého světa. Jeho popularitu potvrzuje
rekordní počet zemí, které tuto prastarou tradici sdílejí: vedle
Česka se v roce 2010 ze zápisu sokolnictví mezi nehmotné kulturní dědictví lidstva radovaly
Belgie, Francie, Jižní Korea, Mongolsko, Maroko, Katar, Saúdská Arábie, Spojené Arabské emiráty, Sýrie a Španělsko.
Jízda králů
Překrásná a magická lidová slavnost plná barev, provázená jarmarky, koncerty cimbálových a dechových muzik a tanci: to je
Jízda králů. Kdysi se v čase letnic slavila téměř v každé vsi na
Slovácku, dnes probíhá už jen na několika místech a od roku 2011 je zapsaná na seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO jako tradice bytostně spojená s
jihovýchodní Moravou. Nejznámější
Jízda králů je ta, která se koná poslední květnovou neděli ve
Vlčnově.
Jízda králů si uchovává nádech tajemnosti. Prastará pověst vypráví, že
kdysi mladý král prchal z prohrané bitvy. Aby ho na útěku nikdo nepoznal, oblékl si ženské šaty,
tvář zakryl pentlemi a tak se
vrátil do své země. Aby ho neprozradil mužský hlas, v ústech držel květinu. Králem ve vlčnovské Jízdě králů tak bývá přibližně
desetiletý hoch v ženských šatech, který jede na bílém koni a stejně jako dávný král má v ústech bílou růži. Podle tradice krále
do šatů obléká jeho matka a pentlí také jeho koně. Družina v nádherných krojích v čele se svým králem objíždí vesnici na bohatě a pestře zdobených koních. Královu družinu tvoří legrúti, osmnáctiletí chlapci, průvod doprovází krojové soubory a hudebníci.
Loutkářství
Společnou tradicí pro
Česko a Slovensko je
loutkářství, zapsané do seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO v roce 2016. Loutkářství se u nás začalo šířit od poloviny 19. století, ale známé bylo už o sto let dřív; stalo se
součástí národního obrození a loutkové divadlo byste svého času našli v téměř každé rodině. V Česku vedle profesionálních i amatérských loutkových divadel existuje řada festivalů, navštívit můžete i několik
loutkářských muzeí, například
Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi,
Muzeum loutek v Plzni anebo
Muzeum loutek či Muzeum marionet v
Českém Krumlově.
Modrotisk
V roce 2018 se na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO dostal
modrotisk, textilní technika používaná již od 18. století. O její zápis společně s
Českem žádalo
Slovensko, Německo, Rakousko a Maďarsko. Pokud chcete vidět výrobu modrotisku na vlastní oči, můžete navštívit
dvě rodinné modrotiskové dílny, tedy
Modrotisk Danzinger v
Olešnici nebo
dílnu Arimo ve
Strážnici. Obě dílny pořádají komentované prohlídky spojené s ukázkou výroby a vy se tak můžete seznámit s nejstarším způsobem potiskování textilu. Takových dílen údajně v Evropě existuje jen šest.
Foukané vánoční ozdoby
Určitě si z dětství vzpomínáte na
křehké vánoční ozdoby sestavené z maličkých třpytivých perliček. Dědí se z generace na generaci jako pověstné rodinné stříbro, ukládají se s péčí, nostalgií a něhou, a ven z krabic smí jen na Vánoce. Vyrábějí se v
Poniklé na Semilsku,
firma Rautis je jejich
jediným výrobcem na světě a technologii dnes zná jen hrstka lidí. V ponikelské manufaktuře takových ozdob každý rok vyrobí až 150 tisíc kusů, a to podle 20 tisíc vzorů. Speciální zápis do UNESCO by si zasloužil lety prověřený
faktorský neboli zprostředkovatelský systém práce: Rautis jednou měsíčně foukačům rozveze nové sklo, případně formy na foukání, a zadá, co potřebuje vyrobit. Hotové perle si pak společně s potřebným materiálem vyzvedávají řezači a navlékačky a ti pak vytvářejí ty kouzelné kousky, které se potom svezou do střediska, balí a putují dál do světa.
Vorařství
Novinkou roku 2022 je
vorařství, starobylé řemeslo, představující tradiční znalosti a dovednosti spojené se
stavbou vorů a jejich plavením po řekách. Nadnárodní nominaci společně předložila Česká republika, Lotyšsko, Německo, Polsko, Rakousko a Španělsko. Pro mladé adepty
tesařského řemesla je zápis vorařství na Reprezentativní seznam nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO podobně jako pro vltavanské spolky a další milovníky
starých a postupně zanikajících řemesel velkou podporou a uznáním jejich snah o zachování prastarých tradic.
A co dál?
Snahy o rozšíření nehmotného kulturního dědictví a zachování národních tradic samozřejmě nekončí, Česko má zájem o další zápisy. V seznamu
UNESCO by se tak mohlo objevit třeba
vamberecké krajkářství, zdokonalované od 17. století,
slovácké hody, pivovarnické bednářství,
dudáctví anebo
ruční výroba žinylkových textilií v Hlinsku.