Počet loutkových divadel ve 20. a 30. letech 20. století byl podle historických pramenů
nejvyšší v Evropě. Zapojovaly se vzdělané a talentované osobnosti (výtvarníci, spisovatelé, hudebníci, herci) a poprvé v českém kontextu začalo být loutkové divadlo chápáno jako estetický fenomén. Velmi tomu napomohl
první loutkářský časopis na světě Český loutkář (1912), který
pod názvem Loutkář vychází dodnes. Na Seznamu nehmotného dědictví
UNESCO je české loutkářství od 1. prosince 2016.
Loutky nebo kulisy divadélek navrhovali i takoví umělci jako sochař
Ladislav Šaloun, autor Jana Husa na pražském Staroměstském náměstí, nebo
sochař Vojtěch Sucharda, který stál také v roce 1920 u zrodu loutkového divadla
Říše loutek.
Nejdéle působí
na české scéně např. Loutkářslý spolek Kacafírek
Chrudim, zal. 1913,
Říše loutek Praha, zal. 1920 či
Divadlo S + H, zal. 1930). Rostislav Novák, potomek již 8. generace slavné
loutkářské dynastie Kopeckých dobývá Evropu ambiciózními projekty kombinujícícmi akrobacii, tanec, loutky a sportovní výkony v originálním „českém“ pojetí tzv.
nového cirkusu. Pražskou specialitou vyhledávanou turisty jsou magická představení
černého divadla provozovaná mnohými soubory (např.
Černé divadlo Jiřího Srnce,
Metro,
Image a další).
Spejbl, Hurvínek a revoluční Kašpárek
Dřevěná parta, jež se narodila v
Plzni, je jedním ze symbolů tamního loutkářství, které dobylo svět. Směšný pantáta s velkýma ušima
Spejbl se v rukách
plzeňského řezbáře Karla Noska zrodil roku 1919 pro jednoho z nejznámějších českých loutkářů
Josefa Skupu. Ten s ním poprvé vystupoval o rok později, Spejbl měl v jeho rukách tvořit karikaturu užvaněného měšťáka. Právě Skupa pro Spejbla vymyslel jeho charakteristický huhňavý hlas.
Hurvínek, Mánička, Žeryk a další postavy přibyly později, a ze dřeva je stvořili význační řezbáři jako Gustav Nosek či Ivan Moravec a na jejich vzniku se podílel i slavný
Jiří Trnka.
Než se objevil na scéně Hurvínek a další, vystupoval na začátku své "kariéry" Spejbl několik let s dalším velmi populárním parťákem -
loutkou Kašpárkem. Na toho v
Plzni nedají dopustit a dodnes ho vystavují v
Muzeu loutek. Říkají mu
Revoluční. To proto, že byl Kašpárek na začátku dvacátého století dokonce rychlejší než historické události. Už v září roku 1918 pohřbil v jednom veselém kabaretním představení Rakousko-Uhersko.
Expozice české loutky a cirkusu v Prachaticích
Sto let starý kašpárek, Mánička, Žeryk i vzácné exponáty
Mikoláše Alše. To vše a ještě více vás přivítá v
Prachaticích v
Muzeu české loutky a cirkusu. Kromě tradičních čertů a kašpárků se návštěvníci setkají i s
loutkami zhotovenými podle předloh Mikoláše Alše,
Václava Suchardy či Jiřího Trnky. Do divadelních scén jsou zaranžovány loutky, s nimiž po vsích putovali kočovní loutkáři, včetně těch, s nimiž hrála vnučka Matěje Kopeckého, legendy českého loutkového divadla.
Za jeden z
nejvzácnějších zdejších vystavovaných kusů je považováno dílo Mikoláše Alše z roku 1891, které malíř vytvořil pro své děti. Zajímavostí je také to, že se
dříve na trzích prodávaly výrobky s hlavičkami z chleba – byly populární, protože byly mnohem levnější než ty, které byly ručně vyřezávané celé.
Muzeum loutek v Chrudimi – nejstarší a největší
Muzeum loutkářských kultur, založené v roce 1972 v
Chrudimi, sídlí v Mydlářovském domě cca 30 metrů nad hlavním náměstím Josefa Ressela. V současné době vlastní muzeum kolem
50 000 sbírkových předmětů, z toho více než
8 500 loutek z celého světa. Do sbírky patří scénické návrhy a makety, kulisy, výtvarná díla s loutkářskou tematikou, plakáty a programy, fotografie, zvukové záznamy a videozáznamy, tiskoviny, rukopisy a další archiválie.
Stálá expozice nazvaná Magický svět loutek postupně návštěvníkům
představuje loutky kočovných loutkářů, varietní loutky,
rodinná loutková divadla a
dekorace českých umělců. Nechybí ani Spejbl a Hurvínek, tvorba Jiřího Trnky nebo Josefa Váchala. V zahraniční části expozice jsou k vidění
stínové loutky z Indonésie, výběr loutek z Indie, Japonska, Číny nebo Barmy a také
vietnamská vodní loutka.