Protože kde jinde než třeba u
Ďáblovy prdele mnohou slušně vychované ratolesti beztrestně pokřikovat „dědo, babi, my jsme na prdeli!“ (…v prdeli, za prdelí, pod prdelí – těch variant je celá řada – vezměte tam děti a poznáte to sami.) V následujících odstavcích sami zjistíte, že může být hůř a děti se naučí slova, která dosud neznaly.
Kokotín a Kokotské rybníky
Když se někdo jmenuje Kokot či Kokotek, rád okolí vysvětluje, že tak se ve staroslověnštině tohle slovo znamenalo kohout. Ano, jenže už tehdy to byl přeneseně penis, a dokonce z toho prý vzešla zdrobnělina kokeš. Pochechtávání si nechte na doma, jdeme na výlet: třeba z
Českého Krumlova přes
Kokotín na
Kleť. V Kokotíně stojí hájovna, okolo protéká
Kokotínský potok a na rozcestníku najdete kromě směrovek na Kleť nebo
Zlatou Korunu také vtipnou
směrovku Pičín s údajem 118 kilometrů.
Pičín prozatím odložme stranou a držme se kohoutů: náš další cíl se jmenuje
Kokotské rybníky. Leží kousek od
Rokycan a na příjemnou silvestrovskou nebo novoroční procházku můžete vyrazit z Dýšiny nebo Klabavy. Obvykle slibujeme, že přes nejzajímavější místa vede
naučná stezka: tady to platí také, a dokonce cestou objevíte
pramen U Čůráčku. Existuje i
vrch Kokotsko nebo
Kokotská studánka, ta ale leží mimo značené cesty a budete si ji muset najít sami.
Krásný úsek cesty vede po
hrázi Dolního Kokotského rybníka, na jehož jižní straně kdysi stávala středověká vesnice Kokot. Zanikla po roce 1450, kdy ji vypálila vojska strakonické jednoty bojující proti Jiřímu z Poděbrad, a její jméno prý bylo odvozeno od skalnatého hřebene s malými ostrými výčnělky, připomínajícími kohoutí hřebínek. No vida, takže i na kohouty došlo!
Flusárna a Kakánov
Rájem zvláštních jmen je
Šumava, hlavně díky místům, kde se dřív vyráběla potaš. Zvláštní a dnes už prakticky neznámá hmota vznikala zpracováním popele, z něhož se prosíváním a luhováním v kádích vyrábělo draslo. Používalo se třeba k praní prádla, bělení plátna a výrobě mýdla. Na Moravě se výsledku říkalo něžně salajka, zato na Šumavě to byl flus. Už tušíte, odkud mají jméno všechny beskydské
Salajky a šumavské
Flusárny?
Na
Šumavě jich bývala spousta, ale vzaly za své za komunistického režimu, který z map vymazal nejenom tisíce vesnic a osad, ale i jejich jména. Nejznámější
Flusárnu (a jednu z mála, která si jméno uchovala i v oficiálních mapách) najdete jižně od
Kašperských Hor. Mimochodem, když se vypravíte na sever směrem k
Sušici, objevíte
vrch Sedlo s rozhlednou a pod ním osadu s pěkným jménem
Kakánov, součást obce Žihobce.
Vajcůvka, Smraďoch a Prdlavka
Kakánov nás nenápadně přivádí k dalším „voňavým“ místům. Jejich nekorunovaným králem je
přírodní rezervace Smraďoch, kde přímo ze země uniká plyn zvaný sirovodík. Unikátní rezervaci s rašeliništi, bublajícími výrony zemských plynů a pozoruhodnými rostlinami najdete kousek od
Mariánských Lázní.
Páchnoucí sirné prameny jsou ovšem typickým přírodním fenoménem
východní Moravy. Vyvěrají od
Beskyd až po
Pálavu a vysloužily si odpovídající jména. A tak například poblíž lyžařského a turistického střediska
Bílá objevíte
údolí potoka Smradlavy, v
Bílých Karpatech nad obcí
Strání leží hluboko v lesích skrytý, ale od pradávna známý
sirný pramen Smraďačka, kdekdo zná také
sirné lázně Smraďavka u Buchlovic a studánek nazvaných
Prdlavka se nedopočítáte.
Speciální okruh pro milovníky smradlavých vod něžně nazvaný
Chodníček za sirnými studánkami vytyčili ochránci přírody u
Zádveřic na
Zlínsku: dvoukilometrová turistická trasa obchází několik studánek a sirných pramenů podél koryta Horského potoka. I když si studánky díky zápachu zkažených vajec vysloužily řadu nelichotivých přezdívek jako smrďavka, záprtkovice či vajcůvka, místní si jich považují: mají totiž nezanedbatelné léčebné účinky. Koupele v sirné vodě prý pomáhají při léčbě ortopedických, revmatologických a kožních onemocnění, pitná kúra zase ulevuje od žaludečních obtíží a když si vodu naberete do láhve, doma si z ní můžete uvařit vynikající kávu. Pokud to chcete vyzkoušet, s chutí do toho, ovšem ochránci přírody doporučují vodu z pramene vždy převařit.
Čertoprd, Veltrusy a Posraná skalka
V polích mezi
Miloticemi a
Vacenovicemi možná postřehnete nenápadnou vyvýšeninu, kterou mapy buď přehlížejí anebo ji „krotce“ označují
Čertobrd. Nevěřte jim, dejte na místní, kteří jí neřeknou jinak než
Čertoprd. Chcete vysvětlení toho divného jména? Zkrátka čert si v pekle prdnul a vzniknul kopec, tvrdí lidé z okolí. Ve skutečnosti tu odpradávna puklinami v zemské kůře vyvěral zemní plyn a někde pod
Náklem vyvěral ze břehu potoka sirovodíkový pramen nevábného zápachu.
Dnešní
Veltrusy s
krásným barokním zámkem a
parkem byly až do 13. století
Velprdy, prý kvůli klevetivému a užvaněnému obyvatelstvu. Jenže když vesnici získal
klášter v Doksanech, pohoršené sestry premonstrátky název opravily na Veltrusy. Ne že by si moc pomohly, že?
U
Víru na
Vysočině řeka
Svratka protéká hlubokým údolím. Nejvyšší a nejslavnější je skalní stěna u
vyhlídky Klubačice: právě tam se také nachází
Posraná skalka. Jak přišla ke svému jménu? Prý si tu ulevovali nejen ti, co chodívali ráno z Víru do nedaleké továrny, ale i ti, co naopak cestou z práce nevydrželi až domů.
V
jižních Čechách mezi
Protivínem, Novou Vsí a Těšínovem leží
krajinářská přírodní památka Zelendárky. Nacházejí se tu rybníky s částečně zachovanými pobřežními porosty rákosí, které je útočištěm pro řadu vodních ptáků a obojživelníků. Názvy rybníků
Čejka, Starý u Krče, Zukáček nebo
Uchcánek prozrazují, že ten poslední to odskákal za všechny: jméno si vysloužil patrně proto, že zkrátka propouští vodu.
A jak vznikla ta
legendární trojice Pičín, Kozomín, Řitka? Jak vysvětlil v rozhovoru
Richard Tesařík, kapelník, zpěvák a perkusista Yo Yo Bandu, do Pičína na
Příbramsku jezdili s bratrem jako malí k babičce – a jak známo, cesta z
Prahy vede přes Řitku. A to prý přitom
Pičín vznikl ze staročeského jména Pieka čili Píka. Zato
Řitka, to je jiná: kdysi se jmenovala Lhota, ale od konce 15. století se jí údajně kvůli jistému usedlíkovi začalo říkat Řitka a hanlivé jméno přežilo dodnes.
Sprosťárny a #světovéČesko
České kokoty, čuráčky a smraďochy cizinci nerozlušti, zato my v jejich domovině odhalíme jazykové poklady. A tak například víme, že
Kunda je přístavní město v Estonsku a též město v africkém Kongu, zatímco v Austrálii mají
Kundabung a
Serrekunda je prý největší město Gambie.
Jedno z nejlepších jmen –
rakouská víska Fucking – ale v roce 2020 navždy zmizela z map. Že tohle slovo v angličtině znamená vulgární výraz pro soulož se prý místní dozvěděli až na konci druhé světové války od britských a amerických vojáků. Vášeň turistů, kteří značky se jménem vesnice kradou jak straky anebo se u nich fotografují a natáčejí v lascivních pózách, případně přímo při sexuálních praktikách, místní přesto nechápou. Fucking se jmenuje stejně od 11. století a rozhodně nejde o vulgární jméno, zřejmě je odvozené od někdejšího majitele, jímž byl bavorský šlechtic Focko. Jenže mediální šílenství, které rozpoutali převážně anglicky hovořící turisté, přerostlo Fuckingu přes hlavu. Místní zkrátka řekli dost a Fucking jednou provždy změnil jméno na Fugging.