V
zoologické zahradě v Praze jste želvy během zimní sezóny mohli vidět jen ve vnitřní expozici.Koncem května se
želvy sloní a želvy obrovské tradičně vrací do venkovního výběhu. Když jim přeje počasí, užívají si vyhřívání na sluníčku, když prší tak pastvu na čerstvé trávě.
Podle chovatelků se pražské
želvy na pobyt venku vyloženě těší; jedním z hlavních důvodů je samozřejmě slunce a UVB paprsky, které pomáhají správnému vývoji krunýře. Když navíc u výběhu strávíte dostatek času, zjistíte, že želvy jsou přátelské, takže
když vyjde ven jedna, často se k ní připojí druhá, celý den se pohybují synchronně vedle sebe a mají radost ze vzájemné přítomnosti. Pokud patříte milovníkům želv, neměl by vám uniknout
Den želv v pražské zoo. Těšit se můžete na
seznámení s jednotlivými želvami v
Zoo Praha, komentovaná krmení a setkání i na tradiční cyklus přednášek či chovatelskou poradnu.
Za želvami do dalších zoo
Nemáte tolik času, abyste celý den pozorovali
želví život v pražské zoo? Nevadí, vypravte se do některé z dalších českých zoologických zahrad, který želvy chová.
Evropské suchozemské želvy na vás čekají v
Zooparku Zájezd nedaleko Kladna. V roce
2022 zde vybudovali
novou expozici pro suchozemské želvy. Spatříte zde všechny druhy suchozemských želv, které se vyskytují v Evropě – želvu
zelenavou, želvu
žlutohnědou a želvu
vroubenou. Želvy vroubené a část želv zelenavých získal
zoopark ze
Zoo Plzeň. Smutný osud s dobrým koncem měly
želvy nádherné ze Zoo Děčín – tuto želvu, pocházející z jihu Spojených států amerických, si lidé velmi často pořizují v prodejnách se zvířaty, jako malou želvičku. Časem však tento druh dorůstá do velikosti přes dvacet centimetrů a kousavé želvičky se stanou neatraktivními. Jejich majitelé se jich potom snaží zbavit. Stejný osud potkal i želví obyvatele v děčínské zoo. Kromě nich zoo chová také
želvy annámské, kriticky ohrožený druh z Vietnamu.
V
Zoo Tábor chovají želvu
zelenavou a
čtyřprstou. Oba druhy mají
pěkný venkovní výběh, k jsou k vidění od půlky června do začátku září, případně kratší období – podle aktuálních teplot.
Plzeňská zoologická zahrada se pyšní od roku 2016
expozicí pro želvy ostruhaté u vstupu do Pavilonu afrických zvířat a sestává se z venkovního výběhu a vnitřní zateplené ubikace. Výběh je ohraničen nízkou zídkou, na kterou se mohou návštěvníci
posadit a pozorovat zvířata z bezprostřední blízkosti. Zázemí imituje jakousi domorodou chýši či jeskyni, která umožňuje pohled do vnitřní části expozice – tam želvy pobývají za nepříznivého počasí. Kromě toho v Plzni chovají také želvu anámskou, bahenní, černavou, chrámovou, čtyřprstou, ohebnou, vroubenou a zelenavou. Mnoho druhů želv chovají v
Zoo Olomouc – je zde
želva tuniská,
skalní, ostruhatá a bahení. Kdo to má blíže do
Hodonína může se zastavit u želvy nádherné nebo vroubené v
Zoo Hodonín.
Velkou vzácností jsou u nás
vodní želvy, které chová jen málo zoologických zahrad. Jednou z nich je
Zoo Brno – v expozici
Tropické království zastihnete
karetku novoguinejskou, která žije ve
sladkovodním prostředí, ve stojatých nebo jen mírně proudících vodách (stejný druh chová i
Zoo Praha). Nevadí jí, když řeka či tůň dočasně vyschne, thedy se zahrabe do písku a ve stavu strnulosti čeká, až voda opět stoupne. Pozoruhodné je líhnutí mláďat, které je spouštěno vnějším podnětem, například zaplavením snůšky vodou nebo blížící se bouřkou. Dále v Brně chovají i želvu paprsčitou
nebo uhlířskou.
Zoologická zahrada v Jihlavě chová sladkovodní želvu
orlicii bornejskou. Ta patří k
největším sladkovodním želvám na světě, vyskytuje se na Malajském poloostrově a Indonésii. Zdržuje se nejraději ve velkých řekách, nebo jezerech a to ve značné hloubce. Většinu času se ukrývá pod břehy nebo ve spleti rostlin anebo jen nehybně odpočívá na dně. Je převážně plodožravá, jídelníček si zpestřuje vodními rostlinami a bezobratlými. Kromě ní chovají v Jihlavě ještě
další sladkovodní želvy:
krátkokrčku červenobřichou, želvu
nádhernou a
tlustohrdlou. Krátkokrčka červenobřichá je výborný plavec původem z Austrálie. Ráda se sluní na břehu nebo vyčnívajících kamenech a kládách. Většinu života ale tráví ve vodě.
Chráníme mořské želvy – Češi pomáhají Indickému oceánu
Všechny druhy mořských želv jsou ohroženy vyhynutím.
Mořských želv v jejich přirozeném prostředí dramaticky ubývá. Z tisíce snesených vajíček přežije do dospělosti pouze jedna želva. S pomocí k
řešení kritické situace přišli
čeští vědci: za podpory
Zoo Hodonín,
Zoo Liberec,
Zoo Ostrava a
Zoo Olomouc založili
program Chráníme mořské želvy, kterému se již podařilo zachránit
1 200 000 vajíček ohrožených mořských želv.
Nejhorší situace je v
Indickém oceánu, kde na mnoha místech už mořské želvy zcela zmizely. Projekt Chráníme mořské želvy se ve spolupráci s indonéskou organizací Sehabat penyu Loang zabývá
ochranou několika líhních pláží na ostrově
Lembata na jihovýchodě Indonésie. Vyskytují se zde karety obrovské, zelenavé i kriticky ohrožené karety pravé. Projekt chrání také
3 ostrovy proti zlodějům želvích vajec na
Borneu a učí místní obyvatele dělat
suvenýry z alternativních materiálů například z kokosu a ne ze želvoviny.
Tipy, kde se vyfotíte s želvou
Chcete pěkný selfie snímek s želvou? Za želvami do výběhu vlézt nemůžete, ale máme pro vás pár zajímavých cestovatelských tipů. Želvy totiž inspirují architekturu, a to od pavilonů, které tvarem střechy připomínají krunýře, až po drobné stavební hříčky. Veliké bronzové sochy želv jsou například součástí moderní Ariónovy kašny v centru Olomouce. Stojí přímo před vchodem radnice nedaleko sloupu Nejsvětější Trojice, autorem je sochař a olomoucký rodák Ivan Theimer.- Další sochu želvy, tentokrát od Michala Olšiaka, si prohlédnete v parku v Obyčtově u Žďáru nad Sázavou. Zdejší kostel Navštívení Panny Marie totiž jeho autor, slavný architekt Jan Blažej Santini, navrhl s půdorysem ve tvaru želvy; želvu má obec i ve znaku.
Nejenom pro Santiniho byla želva symbolem stálosti ve víře, věrnosti a trpělivosti. Díky dlouhému životu je rovněž symbolem houževnatosti, vytrvalé snahy a šťastného vnitřního růstu. Ostatně želvy žijí na Zemi už 110 milionů let a přežily dokonce i dinosaury.- Želva jménem Jonathan je nejstarší známé žijící suchozemské zvíře na světě. Z vajíčka se vylíhnul údajně roku 1832 na Seychelách, které jsou domovem želv obrovských. V roce 1882 dorazil na ostrov Svatá Helena v jižním Atlantiku, kde dodnes žije v zahradách rezidence britského guvernéra.