Karel Prager – vůdčí osobnost poválečné architektury

Stavby ve stylu brutalismu jsou považovány za nejošklivější budovy moderní éry. Brutalismus se dá zjednodušeně charakterizovat jako “beton, beton a zase beton“, a to beton neopracovaný, hrubý a brutální. Moderní architektonický styl, který svůj vrchol zažíval v letech 1954–1970, vychází z poválečné tvorby francouzského architekta Le Corbusiera.

Novodobá divadelní budova Nová scéna, která je unikátním příkladem specifického využití skla, patří pod správu Národního divadla a funguje jako moderní divadlo všech forem a žánrů.

Významný český architekt Karel Prager (24. 8. 1923 – 31. 5. 2001) patří k architektům světového významu, přesto jeho stavby ve stylu reálného socialismu, brutalismu a skulptrualismu dodnes rozdělují laickou i odbornou veřejnost, vyvolávají diskuze a mnohým se prostě nelíbí. Stavby Karla Pragera jsou založené na výrazné konstrukci, funkčnosti, ale i propojení architektury s uměním. Nejznámějšími stavbami jsou Nová scéna Národního divadla, budova bývalého Federálního shromáždění (dnes Nová budova Národního muzea), oceňovaný Ústav makromolekulární chemie či takzvané Pragerovy kostky v Emauzích, kde dnes sídlí Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy. Malým Pragerovým pokladem je i kulturní dům v Březnici. Po revoluci se Prager věnoval i rekonstrukcím, citlivě zrekonstruoval například Rudolfinum či Dům u Černé Matky Boží.

Brutalistní budova v horní části Václavského náměstí tvoří ostrý kontrast k Historické budově Národního muzea. Přesto k sobě patří a dokonce je spojuje podzemní chodba. Stavba, kterou do dnešní podoby upravil na konci 60. let architekt Karel Prager, měla velmi pestrou historii využití – ve 30. letech 20. století bývala pražskou burzou, poté parlamentem, pak rozhlasovým studiem a nyní slouží jako muzeum. Adekvátně ke své historii přibližuje expozice Dějiny 20. století a nejmenší návštěvníci zde naleznou interaktivní Dětské muzeum.

Centrum architektury a městského plánování je součástí Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy a je základním zdrojem přehledných a dostupných informací o hlavním městě. Je tu pro každého, kdo má zájem o společné plánování a fungování Prahy.

Nová budova Národního muzea tvoří výrazný architektonický kontrast k Historické budově Národního muzea na Václavském náměstí, s níž byla trvale spojena podzemní chodbou do jednoho muzejního komplexu. Najdete zde expozice dějin 20. století a Dětské muzeum.

V 19. století postrádala Praha opravdu reprezentativní i kapacitou vyhovující prostory pro potřeby symfonického orchestru a pro umístění obrazárny. Proto vznikl záměr postavit budovu, která by tyto dvě potřeby uspokojila a zároveň by ilustrovala ekonomický i kulturní rozvoj českého národa.

Ve Veletržním paláci si prohlédnete novou expozice s názvem 1956⁠–⁠1989: Architektura všem. Cílem výstavy je překonat binární pohled Východ⁠–⁠Západ, uměle udržovaný od pádu železné opony před 30 lety, a učinit ji srozumitelnou v evropském kontextu. 

Dům U Černé Matky Boží je vrcholné dílo české kubistické architektury. Vystavěn byl v letech 1911–1912 podle návrhu českého architekta Josefa Gočára. Expozice Uměleckoprůmyslového musea v Praze zde představuje český kubismus jako styl ideově propojující volné i užité umění a architekturu.

Beton je fascinující stavební materiál: praktický a současně mnohotvárný, pevný i krásný, vyhovující současnému životnímu stylu. Kudy z nudy vás zve na přehlídku betonových zajímavostí, kde lze obdivovat barvy, tvary, provedení i estetickou hodnotu – a můžete se vsadit, že některé místo si zapíšete do svých výletních plánů. Na beton!

Ústav makromolekulární chemie Akademie věd ČR v Praze na Břevnově je významný nejen výzkumem, který v něm probíhá. Budova navržená architektem Karlem Pragerem je od roku 2000 památkově chráněna.

Kulturní dům z přelomu 70. a 80. let 20. století, postavený kompletně podle projektu Karla Pragera, je výjimečné a trochu opomíjené architektonické dílo.

Několik let bojů za zachování či zánik areálu budov Transgasu v Praze vyvolalo zájem o architekturu brutalismu. Architektonický styl, jehož název vychází z francouzského ‚beton brut‘, výrazu pro surový pohledový beton, ale přinesl do socialistického Československa alespoň malý závan svěžího vzduchu ze světa za železnou oponou.

Údajný „Palachův pomník“ vyvstává z chodníku před bývalým Federálním shromážděním, na dohled od místa, kde se student v roce 1969 upálil. Desítky let byl všem na očích, a přece o něm nikdo nevěděl.