Alois Rašín byl synem pekaře z
Nechanic u
Hradce Králové. Vystudoval práva a pracoval jako advokátní koncipient v
Praze. Byl jedním z odsouzených v procesu s Omladinou a krátce byl vězněn. Po amnestii se začal plně věnovat politice, založil si advokátní kancelář a v roce 1899 se oženil s
Karolínou Janskou, sestrou
Jana Janského, objevitele krevních skupin.
Za první světové války se
Rašín společně s
Karlem Kramářem a dalšími Čechy zapojil do protirakouského odboje, byli zatčeni a odsouzeni k trestu smrti. V červenci 1917 je osvobodila amnestie, vyhlášená po smrti
Františka Josefa I. nastupujícím císařem
Karlem I. Rašín se v očích veřejnosti stal hrdinou, znovu se zapojil do politiky a v roce 1918 patřil k
mužům 28. října, kteří v
Praze vyhlásili samostatný československý stát. V první československé vládě zastával funkci ministra financí, do stejného křesla se vrátil v říjnu 1922. Mimo jiné připravil měnovou reformu, která tehdy z československé koruny vytvořila jednu z nejpevnějších měn Evropy.
V
Praze 2 v
Žitné ulici 10 je na domě, v němž
Alois Rašín žil, pamětní deska. Připomíná, že právě tady ho 5. ledna 1923 střelil do zad mladý levicový radikál
Josef Šoupal. Alois Rašín na následky
atentátu zemřel 18. února 1923 v 55 letech. Je pochovaný v
Praze 6 – Dejvicích na
hřbitově Šárka u
kostela sv. Matěje.
Prezident
Masaryk po Rašínově smrti v projevu uvedl:
„Lide československý, zachovej národní štít čistým. Ať veliká oběť Rašínova života pohne naším svědomím a svede nás všecky k součinnosti, směřující k uskutečnění našeho národního ideálu, a ten je republika a demokracie. Násilí na dr. Rašínovi spáchané jest nelidské, nečeské.“