Porcelánová manufaktura v
Horním Slavkově vznikla v roce 1792 z iniciativy důlmistra císařských dolů na stříbro a cín na penzi
Johanna Georga Pauluse. Porcelánce se ale nedařilo, a to až do roku 1803, když se do rodiny majitelky firmy přiženil slavkovský lékař
Johann Georg Lippert. Ten si k podnikání přizval
důlmistra Wenzela Haase a společně se jim podařilo zvýšit kvalitu výroby natolik, že v roce 1812 firma získala potřebné privilegium pro výrobu porcelánu. To byly složité začátky
slavné firmy Haas & Czjzek,
největší porcelánky v rakousko-uherské monarchii a druhé největší v českých zemích.
Čajové a kávové sady této značky,
ručně malované vázy,
pozlacené misky, porcelán zdobený platinovou linkou a jídelní soupravy různých tvarů, vzorů a stylů v dalších letech získávaly řady ocenění na různých výstavách po celém světě. Ještě za první republiky patřila firma k
největším výrobcům porcelánu, po znárodnění pak firma fungovala jako
národní podnik Slavkovský porcelán.
Šlechtici z porcelánu
V 19. století porcelánku vedl
Jiří Haas st. (1841–1914) společně s
Janem Čžjžkem. Říkalo se, že jejich manželky si přivykly na život v luxusu a zatoužily po
šlechtických titulech. Právě v den jubilejního 60. výročí vlády
císaře Františka Josefa I. v březnu 1909 se po četných intervencích (a hlavně bohatých darech)
rodina Haasů konečně dočkala povýšení do šlechtického stavu s
přídomkem „z Hasenfelsu“.
Janu Čžjžkovi se totéž povedlo o něco později, a jejich plná jména pak zněla
Jiří baron Haas von Hasenfels a
Jan Baptista Cžjžek Edler von Smidaich, to podle
Smidar u
Nového Bydžova.
Krásný sukničkář z Bítova
Rodina Haasů začala po povýšení do šlechtického stavu ukládat majetek i do nemovitostí. Už předtím jim patřil
zámek Mostov, kvůli důstojné reprezentaci
syna Jiřího (1876–1945) si od
prince Františka Radziwilla odkoupili koncem roku 1912
hrad Bítov i s panstvím. Stál je téměř tři miliony korun, ale mladý Jiří se na hradě opravdu usadil a trávil tu docela spokojený život. Přes naléhání matky se nikdy neoženil a užíval si hlavně na honech, zábavách, ale hlavně s ženami. Proslavil se nejenom jako sukničkář, který své přítelkyně dokonce známkoval ve speciálním deníčku, ale také jako milovník zvířat. Na Bítově dokonce měl vlastní malou zoo; dodnes můžete vidět řadu fotografií a také
sbírku vycpaných psů. Když měl být
baron Haas po konci
druhé světové války společně s Němci ze
Znojemska a Podyjí odsunut do
Rakouska, zvolil raději dobrovolnou smrt. Když se v noci 11. května 1945 na
Bítově zastřelil,
rod Haasů z Hasenfelsu necelých čtyřicet let po svém povýšení do šlechtického stavu vymřel.
Porcelán pro královnu i papeže
A slavná porcelánka? V
Horním Slavkově vyrobili například
porcelánovou sadu pro anglickou královnu Alžbětu II., objednanou u příležitosti jejího stříbrného jubilea v roce 1977. Po privatizaci v roce 1992 se továrna vrátila k proslulému obchodnímu jménu
Haas & Czjzek a u příležitosti 200 let od založení firmy byla prohlášena
kulturní památkou, ale na bývalou porcelánovou slávu už navázat nedokázala. Paní
Olga Havlová si osobně v roce 1994 vybrala servis pro reprezentační prostory
Pražského hradu, o rok později v porcelánce vyrobili vázu zdobenou motivy
sv. Jana Nepomuckého, která byla u příležitosti výročí světcova umučení věnována svatému otci ve Vatikánu. Továrna ale nakonec skončila v dražbě a dnes už neexistuje, podobně jako
šlechtický rod s přídomkem z Hasenfelsu.
Přečíst si ale můžete
knížku Jiří Haas – Porcelánový baron, v níž
Luděk Jaša poutavým způsobem popisuje život
Jiřího Haase staršího. Kniha není jen monografií, ale i historickou freskou 19. a 20. století. Naopak za jeho
synem Jiřím Haasem mladším se s
Kudy z nudy můžete vypravit na
výlet!