Osmnácté století bylo dobou objevů, vědeckých pokusů a také období, kdy lidé propadali fascinaci elektřinou a mechanikou.
Kněz Prokop Diviš (1698–1765), působící v
Louckém klášteře a v
Příměticích u
Znojma, byl nejen duchovním, ale i
vynálezcem bleskosvodu. Jeho zájem zasahoval i do světa
hudby. Diviš byl totiž vášnivý muzikant. Hrál na několik nástrojů a věnoval se i jejich vylepšování. Právě tak se zrodil nápad vytvořit něco zcela unikátního:
hudební nástroj, který ke svému fungování využíval elektřinu.
Denis d’Or byl
klávesový hudební nástroj, který
Prokop Diviš dokončil kolem roku 1730. Připomínal cembalo nebo klavichord, byl 1,5 metru dlouhý a téměř metr široký, a měl 790 strun. Diviš nástroj nejen sestrojil, ale také na něj sám
koncertoval při slavnostních příležitostech. Nástroj údajně uměl napodobit
zvuk několika desítek různých hudebních nástrojů, jako cembala, harfy a loutny, a dokonce i dechových nástrojů. Dokonce kolovaly legendy, že za falešnou hru nástroj uštědřil nešikovnému hráči slabý elektrošok, to je ale spíš jen dobová historka.
Denis d’Or je
nejzáhadnější ze všech českých hudebních nástrojů, protože ho od 18. století nikdo neviděl. Přesný princip fungování se totiž nedochoval, což platí i pro samotný nástroj: Diviš totiž sestrojil zřejmě jediný prototyp. Prý okouzlil
císaře Josefa II. natolik, že při
rušení kláštera v Louce nařídil nástroj převézt do
Vídně. Další osudy neznáme a stopy Zlatého Diviše se tak ztrácí kdesi v
Rakousku.