O
BattleTechu se říká, že je to tak trochu
Hra o trůny ve vesmíru. Poprvé vyšel v srpnu roku 1984, byť tehdy se hra jmenovala Battledroids. Jenže výraz „droid“ si pro robotické bytosti nechal jako ochrannou známku v sedmdesátých letech zaregistrovat
George Lucas, tvůrce
Star Wars, a tak vydavatelé Battledroids raději vymysleli nové jméno:
BattleTech.
Ačkoli hra samotná a její hlavní designér
Jordan Weisman pochází z USA, BattleTech má mezinárodní ladění. Jako vzory pro vizuální styl obřích bitevních strojů posloužil design
robotů z japonských anime. Ve fiktivním pozadí hry, kde se o zdroje surovin v daleké budoucnosti přou různé zbídačené šlechtické rody, se mísí severská a japonská kultura, skotský středověk, a dokonce i Češi. V popisu fiktivní historie je čeština uvedená jako jeden z úředních jazyků, na mapě vesmíru BattleTechu najdete třeba
planetu Satalice a kontinenty
Boleslav a
Liberec. Hlavní město jiného světa je zase
New Prague, existuje také vévodství
Tábor, město pojmenované
Dům Hrůzy a jednotka jedné z armád nese název
Czech Lancers. V čele federace zvané
Liga svobodných světů pak stojí
Tomas Marik, potomek rodu Mariků – či snad Maříků? – z Československa. Že by něčí vzdálená vzpomínka na
dětského hrdinu Káju Maříka?
Možná i tyhle kuriózní lokální střípky vedly v roce 1995
nakladatelství Altar k
českému vydání BattleTechu. U hráčů si hra získala velkou popularitu: společně s
Dračím doupětem či
Talismanem byl jednou z prvních her svého druhu, které se v Česku daly sehnat. Altar i fanouškovské skupiny pořádaly soutěže včetně turnajů a republikového mistrovství, hráči vymýšleli vlastní bitevní stroje, v češtině vyšly tři romány ze světa BattleTechu, a Altar dokonce uvedl na trh druhou edici hry.
Časem
BattleTech podobně jako jiné hry převálcovala digitální zábava na obrazovkách počítačů, ale v roce 2019 začala její renesance. Hra se dočkala nového vydání a pravidel, staré kovové figurky nahradily nové plastové a o další vydání herních doplňků se postaraly dvě kickstarterové kampaně, v nichž se podařilo vybrat přes deset milionů dolarů.
Ještě starší než BattleTech je
Dungeons & Dragons, nejslavnější a nejúspěšnější hra na hrdiny. Poprvé vyšla v roce 1974, další verze následovala o tři roky později, další edice pak otevřely D&D nejširší veřejnosti. Z oblíbeného koníčku pro fanoušky fantasy se stal fenomén. Její hlavní výhody? Dá se hrát prakticky kdekoliv, stačí k ní jen papír, tužka a několik kostek – a samozřejmě fantazie, protože v ní se hráči promění v postavy z fantastického světa a pod vedením PJ, Pána jeskyně, se vydávají za dobrodružstvím. Protože navíc cílem není vyhrát, ale pobavit se a společně prožít příběh, všichni končí jako vítězové a nikdo neodchází poražený.
Hra spojila popularitu válečných her, hrdinů z dávných pověstí a inspiraci ze známých knih v čele s
Pánem prstenů a dalších knih J. R. R. Tolkiena. Její popularitu potvrdilo i to, že hra se několikrát objevila v
seriálech Simpsonovi, Teorie velkého třesku, Stranger Things a dalších filmech a seriálech. Podle posledních odhadů
Dungeons & Dragons hraje na celém světě padesát milionů lidí.
Do Česka se D&D dostalo v 90. letech, když ho česky chtěla vydat parta studentů kolem
Martina Klímy, nyní jednoho z autorů
videohry Kingdom Come: Deliverance a spoluzakladatele
Warhorse Studios. Nevyšlo to, a tak vydali vlastní hru na hrdiny, silně inspirovanou americkou předlohou: Dračí doupě. Také tahle hra, všeobecně zvaná Dračák, má nová vylepšení, verze a další pokračovatele.