Recepturu prý
Lhotský získal jako odměnu za pomoc od vídeňské firmy
Erich Kirstein, která je prodávala pod názvem
Caruso. Společně i s dalšími cukrovinkami je začal pod stejným názvem vyrábět ve své dílně na Královských Vinohradech v
Praze. Jenže jméno slavného italského pěvce české zákazníky příliš nelákalo, a tak se Lhotský s krabicí svých výrobků vydal do
pražského kabaretu Lucerna za právě chraptícím zpěvákem a hercem
Karlem Hašlerem. Ten cukrovince ochotně propůjčil své příjmení a prý byl tak skromný, že si za to vzal jen pytel bonbónů, ovšem výměnou získal skvělou reklamu. Lhotský si vzápětí nechal název Hašlerky registrovat jako ochrannou známku. Krátce nato se objevil i slogan
Hašler kašle, nevadí, hašlerky ho uzdraví, a Hašlerky dokonce rozvážela reklamní auta s válcovou karoserií, připomínající ruličky bonbonů.
Hašlerky se podle
originální receptury vyrábějí dodnes, jen výroba se z Vinohrad přesunula do Michle, do Modřan a nakonec do
závodu Sfinx v
Holešově, který patří
společnosti Nestlé. Hašlerky stejně jako dřív obsahují anýz, mátu, jitrocel a meduňku. Kromě
klasické verze se vyrábějí i v ovocných příchutích s černým rybízem, višněmi, zeleným jablkem nebo citronem, dají se koupit jako bonbony i jako dražé. Patří k nejprodávanějším větrovým bonbonům v Česku a v Holešově jich každý rok vyrobí přes
1000 tun.