František Tomášek se narodil ve
Studénce, vystudoval Arcibiskupský seminář v
Olomouci a v červenci 1922 byl vysvěcen na kněze. Působil ve
farnosti sv. Mořice v
Olomouci a dalších farnostech v okolí, kromě toho přednášel na olomoucké teologické fakultě. V říjnu 1949 jej
papež Pius XII. jmenoval pomocným biskupem pro Olomouc a vzápětí byl neveřejně vysvěcen na biskupa v soukromé kapli v tamní
arcibiskupské rezidenci.
Po zrušení olomoucké teologické fakulty byl stejně jako další kněží a pedagogové poslán do farnosti, a to do
Bohušova. V rámci
akce K byl bez soudu na tři roky internován v
klášteře v Želivě, po propuštění působil jako správce farnosti v
Moravské Huzové.
Od smrti pomocného biskupa
Antonína Eltschknera (+1961) nebyl v Čechách a na Moravě žádný svobodně působící biskup. Totalitní režim odmítl Tomáška jmenovat apoštolským administrátorem olomoucké arcidiecéze, ale v roce 1965 po odchodu kardinála
Josefa Berana (1888–1969) z mnohaleté komunistické internace do Říma povolil Tomáškovo jmenování apoštolským administrátorem pražské arcidiecéze. V této funkci vydal biskup Tomášek po okupaci Československa v srpnu 1968 jménem českých biskupů prohlášení na podporu internovaných představitelů tehdejší československé vlády, i v dalších letech vystupoval proti pronásledování katolické církve a kritizoval komunistický útlak. V roce 1974 po tragickém úmrtí kardinála
Štěpána Trochty (1905–1974, zemřel na mrtvici po výslechu) organizoval kardinál Tomášek poslední rozloučení, a to přes odpor komunistické strany. Na pohřbu v
Litoměřicích tehdy promluvil i arcibiskup krakovský, pozdější
papež Jan Pavel II.
V roce 1977 jmenoval Františka Tomáška papež Pavel VI.
kardinálem (kardinálský biret obdržel společně s
Josefem Ratzingrem, pozdějším papežem Benediktem XVI.) a v prosinci téhož roku
arcibiskupem pražským a primasem českým. Po osmi letech, kdy byla funkce nejvyššího představitele českých a moravských katolíků neobsazena, se tak stal
34. pražským arcibiskupem.
Navzdory zákazům a sledování František Tomášek organizoval mše a kázání v
katedrále sv. Víta na
Pražském hradě a na dalších místech, ostrý střet s vládou vyvolaly i
oslavy 1100. výročí úmrtí sv. Metoděje (9. dubna 1985) a následná pouť na
Velehradě (7. července 1985). Když se kardinál ve svých 90 letech roku 1989 dožil pádu komunistického režimu, paradoxně nebyl v
Praze: sametová revoluce vypukla během jeho pobytu ve Vatikánu v souvislosti se
svatořečením Anežky České. V
Praze poté sloužil slavnostní mši v
katedrále sv. Víta.
V roce 1990 kardinál Tomášek přivítal a doprovázel
papeže Jana Pavla II. na jeho první oficiální návštěvě Československa. Byli skuteční přátelé, Jan Pavel II. si tykal pouze s polským kardinálem Wyszyňskym a s Tomáškem. O rok později podal Tomášek s ohledem na vysoký věk rezignaci. Jeho nástupcem se stal
kardinál Miloslav Vlk (1932–2017). Kardinál Tomášek za své občanské postoje získal řadu ocenění, v roce 1991 mu prezident
Václav Havel udělil
Řád T. G. Masaryka. Zemřel ve věku 93 let v létě roku 1992 a byl pohřben ve
svatovítské katedrále.