Sloup Nejsvětější Trojice se nachází v historickém centru města
Olomouce. Byl budován v letech
1716–1754 a
patří k posledním příkladům skutečné vlny barokních
morových,
mariánských a čestných sloupů. Sloupy byly chápany jako ztělesnění modlitby za ochranu proti morovým epidemiím. Nejinak tomu bylo i u Sloupu Nejsvětější trojice v Olomouci. Město postihla morová epidemie v letech 1713-1715.
Sloup byl posvěcen v roce 1754 za přítomnosti císařovny Marie Terezie a v roce
2001 byl zapsán na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví
UNESCO.
Památka ve stylu označovaném jako olomoucké baroko se
tyčí do výše třiceti dvou metrů, a to na kruhovém půdorysu o průměru 17 m.
Sloup zdobí řada kvalitních kamenných soch s náboženskou tematikou, které jsou dílem význačného
sochaře Ondřeje Zahnera a dalších moravských umělců, např. vrcholová sousoší z tepaného měděného plechu vytvořil zlatník Šimon Forstner. Sloupy byly osazovány sochami svatých ochránců a měly také zdůrazňovat
slávu a moc katolické církve.
Sochařskou výzdobu tvoří 18 soch
světců, 12 figur
světlonošů, 6 reliéfů s polopostavami
apoštolů, dále
sousoší Nanebevzetí Panny Marie umístěné ve střední části sloupu a vrcholové
sousoší Nejsvětější Trojice.
Světci, světlonoši a apoštolové na Sloupu
Na spodním patře se nachází postavy sv. Mořice a dalšího českého patrona sv. Václava jímž byly zasvěceny dva důležité olomoucké chrámy. Patro nad nim náleží moravským světcům sv. Cyrilovi a sv. Metodějovi, kteří roku 863 přišli šířit křesťanství na Velkou Moravu a také patronům Čech sv. Vojtěchu a sv. Janu Nepomuckému. Ve třetím podlaží jsou svatí spojení s pozemským životem Ježíše, rodiče jeho matky sv. Anna a sv. Jáchym, jeho nevlastní otec sv. Josef a sv. Jan Křtitel, který připravoval jeho příchod – a spolu s nimi sv. Vavřinec a sv. Jeroným.
Tři reliéfy zastupují tři křesťanské ctnosti Naději, Lásku a Víru. Ve střední části sloupu je umístěné sousoší Nanebevzetí Panny Marie. Na nejvyšším místě je pozlacená dominanta sloupu, sousoší Boha Otce, Krista s křížem a v zářivém slunci holubice symbolizující Ducha svatého, pod Nejsvětější trojicí je ještě umístěn archanděl Michael s mečem a štítem.
Vnitřek Sloupu ukrývá kapli
Svými kolosálními rozměry, které nemají obdobu u památek tohoto typu, svou sochařskou výzdobou a kvalitou svého uměleckého provedení je
sloup Nejsvětější Trojice naprosto výjimečný. Výjimečnost sloupu podtrhuje
existence kaple uvnitř sloupu a kombinace použitých materiálů.
V roce 1995 byl prohlášen za národní
kulturní památku. O pět let později byla uznána jeho výjimečná univerzální hodnota, na základě které byl zařazen na Seznam světového dědictví
UNESCO. Prvotním záměrem byl zápis celého souboru v rozsahu
národní kulturní památky, tedy spolu s
kašnami.
Dělová koule z pruských děl
Čtyři roky po vysvěcení sloupu byla
Olomouc obléhána
pruskou armádou a
sloup Nejsvětější Trojice byl několikrát
zasažen koulemi z pruských děl. Olomoučtí občané se bez ohledu na možné nebezpečí vydali v procesí žádat pruského generála,
aby jeho vojáci na monument nestříleli.
Generál James Keith jim vyhověl, a byl sloup dalších škod ušetřen. Brzy po válce byl opraven a ostřelování připomíná pozlacená replika dělové koule.