Třebíč kdysi patřila k významným
střediskům židovské kultury na Moravě a unikátně zachovaná židovská čtvrť je němým svědectvím soužití Židů a křesťanů.
Židovská čtvrť s hustou zástavbou zahrnuje
více než 120 obytných domů, které doplňují objekty bývalých židovských institucí – radnice, školy, rabinátu a chudobince.
Zadní synagoga navíc nabízí ve své
expozici dobové informace o historii židovské čtvrti. Přední synagoga dnes slouží jako modlitebna Československé církve husitské. Původní
židovský hřbitov byl v 17. století přemístěn na severní svah kopce Hrádek, kde je dnes k vidění kolem
3 000 kamenných náhrobků, z nichž nejstarší pochází z roku 1631. Součástí hřbitova je také obřadní síň z roku 1903 s unikátně dochovaným interiérem, kde se dodnes mohou provádět pohřební obřady podle starých židovských tradic.
K nejcennějším částem
baziliky sv. Prokopa patří
krypta s původní, více než 700 let starou výdřevou stropu. Z krypty také vede
tajná chodba, která má být vyvedena v nedaleké obci Sokolí. Mnozí v
Třebíči věří, že je v ní zakopán poklad, který tu měli mniši před husity ukrýt v 15. století.
Zadní synagoga
V dobových pramenech označována též jako
Nová synagoga, Nová škola, Vysoká synagoga nebo Horní modlitebna. Přestože
Zadní synagoga vykazuje řadu renesančních prvků, byla postavena až v roce 1669 nebo krátce předtím.
Snaha židovské obce o rozšíření objektu roku 1693 ztroskotala na zamítavém stanovisku vrchnosti, jež dokonce přikázala stavbu zbourat. K naprosté demolici synagogy, jíž byla stržena pouze střecha, sice nedošlo, ale i tak objekt povážlivě chátral. Proto se představitelé židovské obce obrátili roku
1705 na nového majitele panství hraběte
Jana Karla z Valdštejna s žádostí, aby mohli synagogu zastřešit a využívat k bohoslužebným účelům. Jan Karel souhlasil, ovšem s podmínkou, že nedojde k rozšíření stavby. Zadní syngoga tak byla v letech 1705-1707 obnovena a
interiér opatřen jedinečnou barokní výmalbou, která je považována za nejstarší příklad dochované synagogální malířské výzdoby na Moravě.
Model židovské čtvrti
Na galerii
Zadní synagogy se nachází unikátní model
židovské čtvrti v
měřítku 1 : 100 zachycující
stav bývalého ghetta k roku 1850. Je dílem
Stanislava Vršky, který na jeho vytvoření použil leteckou vodovzdornou překližku o síle 0,8 – 1,55 mm a lipové dřevo, některé drobné detaily jsou z prolakovaného kartonu. Konstrukce modelu začala na sklonku roku 2004 a byla dokončena v dubnu 2006.
Jednotlivé objekty modelu jsou vytvořeny
precizně a do všech detailů. Tvůrci modelu Stanislav Vrška, Milan Šťastný ml. a historik Rudolf Fišer vycházeli z pozemkových knih, zachovaných starších plánů a kreseb, historických fotografií, také z výsledků probíhajícího stavebně-historického průzkumu a poznatků o architektonické podobě jiných ghett.
Dům Seligmanna Bauera
Dům byl postaven krátce před rokem
1798 Seligmannem Bauerem na tzv. Španělovském pozemku. Jeho význam a hodnota spočívá především v jeho přímém spojení s objektem
Zadní synagogy. Nachází se v něm schodiště vedoucí na západní ženskou galerii. Majitelé domu byli trvale zavázáni udržovat ženám tento přístup volný. V přízemí se nachází
vetešnictví připomínající jednu z charakteristických činností, kdysi provozovanou židovským obyvatelstvem. V zadním traktu je umístěna moderně vybavená kuchyně, umožňující
příležitostnou přípravu košér pokrmů.
První patro autenticky zobrazuje
typické bydlení nepříliš majetné židovské rodiny v meziválečném období.
Podkroví domu je přizpůsobeno přednáškovému sálu, který je opatřen moderní audiovizuální technikou.
Z důvodu striktních jídelních předpisů existovala v
židovské čtvrti místa, která zajišťovala pro celou komunitu rituálně čisté (košer) maso. Součástí prohlídky domu je také košer řeznictví, nacházející se v přístavku na dvoře.
Pamětní síň a expozice Děti Antonína Kaliny
Antonín Kalina, třebíčský rodák, který díky svému hrdinství
zachránil nejméně 900 židovských dětí, vězněných za druhé světové války v koncentračním táboře Buchenwald.
O příběhu Antonína Kaliny dlouhou dobu nikdo nevěděl, a to ani místní lidé. Antonín Kalina se od světově proslulých zachránců Židů, jakými byli Oskar Schindler či Nicholas Winton, zásadně lišil.
Záchranu dětí organizoval v situaci, kdy mu šlo o vlastní život. Byl totiž politickým vězněm v koncentračním táboře a v průvodních listinách gestapa měl napsáno: „
Návrat nežádoucí“. Zemřel v roce 1990 a roku 2012 byl in memoriam oceněn titulem
Spravedlivý mezi národy udělovaným lidem nežidovského původu, kteří přispěli k záchraně Židů před holocaustem.
Součástí pamětní síně je
expozice Děti Antonína Kaliny, která připomíná
záchranu sedmi ze skoro tisícovky chlapců, kteří se později stali významnými světovými osobnostmi v několika oborech, a mezi kterými jsou třeba i nositelé Nobelovy ceny apod. Všichni zachránění chlapci jsou v expozici symbolicky zastoupeni na kovovém Stromě života v podobě lístků s jejich jmény, zhotovených pasíři či uměleckými kováři ze Střední průmyslové školy
Třebíč.