Libercem po stopách průmyslnické dynastie Liebiegů

Průmyslnická dynastie Liebiegů zanechala v Liberci stopy, které nejde přehlédnout. Vily, zámečky, dělnické kolonie i továrny – to vše připomíná textilní impérium, které z malého městečka vytvořilo průmyslovou metropoli. Vyzkoušejte výlet po turistickém okruhu Po stopách Liebiegů. Je přehledně značený tabulkami s čísly a stručnými informacemi, navíc si v městském informačním centru můžete vyzvednout mapu a brožuru. Ideální začátek je u liberecké radnice, pak se můžete toulat centrem a zajít i do klidnějších čtvrtí.
 
A kde že na vás Liebiegové vykouknou? Skoro na každém kroku – vypravte se s Kudy z nudy na ochutnávku toho nejzajímavějšího!
 

Radnice s erbem a rodovým heslem

Dominantní novorenesanční stavba z roku 1893, věž vysoká 61 metrů s rytířem Rollandem a vitrážové okno s erbem Liebiegů a rodovým heslem „Per laborem ad honorem“ – Prací ke cti. Jen málokterá rodina může říct, že jejich motto září přímo v radnici! Zároveň je liberecká radnice ideální start výletu – díky ní se ve městě dobře zorientujete a poznáte i historické centrum. Pokud ale nemáte tolik času, s procházkou se dá začít odkudkoli a není potřeba projít všechna místa.
 

Muzea a galerie – sbírky, které zůstaly

Od radnice se dá snadno dostat k novorenesančním Lázním císaře Františka Josefa, postaveným v letech 1900–1902. Původnímu účelu sloužily až do roku 1986. Chátrající objekt byl mezi lety 2011–2013 adaptován na nové sídlo Galerie Lázně. Ta v rámci svých stálých expozic představuje historii rodiny Liebiegů. Heinrich Liebieg byl vášnivý sběratel a městu daroval obrazové a uměleckořemeslné sbírky. Jeho kolekce kovů, starožitností a obrazů dnes tvoří základ Severočeského muzea a Galerie Lázně. I když rodina po roce 1945 musela odejít, její sbírky zůstaly v Liberci.
 
Kousek od Severočeského muzea stojí reprezentativní budova obchodní a živnostenské komory, dnešní poliklinika. Jedním z iniciátorů jejího postavení byl i Johann Liebieg starší, který byl od roku 1851 jejím prezidentem a po něm jeho syn Theodor Liebieg, který stál i u založení výstaviště.
 

Liebiegovo městečko – město ve městě

Znáte Zlín a firmu Baťa s jejími domky pro zaměstnance firmy? Nebyli první, Liebiegové měli vlastní dělnické městečko už o půl století dřív. Byly tu skromné domky pro dělníky, lepší bydlení pro mistry i honosné vily pro vedení. Kostel, hospoda, škola, kulturní dům – lidé tu měli všechno pod nosem. A dodnes tu stojí dům s věžičkou na náměstí Pod Branou, symbol celé kolonie.
 
Nedaleko se nachází další sídliště, takzvaná Domovina. Tu nechal vybudovat Theodor Liebieg mladší pro válečné vysloužilce z první světové války z Liebiegovy továrny. Architektem sídliště byl Jakob Schmeissner.
 

Vily, zámečky a hrady jako ze středověku

Rodina bydlela tak, jak se na průmyslníky sluší, a každá jejich stavba je trochu jiný svět. Romantická Výšina připomíná středověký hrad s věží, u které architekti použili i zdivo ze starých norimberských domů. Vila Heinricha Liebiega vypadá jako barokní letohrádek, Liebiegova vila Theodora Liebiega mladšího zase vychází z podoby středověkého šlechtického sídla. Protože její stavitel byl nadšený automobilista, který v roce 1894 podnikl první dálkovou jízdu na světě, nepřekvapí vás zahrada s unikátním autodomem z let 1904–1906 s benzinovou věží. A pak je tu ještě rodinná vila Johanna Liebiega mladšího aneb palác Liebieg, který si syn zakladatele textilní firmy nechal postavit v blízkosti libereckého zámku. Budova inspirovaná severoitalskou renesancí je domovem Komunitního střediska Kontakt.
 
Od vil, vilek a zámečků se můžete vypravit do Josefinina údolí, které skýtalo zázemí podniku Johann Liebieg & Comp. Stavby z ateliéru Jakoba Schmeissnera poznáte především podle hrázdění. Domy sloužily pro úředníky, byl zde však například také hostinec, skleník nebo garáže. Stačí pár kroků a máte pocit, že se procházíte po architektonickém katalogu konce 19. století.
 

Přehrada v Harcově – voda pro továrny

Na začátku 20. století postihly Liberec ničivé záplavy. Výsledek? Nová přehrada Harcov, která měla chránit město – a zároveň zásobovat Liebiegovu textilku. Dokonce byla propojená s vilou Theodora Liebiega, aby měl baron přehled, kolik vody je v nádrži. Praktické, že?
 
Kdysi největší textilní závod celé monarchie, později známý jako Textilana, zaměstnával tisíce lidí. Z obrovského areálu, který stával v dolním centru Liberce, zbyla jen torza a název zastávek městské hromadné dopravy. Ale když zavřete oči, možná ještě zaslechnete hluk stavů a ruch továren, které živily celé město.
 

Poslední zastavení: Rodinná hrobka

Na bývalém městském hřbitově v Budyšínské ulici stojí hrobka rodiny Liebiegů z 19. století. Nevelká stavba připomíná, že tady odpočívá Johann Liebieg, muž, který to všechno začal. Dnes je hrobka součástí Zahrady vzpomínek a působí jako tichý kontrast k ruchu města, které rodina pomohla vybudovat.
 
Vydat se městem Po stopách Liebiegů je jako procházka dějinami Liberce – od honosné radnice přes romantické vily až po malebné dělnické městečko. Ukazuje, že příběh průmyslnické rodiny Liebiegů není jen minulost, ale i současná tvář města. Takže? Vezměte mapu, pohodlné boty a nechte se provést stopami jedné z největších průmyslnických dynastií českých zemí.