Firmu Baťa založili
21. září 1894 v tehdejším československém městě
Zlíně tři sourozenci Antonín, Anna a Tomáš Baťovi, kteří do ní vložili své nevelké dědictví. Jejich závod, jeden z prvních „velkovýrobců“ obuvi na světě, tvořila skupinka šiček a ševců, kteří šili boty nejen pro své sousedy, ale i pro vzdálenější obchodníky.
O necelých
10 let později vyráběl Baťa
2 200 párů denně, a aby vyhověl poptávce, využíval nápaditou představivost, šikovné ruce a moderní strojní zařízení. Byly vyvinuty
novátorské modely obuvi a nové způsoby jejich propagace, citlivě reagující na chování zákazníka. I přes hospodářský pokles za první světové války, nedostatek materiálu, nedostatek pracovních sil a kartely se v roce
1917 prodej
zvýšil přibližně na dva milióny párů ročně. Po 1. světové válce vymyslel Tomáš Baťa plán, jak se přizpůsobit poválečným ekonomickým potížím, a snížil ceny obuvi o 50 %. Dělníci souhlasili se snížením mezd o 40 % a Baťa jim na oplátku dodával jídlo, oblečení a další nezbytnosti za poloviční cenu. Tento odvážný krok se osvědčil a Baťovy obchody zaplavili zákazníci. Ve 20. letech také do světa rozšířil psychologický obchodní trik – tzv.
Baťovské ceny: 9,99. Na počátku 2. světové války Baťa zaměstnával 42 000 lidí.
Město ve městě a zahraniční pobočky obuvnického impéria
Ve
Zlíně Baťa postavil kolem
továrny pro své dělníky a jejich rodiny
byty, školy a nemocnice – tato koncepce měla být v příštích letech napodobena v dalších částech světa. Ve velmi těžkých dobách poskytovala firma Baťa levné nájmy a potraviny, protože zakladatel Tomáš Baťa pevně věřil, že podnik by měl sloužit veřejnosti. Tým nejlepších českých architektů vybudoval ze Zlína
ideálně fungující město v zeleni se zónami k práci, bydlení, odpočinku, nakupování i zábavě. Dopravu zajišťovala vlastní železniční trať, letiště i
plavební kanál, který je dnes vyhledávanou turistickou atrakcí.
Tomáš Baťa značně předběhl svou dobu vytvořením
samosprávných dílen a oddělení, v nichž zaměstnanci mohli přispívat svými nápady a ovlivnit svůj vlastní výdělek úsilím o vyšší ziskovost oddělení.
Byly založeny nové společnosti ve
Francii, Rakousku, Rumunsku, Švédsku, Švýcarsku, Egyptě, Belgii, Finsku, Lucembursku, Maďarsku, Itálii, Indonésii, Singapuru a
Indii. První zahraniční výrobní závody byly vybudovány ve švýcarském Möhlinu a v indické Kalkatě. Závody a okolní vesnice byly často stavěny podle zlínského modelu. Pod vedením mladého Tomáše Jana Bati a dalších vznikla
řada zahraničních obchodních organizací a dalších výrobních závodů, v průměru nejméně dva ročně, což trvalo až do 60. let.
Ve
Zlíně dodnes naleznete početné stopy baťovské historie, jako je například
Muzeum obuvi věnované fenoménu Baťa, "
Jedenadvacítku" správní budovu číslo 21 Baťových závodů – jednu z prvních výškových budov v Evropě, projít se můžete i
koloniemi Baťových domků nebo k
Baťově vile. I dnes se můžete projít po
Baťově obchodním domě, který Baťa postavil roku 1931. Další památnou stavbou je
Velké kino otevřené roku 1932. V témže roce došlo k
tragické havárii – krátce po startu z nedalekých Otrokovic, při plánované letecké pracovní cestě do švýcarského Möhlinu, se zřítilo letadlo Junkers F13 a
Tomáš Baťa v něm
zahynul. Maketu osudného letounu si lze prohlédnout v
Památníku Tomáše Bati.
Jan Antonín Baťa
Firmu po leteckém neštěstí
přebral nevlastní bratr Tomáše Bati
Jan, známý svou bezohledností a přátelskými styky s nacisty. Jan Baťa byl zastáncem nové vlády a znal se s Göringem, jemuž údajně předložil plán vystěhování Čechů do Patagonie. Na stranu druhou vybudoval v letech 1934–1938
Baťův kanál, podnikl
odvážnou obchodní cestu kolem světa, která trvala téměř celý rok 1937 a díky níž mimo obchodních kontraktů a nových poboček vznikl filmový dokument i cestopisná kniha "Za obchodem kolem světa". Ve světě zakládal Jan Baťa
nové obuvnické společnosti a stavěl ve světě
další "baťovská" města, zejména
v Brazílii. Dodnes existuje například Bataguassu a Batayporã v provincii Mato Grosso do Sul na jihu Brazílie nebo města Batatuba, Indiana a Mariapolis v provincii São Paulo.
Karosárna ve Vysokém Mýtě přestavěla pro Baťovy potřeby v roce
1936 Ford BB, který Janu Antonínovi
sloužil coby pojizdná kancelář. Aerodynamická karoserie se svažitou zádí byla na svoji dobu velmi pokroková. Mistrovským kouskem vnitřní architektury byly vestavěné stolky s psacími stroji, celý interiér bylo možné také proměnit v ložnici. Do dnešních dnů se Baťův speciál bohužel nedochoval.
Velmi
dobře se staral svého synovce Tomáše Jana Baťu a dodržel i vše, co bylo pro jeho budoucnost naplánováno: podporoval jeho další akademické vzdělání a zájmy, dbal na to, aby se zúčastňoval běhu podniku. Tak jako otec Tomáš – i strýc Jan stál o Tomášův názor, bral ho i na služební cesty a připravil mu první řídící funkce.
Tomáš se tak stal postupně
vedoucím prodejny ve Švýcarsku a v Německu, později ředitelem slavného
Obchodního domu ve Zlíně, pracoval v
britském ústředí Bati v East Tilbury nedaleko Londýna. A v souvislosti s obavami z Hitlerovy expanze byl nakonec roku 1937 pověřen i vybudováním pobočky a obchodní sítě v Belgii. Ve čtyřiadvaceti letech založil i zcela novou baťovskou společnost v Kanadě. V roce
1939 odešel
do exilu Jan Baťa a usadil se v Brazílii.
Firmu přebírá syn Tomáše Bati – Tomáš Jan Baťa.
Tomáš Baťa junior
Tomáš Baťa junior ovšem nebyl nějakým rozmazleným protekčním "chlapečkem". Naopak Tomáš si už jako chlapec od láskyplných ale rozhodně nerozmazlujících rodičů užil náročných úkolů. Už jako devítiletý putoval několikrát zcela sám do Anglie či do Německa a později i do Švýcarska, kde po celý rok studoval odloučen od rodiny a získával na samostatnosti. Avšak
i s anglickým a švýcarským lyceem se musel doma nejdříve ze všeho vyučit ševcem, získat výuční list. Ale dělal i na kruhu,
prodával před tovární branou fabriky boty ve slevě a vůbec – musel umět všechno. Naučit se nestydět se za nic, co umí, tak jako každý v otcově "království bot", ať patřil k poddaným nebo vyvoleným. Vše mělo svůj, otcem pečlivě volený smysl. I onen výuční list, podmínka umožňující mu později, až bude třeba, získat i
živnostenské oprávnění ředitele továrny. I Tomáš sám pochopil otcovu snahu. I vědomí, že vše, čím projde, mu jednou přinese smysl pro toleranci a
schopnost porozumět celku, vcítit se i do těch nejobyčejnějších, šéfům někdy i utajených problémů těch dole.
Kanadské začátky však byly až neuvěřitelně náročné a svým dílem museli přispět všichni. Dokonce i Tomášova maminka, Marie Baťová, přinášející do budované strojírny vlastnoručně uvařenou polévku. Batawa mezitím nejenže obstála, ale získala si takové uznání, že poté, co s Velkou Británií vstoupila do války s Německem i její tehdejší kolonie – Kanada, začala
baťovská strojírna produkovat namísto strojů na výrobu bot pro Spojence důležitější součásti zbraní a torpéd. Většina konvojů určených ruskému Murmansku nebo britským přístavům před dnem D bylo chráněno kulomety, děly a torpédy vyráběnými i díky českým rukám pod jeho vedením v kanadské Batawě.
Tomáš Baťa byl kapitánem kanadské armády a krátce po válce byl spojeneckým velením dokonce delegován, aby doprovázel nové velvyslance do
Prahy.
V éře komunismu musel Baťa za hranice
Po válce, když komunistické vlády znárodnily všechny Baťovy společnosti ve střední a východní Evropě, Baťa přetrval díky obnově své společnosti ze zbývajících organizací umístěných mimo tyto oblasti. Prodej stěžejních druhů sortimentu, například dámských lodiček, prudce vzrostl a společnosti se opět začalo dařit. Zakladatelův syn Tomáš Jan Baťa podnikl odvážný krok, když s více než 100 rodinami přesídlil do Kanady, kde, jak jsme již zmínili, založil podnik Bata Shoe Company of Canada. V polovině století Baťa dosahuje pozice předního světového vývozce obuvi.
V průběhu 70., 80. a 90. let, když se syn Tomáše Bati juniora – Thomas Georg Baťa připravoval převzít zodpovědnost za vedení celosvětových operací, zahájil tým otce a syna reorganizaci svého podniku s využitím nových, inovačních strategií řízených Baťovými hlavními zásadami a zaměřených na zákazníky, marketing a zaměstnance. Baťa zavedl celou řadu originálních koncepcí, například značkové výrobky, novátorské koncepce maloobchodních prodejen, prodejní politiku orientovanou na životní styl a přidání neobuvnického zboží. Dnes Baťa prodává v síti svých společností ve více než 70 zemích průměrně 270 miliónů párů obuvi.