ÚvodVýletyVýpravy za kuriozitamiPo stopách šlechtických rodů: s Habsburky na lovy a hony do Brandýsa nad Labem

Po stopách šlechtických rodů: s Habsburky na lovy a hony do Brandýsa nad Labem

Habsburkové sice vládli rakouské monarchii z Vídně, ale mnozí členové rodu měli svá zázemí v Čechách a na Moravě. Jedním z nejoblíbenějších míst habsburských císařů a králů byl zámek v Brandýse nad Labem. Vypravte se s Kudy z nudy na výlet do města a jeho okolí, kam postupně zavítali všichni panovníci Habsburské dynastie.
V krajině mezi Labem a Jizerou se kdysi prostíraly rozsáhlé lesy a obory, honitby českých knížat a králů. Původní gotický hrad v Brandýse nad Labem se v roce 1547 stal majetkem české královské komory a loveckým sídlem císaře Ferdinanda I. Habsburského. V péči dvorních architektů se záhy proměnil v půvabné, luxusně vybavené renesanční sídlo se skvostnou sgrafitovou výzdobou a stal se milovaným letním a loveckým zámkem císařů a králů. Dokonce jej prý v průběhu pěti staletí navštívili všichni císaři Habsburské dynastie!


 

Brandýs, zámek císaře Rudolfa II.

Panovník, který proslul nejen svými vladařskými schopnostmi, ale také citem pro kulturu a umění: to byl Rudolf II. Habsburský (1552–1612). Za jeho působení se Praha stala nejvýznamnějším kulturním městem Evropy a na Pražském hradě vznikla rozsáhlá sbírka uměleckých předmětů, která neměla v tehdejším světě obdoby. V lesku císařského majestátu se vyhřívalo i město Brandýs nad Labem. Rudolfova láska k Brandýsu byla tak pověstná, že se dostala dokonce i do filmu. Vzpomínáte, jak Jan Werich v roli pekařova císaře zavelí „hopsa hejsa do Brandejsa“?



V roce 1581 byl Brandýs povýšen na královské komorní město, neboť císař Rudolf II. si mimořádně oblíbil zdejší zámek. Zvolil si jej za své hlavní mimopražské sídlo, často sem zajížděl na hony, užíval si nádherné zahrady, hostil významné osobnosti – mimo jiné hvězdáře Tycha Braha – a osobně prý sám sázel, plel a zaléval olivy, palmy, cedry, květiny vlašské, asijské i čínské a jiné exotické rostliny, které rostly ve zdejší nádherné zahradě. Alespoň to tvrdí staroboleslavský jezuita Bohuslav Balbín, který původní císařskou zahradu poznal sice už po císařově smrti, ale ještě ne zcela zničenou, a barvitě ji popsal pro budoucí pokolení.

Slavné rudolfinské zahrady a drobnější lovecké zámky v okolí pro císaře stavěl v Brandýse usazený stavitel Ettore Vaccani za dozoru Ulrica Aostaliho, stavitele Pražského hradu. Dle projektu architekta Giovanniho Gargiolliho rudolfinskou zámeckou zahradu v Brandýse zdobily kašny, letohrádky, míčovna a manýristická terasa, kterou pod jeho dohledem provedla kamenická huť mistra Antonia Brocca. Mimochodem, při stavbě letohrádku se prý v zahradě našla mumie!
 

S Habsburky na procházku i na lov

Jako milovníky zahrad, lesů a lovů poznáte Habsburky při procházce nebo výletě po naučné stezce Krajinou Rudolfa II. Měří celkem 65 kilometrů a vede z Brandýsa nad Labem přes Lysou nad Labem do Benátek nad Jizerou po levé straně řeky Jizery a zpět do Brandýsa nad Labem po pravé straně toku řeky. Provede vás nejen zámeckými zahradami, ale předchůdce i následovníky Rudolfa II., kteří svými počiny dotvářeli krajinu mezi Labem a Jizerou, poznáte i z jiných úhlů pohledu.



Například se dozvíte, že císař Ferdinand III. se v časech třicetileté války zasloužil o záchranu staroboleslavského Palladia země České. Marie Terezie se na brandýském zámku seznámila se svým chotěm Františkem Štěpánem Lotrinským a později se odtud vypravila do Prahy ke královské korunovaci. Císař František I. zase měl na zámku v Brandýse svůj hlavní stan v čase napoleonských válek a roku 1813 zde přijal ruského cara Alexandra I. a pruského krále Fridricha Viléma III. k jednání koalice proti Napoleonovi před vítěznou Bitvou národů u Lipska.
 

Císař Karel VI. aneb krátkozraký velbloud na lovu

Na lovy sem přijížděl i císař Karel VI. Habsburský s celým dvorem. Vzpomínkou na korunovační hon z roku 1723 je velkolepý barokní pomník v Hlavenci, ovšem lov, který se tu odehrál v červnu 1732, měl nešťastnou dohru a neobyčejnou trofej: při lovu na jeleny na ostrově Hluchov panovník postřelil svého nejvyššího podkoního, knížete Adama Františka Schwarzenberga. Záhy bylo jasné, že kníže nepřežije. Císaři sice nechal vzkázat, ať se nad tímto neštěstím netrápí, neboť to byla vůle Nejvyššího, současně si ale neodpustil poznámku, že tušil, že ten krátkozraký velbloud ještě přivodí nějaké neštěstí. Kníže skutečně následující den zemřel. A krátkozraký velbloud Karel VI.? Vědom si hrůzy, kterou způsobil, byl odhodlán se již nikdy nedotknout palné zbraně a žádného lovu se už nikdy neúčastnit. Sice to nedodržel, ale alespoň prý od té doby používal lorňon se sedmi dioptriemi.