Jan Werich byl jedináček z rodiny úředníka pojišťovny. Studoval na gymnáziu v Křemencově ulici v
Praze, kde se seznámil s
Jiřím Voskovcem (1905–1981), a poté práva na
Univerzitě Karlově. Právě s Voskovcem a později i s přítelem
Jaroslavem Ježkem vystoupil v Umělecké besedě ve vlastní
Vest Pocket Revue, hře, která si dělala legraci z hodnot tehdejší starší generace, zejména memorování latinských citátů, kultu národního obrození a Aloise Jiráska. Všichni tři vzápětí vstoupili do avantgardního
Osvobozeného divadla (1927–1938). Proslavily je například hry
Caesar, Osel a stín, Kat a blázen, Balada z hadrů, Rub a líc, Těžká Barbora, Golem anebo
Nebe na zemi, během té doby také V + W natočili čtyři filmy,
Pudr a benzín, Peníze nebo život, Hej rup a
Svět patří nám.
Osvobozené divadlo reagovalo na aktuální politické a společenské problémy, otevřeně komentovalo i sílící nebezpečí fašismu. Proto v roce 1938 V + W divadlo zavřeli a na začátku roku 1939 i s Jaroslavem Ježkem emigrovali do USA. Tam hráli pro krajany, natáčeli rozhlasové pořady a hostovali v řadě divadel.
Do osvobozeného Československa se Werich vrátil v říjnu 1945. S Jiřím Voskovcem ještě stačili založit
Divadlo V + W (1946–1948). Po Voskovcově druhém odchodu do exilu Werich hrál v
Realistickém divadle, s
orchestrem Karla Vlacha, v rozhlase a na zájezdových estrádách. Působil v
Hudebním divadle v Karlíně, ve
Filmových studiích Barrandov, v Ústředím televizním studiu a
Divadle ABC. Tam se snažil navázat na odkaz Osvobozeného divadla, v obnovených hrách byl místo Voskovce jeho partnerem
Miroslav Horníček. Werich hrál i v několika filmech, nejznámější byla dvojrole císaře Rudolfa II. a pekaře Matěje Kotrby v dvojdílné komedii
Císařův pekař a
Pekařův císař, pohádka
Byl jednou jeden král,
Baron Prášil režiséra
Karla Zemana a komedie
Až přijde kocour režiséra
Vojtěcha Jasného. Psal rovněž pohádky (
Fimfárum, Tři veteráni).
Werichovým oblíbeným místem bylo
údolí říčky Ostružné u
Velhartic, kde si v roce 1938 nechal postavit
chatu ve stylu staroanglických domků. Do svého
„Údolí štěstí“, jak zapadlému koutu
Pošumaví říkal, jezdíval se svou ženou Zdenkou a kolií Hérou, tady rybařil, odpočíval, psal a dobíjel baterky.
Přes třicet let žil Jan Werich na
Kampě ve
Werichově vile, kde si nyní prohlédnete
muzeum věnované Osvobozenému divadlu a dvojici V + W. Slavnou dvojici připomíná také
Náměstí Voskovce a Wericha v
Sázavě a společný hrob na
Olšanských hřbitovech v Praze.