Habsburkové na stovky let ovlivnili dějiny českých zemí. Poprvé se to povedlo jen nakrátko:
Rudolf Habsburský, manžel
Elišky Rejčky, se po vymření
Přemyslovců stal krátce českým králem (1306–1307), ale českou korunu nakonec získal
Jan Lucemburský. Na český trůn
Habsburkové podruhé a definitivně vstoupili po smrti
Ludvíka Jagellonského v bitvě u Moháče roku 1526, kdy se českým a uherským králem stal
Ferdinand I. Habsburský.
Habsburská dynastie vymřela po meči císařem
Karlem VI. roku 1740 a po přeslici roku 1780 smrtí jeho dcery
Marie Terezie. Habsburské soustátí po nich zdědili potomci Marie Terezie a jejího manžela Františka Štěpána Lotrinského, příslušníci
habsbursko-lotrinské dynastie. Jejími členy byli čeští králové
Josef II., Leopold II., František II. (vládnoucí jako císař rakouský František I.),
Ferdinand Dobrotivý coby poslední korunovaný český král,
František Josef I. a poslední císař rakouský
Karel I.
Ten se po zániku monarchie vzdal výkonu panovnické moci a Rakousko v roce 1919 dokonce vydalo takzvaný
Habsburský zákon, upravující vyhoštění a převzetí majetku rodu. V současné době žije většina členů rodiny v Bavorsku, Rakousku, Maďarsku a ve Švédsku.