Seznamte se: knížata, králové a císaři Českého království

Poslední habsburský císař Karel I. (17. srpna 1887, Rakousko – 1. dubna 1922, Madeira) byl v letech 1916–1918 také poslední český král. Čechy měl rád: část dětství prožil v Praze, ve Františkových Lázních se poprvé setkal se svou budoucí ženou a v roce 1917 koupil zámek v Brandýse nad Labem, kde chtěl s rodinou žít po skončení první světové války.

Ačkoli pro mnohé z nás je rakouský císař a uherský král František Josef I. (18. srpna 1830, Vídeň – 21. listopadu 1916, Vídeň) symbolem starého mocnářství a zaniklé rakousko-uherské monarchie, i „stařičký mocnář“ kdysi nastoupil na trůn jako osmnáctiletý mladík. Seděl na něm neuvěřitelných 68 let, což ho mezi našimi panovníky řadí na první místo v délce vlády.

Co všechno nám v českých zemích zbylo po císaři Josefovi II. (13. března 1741, Vídeň – 20. února 1790, Vídeň)? Není toho právě málo: například obliba jména Josef, města Terezín a Josefov, a také řada panovníkových soch a pomníků. Jeho vláda proměnila téměř všechny oblasti života v habsburské monarchii: Josef II. přispěl k jejímu hospodářskému rozvoji, posílil armádu, výrazně změnil trestní právo, zavedl reformy školství a také zřídil sítě nemocnic.

Po bitvě u Moháče, kde zemřel Ludvík Jagellonský, nastoupil na český trůn Ferdinand I. Habsburský (10. března 1503, Alcalá de Henares, Španělsko – 25. července 1564, Vídeň). Jeho manželkou byla česká a uherská princezna Anna Jagellonská (1503–1547). Měli spolu patnáct dětí včetně Ferdinandova nástupce Maxmiliána II.

Jiří z Poděbrad (23. dubna 1420, ? – 22. března 1471, Praha) byl jediný český král, který nepocházel z panovnické dynastie. Za krále si jej jednomyslně zvolili čeští pánové v roce 1458 a úřad vykonával až do své smrti. Kdyby se ujal jeho návrh na vytvoření mírové organizace evropských křesťanských panovníků, Organizaci spojených národů nebo Evropské unii už mohlo být přes 500 let.

Diplomat i válečník, reformátor církve a muž, který hovořil sedmi jazyky a miloval rytířské turnaje: tím vším byl Zikmund Lucemburský (14. února 1368, Norimberk nebo Praha – 9. prosince 1437, Znojmo), nejperspektivnější ze synů Karla IV.

Václav IV. (26. února 1361, Norimberk – 16. srpna 1419, Nový hrad u Kunratic) byl syn českého krále a římského císaře Karla IV. a jeho třetí ženy Anny Svídnické. Na český trůn nastoupil jako sedmnáctiletý a vládl 41 let, do té doby nejdéle ze všech českých králů.

Přemysl Otakar II. (1233 ? – 26. srpna 1278, Moravské pole, Rakousko) je považován za jednoho z největších českých králů z dynastie Přemyslovců. Za jeho panování sahaly hranice říše až k Jaderskému moři, založil řadu měst, hradů a klášterů. V několka našich městech jej připomínají sochy a jména náměstí.

Přemysl Otakar I. (asi 1155/1167 – 15. prosince 1230, Praha) byl nejstarší syn Vladislava II., druhého českého krále z rodu Přemyslovců, a jeho druhé manželky Judity Durynské. Obratný politik a válečník pro české království a své potomky získal Zlatou bulu sicilskou, která potvrdila dědičnost královského titulu.

Marie Terezie (13. května 1717 Vídeň – 29. listopadu 1780 Vídeň) z rodu Habsburků, arcivévodkyně rakouská, královna uherská, královna česká a markraběnka moravská. Císařovnou, jak bývá občas označována, ale nebyla. Za vlády Marie Terezie došlo k radikální proměně feudální říše v centralizovaný stát. Reformy se významně dotkly i českého království. Období její vlády je označováno jako osvícenecký absolutismus.

Karlova univerzita, Karlův most, Karlštejn – slavné české památky nesou jméno svého zakladatele, nejvýznamnějšího evropského panovníka pozdního středověku. Karel IV. (14. května 1316, Praha – 29. listopadu 1378, Praha) byl jedenáctý český král, vládnoucí jako Karel I. od srpna 1346 až do své smrti v listopadu 1378. Římsko-německým králem se stal od července 1346 a od roku 1355 císařem římským. Byl také italský (lombardský) král od roku 1355, burgundský (arelatský) král od roku 1365, moravský markrabě v letech 1333 až 1349 a lucemburský hrabě v období let 1346 až 1353. Byl to první český král, který se stal také císařem Svaté říše římské, a byl posledním korunovaným burgundským králem. Stal se tak osobním vládcem všech království Svaté říše římské.

Rudolf II. (18. července 1552, Vídeň – 20. ledna 1612, Praha) byl bezpochyby jedním z nejvýznamnějších evropských panovníků, který proslul nejen svými vladařskými schopnostmi, ale také citem pro kulturu a umění. Za jeho působení se Praha stala nejvýznamnějším kulturním městem Evropy, kam císař zval nejrůznější umělce a vědce své doby. Na Pražském hradě vznikla nejrozsáhlejší sbírka uměleckých předmětů, která neměla v tehdejším světě obdoby a která položila základ mnoha současným evropským galeriím. Bohužel, velká část Rudolfovy sbírky vzala za své při rabování Švédy v letech 1631-1632 za třicetileté války.

Svatý Václav (907 – 28. září 935) byl českým knížetem a světcem, který je považován za hlavního patrona české země. Jeho otcem se stal kníže Vratislav a matkou Drahomíra, dědečkem byl první historicky doložený přemyslovský kníže Bořivoj I. a babička svatá Ludmila, která si vzala na starost Václavovu výchovu.