Na východním okraji Královské zahrady na Pražském hradě (nesprávně Belveder) dal vybudovat v letech 1538 – 1560 Ferdinand I. Královský letohrádek, zvaný také Letohrádek královny Anny. Letohrádek je nejčistší vlašská renesanční architektura mimo italskou půdu.
Královský letohrádek nebo také Letohrádek královny Anny je ukázkou patrně slohově nejčistší renesanční stavby v Čechách. Na arkádovém ochozu a bohaté reliéfní výzdobě pracovali italští kameníci, nástavba prvního patra a unikátní zastřešení je dílem Hanse Tirola a Bonifáce Wohlmuta. Letohrádek byl určen pro dvorskou zábavu a zpříjemnění pobytu v zahradě. Na konci 18. století získala Letohrádek k užívání rakouská armáda a po jejím pobytu musela být v roce 1836 zahájena rekonstrukce. Při ní vzniklo monumentální schodiště a výzdoba sálu v prvním patře – nástěnné malby s náměty z českých dějin.
Italskou inspiraci Letohrádku prozrazuje i úprava přilehlé části zahrady – giardinetto s pravidelnou kompozicí záhonů. Před letohrádkem stojí bronzová
Zpívající fontána. Návrh vytvořil dvorní malíř Francesco Terzio. Renesanční kašnu ulil v letech 1564-68
kovolijec Tomáš Jaroš (autor největšího zvonu
katedrály sv. Víta – Zikmunda). Materiálem byla zvonovina a bronz, fontána stojí na původním místě v kamenném bazénu, kam byla osazena v roce 1573.
Kapky vody dopadající na okraj spodní mísy vyvolávají při poslechu
líbezné tóny. Zvláštní, zvonění zvonů podobný zvuk dopadajících kapek je nejlépe slyšet přímo pod širokou spodní mísou fontány. Střed fontány znázorňuje
pastýře a řeckého boha Pana – ochránce lesů a pramenů. Vrchol tvoří postava dudáčka (jediná kopie na jinak originální kašně).
Dnes slouží Královský letohrádek především pro
výstavy výtvarného umění a uměleckého řemesla. Otevřeno je pouze v době konání výstav.
Kromě
Belvederu v areálu
Pražského hradu měla Praha jeden Belvéder, letohrádek s dvorem, vinicemi a zahradou, který dal
na
Letné vystavět
Albrecht z Valdštejna. V roce 1742 se v letohrádku
ubytoval francouzský voják Broglio, který se svými vojáky okupoval Prahu za Marie Terezie. Rakouská vojska Francouze obklíčila a hlad donutil Francouze k odchodu. Když odcházeli,
dal Broglio letohrádek Belvedere vyhodit do povětří. Dnes už letohrádek Belveder připomíná jen název hotelu na nároží ulice Františka Křížka a Milady Horákové.