Bývalá obec Knížecí Pláně na Šumavě

Vesnici založil na konci 18. století kníže Schwarzenberg a pozval do ní rodiny z nedalekého stašského panství. Přes obtížné životní podmínky v nadmořské výšce 1021 m se obec rozvíjela a ve druhé polovině 19. století v ní žilo již přes 700 lidí. Kromě výše uvedených domů zde stávala hájovna, pila, hostinec, mlýn, stanoviště hraniční stráže, od roku 1830 hřbitov, v roce 1864 byl vystavěn v obci kamenný kostel sv. Jana, později i fara, od roku 1902 zde fungoval obecní úřad a od roku 1930 též úřad poštovní. Ve vsi fungoval také divadelní a taneční soubor a orchestr.
 
Po druhé světové válce bylo německé obyvatelstvo obce vysídleno a ani nově příchozí obyvatelé zde nezůstali dlouho. Území se v 50. letech stalo součástí zakázaného pohraničního pásma, kterým probíhala tzv. železná opona; veškeré budovy v obci včetně kostela byly srovnány se zemí. Kromě jejich pozůstatků je v terénu dobře patrný především systém polí, ohraničených mezními pásy z mohutných balvanů.
 
V 70. letech 20. století byl armádou zničen místní hřbitov a kostel sv. Jana odstřelen. Dnes jej připomíná vztyčený kříž na pietně upraveném místě – základech kostela. V průčelí pietního místa je umístěn zrestaurovaný zde nalezený rodový znak Schwarzenberků. Po roce 1990 byl péčí bývalých německých obyvatel místní hřbitov obnoven. Z obnoveného hřbitova je za jasného počasí výhled na horu Luzný, Třístoličník, Boubín, Bučinu a v okolí hřbitova se otevírá pohled na partie celých Knížecích Plání. Za příznivých podmínek jsou viditelné i Alpy.
 
Knížecí pláně jsou přístupné po turistických stezkách z Kvildy, z Borových Lad, pro zdatnější i z Horní Vltavice (přes Polku) a ze Strážného (Jelení stezkou přes Žďárské jezírko). Všechny trasy vedoucí na Knížecí Pláně jsou vhodné nejen pro pěší, ale i pro cyklisty.