Každé město má své tváře.
Praha jich má tolik, že by si na ně člověk musel vzít volno. Někdy je to
město alchymistů a císařských hvězdopravců, jindy zas
okultních symbolů, legendárních
pivovarů a hospod,
turistických pozlátek nebo
vodníků. Praha může být ve stejný den exaltovaná i ospalá, blýskavá i zašedlá, zpěvná i mlčenlivá. A právě tahle její roztříštěnost a proměnlivost z ní dělá
jedno z nejkrásnějších a nejúžasnějších měst na světě.
Rozhodli jsme se proto
Prahu prozkoumat abecedně. Jako kdybychom skládali
výkladový slovník velkoměstské duše – od
alchymie po
železnici, od
bordelů po
baroko. Nečekejte klasického průvodce. To, co nás zajímá, nejsou ulice, ale vrstvy pod nimi. Přesně ty, které se objevují jen občas – v noci, v mlze nebo v náznaku.
A jako Alchymistická, Astrologická a Astronomická
Praha, město tajemství a touhy po poznání, se už od středověku nechávala ovládat
hvězdami a alchymistickými sny. Nejvíc to vřelo za
Rudolfa II., kdy se po pražských uličkách, palácích a sklepeních procházeli
mágové, podvodníci i géniové. Mezi nimi nechyběli slavní
John Dee a
Edward Kelly, kteří hledali elixír nesmrtelnosti,
císařský astrolog Tycho Brahe a Johannes Kepler. Jejich myšlenky se otiskly nejen do vědy, ale i do města samotného: třeba do slavného
Staroměstského orloje, který jako jediný na světě měří babylonský čas.
Astrologie, astronomie, alchymie – v
Praze se vždycky pletly dohromady tak, že je od sebe dokážeme jen těžko odlišit. Město samo jako by bylo magickým tělesem, kde se planety nikdy úplně nezastaví. Pokud tomu chcete přijít na kloub, vydejte se na
hvězdárnu nebo do
planetária. Třeba právě tam najdete vlastní
magické souhvězdí, elixír mladí nebo
kámen mudrců!
B jako Barokní

Když se řekne
baroko, leckomu se vybaví zlato, svatí v dramatických pózách a andílci na římsách.
Pražské baroko ale
není jen styl – je to pojem. Přehnanost, rozmach, pohyb, ticho těsně před varhanním akordem. Stačí zvednout oči: k nebi míří
kopule, zvonice, věže, sloupy i sochy.
Barokní Praha je město v pohybu. Nic tu nestojí rovně, všechno se naklání, kroutí, spíná ruce k nebi. A přitom to pořád drží pohromadě. Možná i proto, že Praha je barokní nejen ve fasádách, ale i ve své duši – hluboká, přehnaná, teatrální. A krásná právě proto.
Baroko se v
Praze neusídlilo potichu. Naopak – roztáhlo se okázale, od
Malostranského náměstí až po
Vyšehrad. V
chrámu svatého Mikuláše na
Malé Straně vás omámí
monumentální hudba i
vůně vosku. A na
Karlově mostě se
svatý Jan Nepomucký stále poohlíží přes rameno, jako by tušil, že právě on je jednou z hlavních tváří pražského baroka.
Chcete si to prožít na vlastní oči? Vydejte se do
Lorety, projděte se kolem
Clam-Gallasova paláce nebo si zajděte na
koncert barokní hudby do
kostela svatého Jakuba. Zaručeně pochopíte, proč baroko z Prahy nikdy úplně nezmizelo a dodnes je tu doma.
C jako Cimrmanovská, Cizokrajná a Cukrářská

Cimrmanovská
Praha je ta, která si sama ze sebe umí udělat legraci – a dělá to s takovou grácií, až si člověk není jistý, jestli se jí směje nebo ji obdivuje. Vítejte ve městě, kde se
geniální český velikán Jára Cimrman sice nenarodil, přesto tu má
divadlo,
bahenní lázně a možná se jednou dočká i
stanice metra.
Cimrmanovská Praha je plná omylů, slepých uliček a krásných nedorozumění. A právě proto je tak nesmírně pravdivá.
Cizokrajná Praha voní po
vietnamské pho, zní
ukrajinštinou a míchá se v ní
arabská káva s
indickým kari. Chodníky tu drolí vrstvy jazyků a vůní – od
židovského města až po
vietnamské večerky na periferii. Turistická? Možná. Ale pod tím je město, které bylo vždycky
křižovatkou jazyků, náboženství, kuchyní i příběhů.
A
cukrářská Praha? Ta voní sladce už od rána. Od
secesní kavárny Slavia, přes legendární
Ovocný Světozor, až po
noblesní cukrárny na Vinohradech, kde dorty vypadají jako architektonické modely. Tohle je
Praha na vidličku – trochu
nostalgická, trochu
snobská, ale vždycky
lahodná.
D jako Děsivá
Praha má své půvaby – a pak má ty stíny.
Staré hřbitovy, popraviště, vyšehradské legendy, Golema, který prý stále dřímá na půdě
Staronové synagogy, či
Faustův dům, kde údajně ani po staletích nezmizely stopy po ďáblech. A pod tím vším se skrývá spletitá
síť sklepů, chodeb a příběhů, které nikdy nevyšly na světlo.
Děsivá Praha není hororová atrakce – je to město, které se umí šeptem připomenout, že žádná krása není bez tajemství.
E jako erotická
Pražské uličky mají svou temnou tvář – a tou
erotická Praha je. V
šantánech a nevěstincích Starého Města kvetlo ono nejstarší povolání: prostitutky, bordely i hospody. Tenhle skrytý, ale fascinující život města dokonce inspiroval
seriál Hříšní lidé města pražského. Jen dobrodružství v
Jedové chýši bylo natáčené v ateliérech, protože originální obskurní podnik zmizel už o desítky let dřív.
F jako Filmová
Praha si vysloužila
roli filmové hvězdy – proměnila se ve
Vídeň pro
Amadea,
barokní Paříž pro
seriál Cizinka i fantaskní město z
Carnival Row. Seriál s
Orlandem Bloomem a
Carou Delevingne patří k nejnákladnějším produkcím v Česku, točilo se jak v
ateliérech Barrandov, tak venku: například na
Letné, v
Rudolfinu nebo u
Invalidovny. Pražské dlažby, paláce, zákoutí – všechny se staly kulisou pro hollywoodské štáby i domácí legendy. Ve filmech zkrátka
Praha není jen kulisa, ale často
hraje hlavní roli.
G jako Gastronomická
V
Praze můžete sníst všechno – od
degustačního menu v michelinských restauracích až po
trdelník se zmrzlinou za stovku. Město je
jedlý organismus, kde se mísí vůně vývaru z páté cenové,
croissantů z Karlína,
vietnamské polévky z Holešovic i
žižkovské tlačenky. A samozřejmě
pivo – někde má sametový říz, jinde chutná jako splašky z okapu.
Gastronomická Praha je plná kontrastů, ale jedno má společné: jídlo tu není jen nutnost. Je to
rituál, paměť i důvod pro další procházku.
H jako Hudební
Praha je město, kde
Mozart dirigoval
Dona Giovanniho,
Smetana slyšel
Mou vlast dřív, než ji napsal, a
Dvořákovi v hlavě zněly tóny
Novosvětské dřív, než odjel do
Ameriky. Hudební Praha ale nežije jen minulostí – pořád hraje. V
Obecním domě, ve
sklepních jazzových klubech i na
ulici pod orlojem. A kdo se chce ponořit víc do historie, může navštívit třeba
České muzeum hudby v bývalém kostele.
Hudební Praha umí být slavnostní i intimní. A někdy dokonce stačí jen otevřít okno a poslouchat.
CH jako Chmurná

Za denního světla vypadá
Praha jako překrásná barevná pohlednice, ale v noci na sebe bere jinou tvář. Ožívá tu
příběh děsivé popravy na Staroměstském náměstí,
šibenice na Šibeničním vrchu,
kostlivci v katedrálních kryptách,
kamenná lebka na Karlově mostě… Každý stín má vlastní příběh a některé se šeptají i za bílého dne.
Chmurná Praha není efektní, ale naléhavá. Připomíná, že pod každou krásou je i něco ztraceného, a že i město může mít duši, která zná smutek.
I jako Ikonická
Možná
Prahou procházíte denně a její půvaby už nevnímáte. Ale podle
průvodce Lonely Planet jsou její památky –
Karlův most,
Pražský hrad či
Staroměstské náměstí – až příliš krásné na to, aby byly skutečné.
Ikonická Praha není jen o budovách, ale o pocitu, že jste někde, co znáte, i když jste tu poprvé. Jako by vám město vyšlo naproti.
Praha má zkrátka
profil slavnější než leckterá celebrita. Turisté ji milují, filmaři využívají, místní na ni nadávají – ale stejně ji potajmu obdivují.
J jako Jedinečná a Jazyková
Praha není jen hlavní město Česka, je to také
hlavní město příběhů. Nikde jinde nenajdete tak těsné soužití
gotiky a
brutalismu,
němčiny, češtiny a
jidiš, mýtů a každodennosti. Je to město, které mluvilo více jazycích ještě dřív, než pořádně vyrostlo. Od
Franze Kafky po
Jaroslava Haška, od německých nápisů na domech po ukrajinské vývěsky dnes – jazyková
Praha je jako palimpsest: čtete jednu vrstvu a pod ní se objevují další. A právě tahle
jazyková a kulturní vrstevnatost dělá z Prahy
město jedinečné.
K jako Kafkovská
Praha je město, kde se může ztratit úředník i duše, a nikdo to nebude považovat za zvláštní.
Kafkovská Praha není jen ta, kde se narodil
Franz Kafka. Je to město tísně v krásném kabátě, labyrint uliček i formulářů, kde za rohem číhá metafora i absurdní přepážka. Chcete ji najít? Zkuste se
projít městem přímo s Franzem Kafkou, navštívit
Muzeum Franze Kafky anebo prostě zkuste vyřídit něco na úřadě.
Kafkovská Praha je totiž pořád živá. A utéct před ní není kam – ostatně to už dobře věděl i Kafka.
L jako Lennonovská
Praha má svá posvátná místa – a jedno z nich vzniklo naprosto spontánně.
Lennonova zeď je plná vrstev vzkazů, citátů, kreslených srdcí i punkové poezie. Za socialismu sem lidé psali vzkazy o svobodě, dnes je to
směs protestu, kýče a selfie. A právě proto to místo pořád funguje.
Lennonovská Praha je o víře, že i zeď může mluvit a že i rebelie může mít barvu duhy. Je to připomínka, že
Praha je město, které sice zažilo tanky a drsnou okupaci, ale taky kytary a pražské jaro 1968. A že slovo
Imagine má pořád svou sílu.
M jako Mystická

Některá města jsou krásná. Jiná mají atmosféru. Ale
Praha má
auru. Něco, co nelze přesně popsat, jen tušit.
Mystická Praha je svět za závojem:
runové značky na fasádách,
templářský kříž mezi
domovními znameními, tajné zednářské lóže,
astrologické symboly nebo
Lucemburská čára. Co pojem, to tajemství. Ať už věříte na skryté síly, nebo jen na sílu příběhů,
mystická Praha vás dřív nebo později vtáhne. Je to město, kde i
obyčejný dům může mít tajnou minulost a kde mlha padá tak, aby se v ní dalo zmizet.
N jako Nejkrásnější
Ano, zní to jako klišé. Ale přesto se to pořád opakuje:
Praha je jedno z nejkrásnějších měst světa. V
anketách časopisů, cestovatelských portálů i průvodců pravidelně poráží
Paříž, Barcelonu i Řím. Oslňuje, láká a bere dech. V čem je jiná? V tom, jak se umí nechat obdivovat i ignorovat zároveň. V tom, že vám klidně ukáže chrám a hned vedle špinavou fasádu – a obojí funguje a ladí.
Chcete vědět,
proč právě Praha tak oslovuje svět? Zkuste to zjistit sami – nebo se začtěte do článků na
Kudy z nudy. Ale pozor, může vám to změnit cestovatelské plány!
O jako Ospalá
Praha umí být hlučná. Ale když chce, ztichne tak, že to až brní.
Nedělní dopoledne, zhaslé výlohy, zpomalené kroky, město zírající do kafe. Všechno běží pomalu, skoro jako by se
Praha bála probudit samu sebe. A právě v tom je její půvab – rozespalý, tichý, bez velkých gest.
A pak
noc. Davy zmizí, tramvaje znějí jako ozvěna starých filmů, z okna v pátém patře unikne výdech. Ztichlé nábřeží i
náplavky, zavřený stánek s burčákem, jazz ze sklepa. Praha, která neusnula, jen dýchá tišeji.
Ospalá Praha není líná. Je jen ve fázi, kdy nepotřebuje nic dokazovat. A to je možná její nejkrásnější verze.
P jako Pivní

V
Praze není
pivo nápoj. Je to
jazyk, styl života, kulturní památka i orientační bod. „Sejdeme se u výčepu“ může znamenat cokoli – schůzku, terapii i kulturní akci. Od
Pivovaru U Fleků, kde se čepuje od roku 1499, přes
Zlatého tygra, kam na pivo chodil
Bohumil Hrabal, až po
zážitkovou expozici Pilsner Urquell a
nové řemeslné pivovary, které sládci vaří IPA jako alchymisté za
Rudolfa II.
Pivní Praha není jen o pěně. Je o atmosféře, která se nedá vyvážet ani kopírovat. O stolech, které pamatují víc než kroniky. O momentu, kdy slunce zapadá za
Hrad, a vám se orosí půllitr. A víc vlastně nepotřebujete.
R jako Romantická
Praha má zvláštní schopnost vypadat jako
kulisa k romantické vzpomínce. Ať už jdete ruku v ruce po
Karlově mostě, sedíte na lavičce na
Kampě, nebo ležíte na dece na
Petříně nebo v
Riegrových sadech, máte pocit, že jste v nějakém filmu, který jste kdysi milovali – a možná si ho vymysleli.
Romantická Praha nepotřebuje
srdíčka, zámky z lásky ani
fotopointy. Stačí
lucerny, dlažba, ticho před deštěm. Město, které vás nechá být sentimentální, aniž by vás u toho někdo soudil. A právě proto je
Praha tak báječně romantická.
S jako Stověžatá
Říká se jí tak od 19. století, a i když se mezitím věže přepočítávaly, přistavovaly i mizely, pojem
stověžatá Praha zůstal. Není to o přesném čísle. Je to pocit, sen i krása. Věž sem, věž tam –
Praha se zvedá vzhůru v
rytmu věžiček, zvonic a kopulí, jako by pořád měla namířeno někam výš.
Z vyhlídek vidíte víc než panorama. Vidíte minulost, která trčí k nebi. Ať už stojíte na
Petříně, na
věži Staroměstské radnice nebo ve frontě do
Svatovítské katedrály, díváte se na město, které se s pouhou stovkou věží nikdy nespokojilo.
T jako Tramvajová (s cinknutím)
Kdo nezažil
ranní tramvaje, ten nezná
Prahu. Tramvaje tu nejsou jen dopravní prostředek – jsou to pohyblivé vyhlídky, časové kapsle, městský tep. Cinkání mezi domy,
prudké zatáčky u
Národního divadla, pitoreskní myší díra u Klementina nebo
zimní mlha na
nábřežích Vltavy směr Výtoň.
Tramvajová Praha je rytmus. Je to způsob, jak město číst – u okna, se sluchátky a životem, co proudí za sklem. Ať jste v
retro voze s dřevěnými sedadly nebo v
nové klimatizované soupravě, pořád platí:
když nevíš, kam jdeš, naskoč a jeď. Praha tě někam sveze.
U jako Uměnímilovná
Praha umění nejen vystavuje – ona jím dýchá. V
ulicích, galeriích, divadlech i ve výlohách. Od
Národní galerie po
provokující sochy Davida Černého, od
Alfonse Muchy po
graffiti na Žižkově. Město, kde socha může být vtipem a kde se i tramvaj může stát galerií.
Uměnímilovná Praha si sice občas hraje na snoba – ale v jádru je to
pankáč s paletou v ruce.
V jako Vodnická
Jsou všude: pod mosty, v hrníčcích i v legendách.
Praha je možná jediným městem, kde se vodníci berou skoro vážně. Najdete je na fasádách, v názvech kaváren, v muzeích i ve filmech. Podívejte se na
bláznivou komedii Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách – je to ostatně jeden z filmů, kde si Praha střihla hlavní roli. A rozhlížejte se:
pražští vodníci pořád sedí na svých místech, v zeleném a s fajfkou, a pilně loví dušičky.
Z jako Zlatá

Nejen
Zlatá ulička, ale i
zlatá hodinka pro fotografy při západu slunce anebo
zlatá dlažba, na kterou si Pražáci stěžují, ale stejně ji milují.
Praha je zlatá, protože se leskne, i když prší. Protože její krása není naleštěná, ale září z hloubky.
Ž jako Železniční
P
raha je jediné
české město s metrem. Město, kde podzemí není temné, ale živé. Od
stanice Muzeum po
Depo Hostivař jedete skrz minulost i budoucnost. A nad tím: nádraží.
Hlavák,
Masaryčka,
Vršovice,
Smíchov,
pražský Semmering.
Pražská železnice není jen dopravní síť. Je to styl – s kufrem, hlášením a příslibem, že se odtud dá odjet. Anebo se vrátit.
Objevte unikátní kombinaci alchymie, filmové scenérie, romantiky a bohaté gastronomie v historické Praze. Přečtěte si o báječně rozmanité Praze!
Alchymistická Praha odkazuje na historii města, která byla ve středověku značně ovlivněna alchymií, astrologií a tajemstvími. Je to část Prahy spojená s magií a příběhy o alchymistech.
Barokní Praha nabízí architektonické skvosty, jako je chrám svatého Mikuláše nebo Karlův most. Lze zde také navštívit koncerty barokní hudby či prožít atmosféru barokního umění a kultury.
Filmová Praha je známá tím, že poskytuje kulisy pro mnohé domácí i zahraniční filmařské produkce, jako např. 'Amadeus' nebo seriál 'Carnival Row'. Filmy často využívají historické části města jako autentické scenérie.
V Praze lze ochutnat různé kulinářské speciality od michelinských restaurací po trdelník na ulici. Město je známé také svými pivovary a pivní kulturou.
Hudební Praha je bohatá na koncertní sály, opery, jazzové kluby a historické místa spojené s velkými skladateli jako Mozart nebo Dvořák, kde můžete zažít živou hudbu a poznat hudební historii města.
Romantická Praha je známá svými malebnými uličkami, kouzelnými mosty a klidnými parky, které jsou ideální pro romantické procházky nebo večerní posedění s výhledem na historické centrum.
Otázky i odpovědi jsou strojově generované a neprošly redakční úpravou.