Československé legie vznikaly postupně. Na počátku první světové války se mnoho Čechů a Slováků, kteří žili a pracovali v Rusku, rozhodlo, že budou bojovat proti Habsburské monarchii za svobodu své vlasti. V Kyjevě, který byl tehdy součástí carského impéria, vznikla malá družina s takřka tisícovkou mužů: zvolila název
Česká družina. Když dostala povolení nabírat rakousko-uherské zajatce českého a slovenského původu, začala se rozrůstat. V roce 1917 ve slavné bitvě u Zborova jich bojovalo přes 3 000, na konci války pak mělo Československé vojsko na Rusi takřka 70 000 mužů ve zbrani. K nim je třeba připočítat
české a slovenské krajany ve Francii, Itálii a spojeneckých armádách americké, srbské a britské. Název
československé legie sice vznikl až po válce, za války se používalo souhrnné označení revoluční dobrovolná vojska, nicméně platí, že v první světové válce bojovalo více než 140 000 legionářů. Jejich vojenské úspěchy sehrály klíčovou roli při jednáních o vzniku Československa v roce 1918 i později během Pařížské mírové konference zásadní roli. Dobře to věděl i první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk, který prohlásil:
„Bez Sokola by nebylo legií, bez legií by nebylo republiky.“
Květen 1921 a vznik Čs. obce legionářské
Cesta legionářů domů nebyla jednoduchá a nejdéle se vraceli ti, kteří bojovali v
Rusku. Sváděli těžké boje s ruskými bolševiky, ovládli tisíce kilometrů nejdůležitější ruské železnice, Transsibiřské magistrály, a postupně se přemísťovali do
Vladivostoku, odkud pak cestovali na lodích domů, do nově založeného Československa. Mnozí se vrátili k původním civilním profesím, mnozí dál zůstali v armádě. Společně si ale přáli udržet kontinuitu tradic legií a jejich zásad, jimiž byl veden celý zahraniční odboj.
První legionářské organizace začaly vznikat živelně v jednotlivých krajích od počátku roku 1920, během roku se ale vrátily další desítky tisíc legionářů z Ruska. Poslední transport přistál u evropských břehů
11. listopadu 1920; dnes si tento den připomínáme jako
Den veteránů.
V lednu 1921 se v
Národním domě v pražském Karlíně konal
Všelegionářský sjezd. Jeho závěrečné usnesení nařídilo všem dosavadním legionářským organizacím ukončit činnost a zároveň byl svolán
ustavující sjezd Československé obce legionářské. Ten se konal v
neděli 22. května 1921 v
Národním domě na Vinohradech za přítomnosti 466 delegátů z Čech, Moravy, Slezska, Slovenska, Podkarpatské Rusi a Vídně.
Legiovlak a Sibiřská cesta
Tak vznikla
Československá obec legionářská, organizace, která vycházela z nadstranických národotvorných ideálů a Masarykových myšlenek a která přežila dvě totality. Nyní sdružuje zhruba čtyři tisíce lidí, a to potomky legionářů, veterány z druhé světové války nebo vojáky, kteří se účastnili novodobých misí.
Sto let od vzniku legií provází řada akcí. K vidění byly
putovní výstavy, odehrávaly se
rekonstrukce bitev, v
Praze na
Vinohradech vzniklo
Muzeum československých legií a milovníci deskových her si nyní mohou koupit unikátní
hru Legie: Sibiřská cesta, v níž se dostanete do kůže československých legionářů, kteří se zoufale snaží dostat domů.
Nejznámější součástí projektu je
Legiovlak, replika legionářského vojenského vlaku, s nímž se naše jednotky přesouvaly po Transsibiřské magistrále. Také letos bude
Legiovlak projíždět Českem a Slovenskem a názorně přibližovat historii legionářského boje za samostatný stát.
Letošní oslavy vyvrcholí v září
pochodem Prahou, kdy členové legionářské obce projdou z
Václavského náměstí až
k Národnímu památníku na Vítkově, kde proběhne jejich manifestační sjezd.
Krev legionáře
Jednou z novinek ke 100. výročí legií je projekt
Krev legionáře, internetová databáze fotografií příslušníků československých legií z první světové války. V současné době žije v České republice zhruba milion lidí, kteří měli legionáře mezi svými předky, a nyní tak na
internetových stránkách Československé obce legionářské a veřejně přístupné databázi krevlegionare.cz mohou poznat jejich tváře. Ke jménům legionářů jsou postupně doplňovány fotografie, životní příběhy a různé dokumenty. U řady z nich se podařilo dohledat jejich zaměstnání, příslušnost ke konkrétní legionářské organizací a také doplnit datum jejich úmrtí. Znovu tak můžete poznat osudy lidí bytostně spjatých s první Československou republikou a demokratickými ideály v jejím základu, na které se komunistický režim snažil zapomenout.
Deset legionářských výletů
Vznik československých legií a jejich další osudy jsou plné barvitých historek, například o podivném osudu carského pokladu, jehož část se ztratila při cestě po transsibiřské magistrále z Kazaně do Vladivostoku. Komu část pokladu padla do rukou není jasné ani po sto letech, traduje se ale, že ztracené zlato skončilo u legionářů a údajně pomohlo vzniku československé Legiobanky. Banka československých legií byl bankovní dům působící na území Československa v letech 1919–1955, dodnes se ale název Legiobanka užívá pro unikátní rondokubistickou budovu architekta Josefa Gočára v Praze v ulici Na Poříčí.- V roce 1885 si hrabě Jiří Larisch-Mönnich nechal v Pardubicích postavit honosnou vilu, které lidé už během stavby začali říkat Zámeček. Jejími chodbami, nádhernými pokoji i ponurými sklepy se prohnaly evropské dějiny, nyní tu Československá obec legionářská chystá otevření muzea heydrichiády a muzea domácího a zahraničního odboje.
- Na nároží pražského náměstí I. P. Pavlova a Kateřinské ulice stojí od roku 1930 budova, vystavěná podle projektu Jana Zázvorky. Dnes v něm je Hotel Legie a sídlo Čs. obce legionářské, která v suterénu zřídila muzeum, jediné svého druhu v České republice. V expozici je chronologicky popsána historie jednotlivých legií, která se prolíná časovou osou let 1914–1920, k přiblížení zákopového života slouží rekonstrukce zborovského zákopu, vystaveny jsou i originální předměty z pozůstalostí po čs. legionářích a součásti stejnokrojů. Další menší expozice nabízí Muzeum legionářů v Pecce a Cesta legionáře v Josefově.
- Návrh vybudovat na Vítkově v Praze památník československým legionářům padl krátce po skončení první světové války. Základní kámen Národního památníku, který je poctou pro všechny účastníky boje za vznik Československé republiky, byl položen v roce 1928. V současné době se zde nacházejí expozice Národního muzea, ostatky neznámého vojína od Zborova a Dukly a také hrob generála A. Eliáše a jeho manželky. Nedílnou součástí Památníku je socha Jana Žižky z Trocnova, největší jezdecká plastika ve střední Evropě, a terasa s fantastickým výhledem na hlavní město.
Legionáře a další oběti světových válek připomíná také Masarykova věž samostatnosti na Cestě Legií v Hořicích, která slouží jako turistická rozhledna.- Památkou na československé legionáře je rovněž pomník nazvaný Praha svým vítězným synům na náměstí Pod Emauzy. Pomník z roku 1932 byl zničen za německé okupace, obnovy se dočkal až v roce 1998. Podobné osudy měl i Památník legionáře Jana Gayera a jeho padlých spolubojovníků v Hradci Králové, obnovený v roce 2004.
- Most v Praze, který spojuje Národní třídu se Střeleckým ostrovem a Malou Stranou, se slavnostně otvíral roku 1901 za přítomnosti císaře Františka Josefa I. a byl pojmenován na jeho počest. V roce 1918 byl přejmenován na most Legií, komunistický režim mu dal jméno most 1. máje. K pojmenování na památku legionářů se vrátil po roce 1990.