Kokořín: útočiště loupeživých rytířů
Hrad Kokořín leží od 14. století na ostrohu pískovcové skály nad Kokořínským dolem, severně od stejnojmenné obce, uprostřed
chráněné krajinné oblasti. Dle pověsti tu sídlili
loupeživí rytíři, v čele s Petrovským z Petrovic, kteří byli postrachem celého okolí. Když po třicetileté válce císař Ferdinand zařadil
Kokořín mezi „prokleté“ hrady, které se již nesměly opravovat, usadila se prý v jeho zdech
banda loupežníků v čele s Petrovským z Petrovic a záhy se stala postrachem celého okolí. Řádění loupežníků připomíná několik pověstí, ale nakonec samotná jejich existence také byla považovaná za báchorku – než se
při rozsáhlé rekonstrukci ve sklepech a také ve studni našlo množství koster. Šlo o unesené nešťastníky, za které lapkové žádali výkupné a v chudém kraji se žádného nedočkali, anebo o samotné loupežníky, za trest zazděné hluboko v hradním sklepení?
Potštejn: za pokladem loupeživého rytíře Mikuláše
Městečku
Potštejn, které proslulo pověstí o pohádkovém pokladu, vévodí zřícenina kdysi majestátního hradu. Ve 14. století na něm pobýval
loupeživý rytíř Mikuláš, který se svými kumpány sužoval okolí a loupil, co se dalo. Brzy jeho sídlo přijelo obléhat
královské vojsko vedené kralevicem Karlem, pozdějším slavným králem a císařem Karlem IV. Roku 1339 tak Mikuláš našel smrt v ruinách dobytého
hradu, avšak úžasný poklad, který prý
z nakradených cenností za léta nastřádal a ukryl ve sklepení pevnosti, se až dosud najít nepodařilo. V průběhu staletí se o to pokoušeli mnozí, ale marně.
Nejvíce proslul hrabě Chamaré, majitel panství v 18. století. Pátrání po pokladu ho stálo "majlant", trvalo pětatřicet let a potštejnskou zříceninu změnilo ve skutečnou ruinu. Kopec pod
hradem je totiž
provrtán podzemními chodbami, kterými se Chamarého dělníci několikrát prokopávali, což narušilo statiku památky a napomohlo jí k takřka úplnému sesutí.
Příběh inspiroval Aloise Jiráska k sepsání novely Poklad, podle které pak
Zdeněk Troška natočil film Poklad hrabětě Chamaré.
Ralsko: lotři a jejich falešné mince
Nedaleko
Mimoně, na vrcholu kopce
Ralsko, stojí zřícenina stejnojmenného hradu, z něhož je
krásný rozhled do dalekého okolí. Postaven byl ve 14. století, ale už během 16. začal pustnout. Pomalu chátrající hrad poskytoval načas
útočiště loupeživým rytířům a dokonce i
mincířům z Lužice, kteří tu razili falešné mince. Legenda praví, že od jednoho zajatce, kterému se podařilo z hradu uprchnout, kupci věděli, že každé ráno vyhánějí na pastvu dobytek a otevírají hradní bránu. Stejně tomu bývalo i večer, kdy stádo zaháněli zpět. Všichni muži z vesnice se tedy jednoho dne
vmíchali mezi stádo, vnikli do
hradu a hradní posádku přemohli. Hrad vyplenili a zapálili.
Kaltenštejn: hrad, kde věznili hejtmanskou dcerku
Černou Vodu na
Jesenicku možná znáte jako místo, odkud bikeři vyrážejí na
Rychlebské stezky. Pokud se vydáte do kopců směrem k jihu po zelené značce (anebo z nedaleké
Žulové po červené turistické značce), po několika kilometrech dojdete na vysoký zalesněný kopec k rozsáhlým zříceninám
hradu Kaltenštejn, zvaného též Hradisko. V rozháraných pohusitských časech se
odlehlého sídla zmocnil dobrodruh Zikmund Rachna, který si dokonce troufl unést dceru královského hejtmana Půty z
Častolovic. Zřejmě se k ní nechoval hezky, protože
hrad záhy dobylo vojsko a Rachna společně se svým bratrem byli přímo na hradě mučeni a popraveni. Součástí areálu chráněného několika pásy hradeb byly
stáje,
mlýn a dokonce
pivovar, vodu ze studny čerpali obyvatelé
Kaltenštejna pomocí
šlapacího kola. Když se v 15. století okolní vesnice vylidnily a hrad už nebyl potřeba, nechal vratislavský biskup Kaltenštejn rozbořit. Dodnes tu ale uvidíte
15 metrů vysokou válcovou věž s průměrem bezmála 11 metrů.
Šelenburk: hrad postavený z loupeží
Když vystoupáte z
Krnova k
poutnímu kostelu Panny Marie Sedmibolestné na Cvilíně, můžete se zajít podívat k
rozhledně a pokračovat v cestě k tajemné a pověstmi opředené
zřícenině hradu Šelenburk. Právě tady se prý hluboko pod troskami hradu nachází
úžasné poklady, které prý pro svou dceru nastřádal loupeživý rytíř. Není jasné, který ze zdejších pánů měl tak špatnou pověst, jisté je jen to, že hrad byl nadobro opuštěn po třicetileté válce a pak už jen chátral. Dochovaly se
příkopy a valy, zbytky zdí a kleneb paláce a budov,
studny a velké
válcovité věže. Mimochodem, kdo by zatoužil po pokladu, musel by na hradě strávit tři dny a tři noci a vypořádat se s místními příšerami, což se prý ještě dosud nikomu nepovedlo. Poklad je tudíž stále bezpečně ukrytý a čeká na svého objevitele!
Trosky: nedobytná pevnost, kterou zabral loupeživý rytíř Šof
Zřícenina hradu Trosky je nejvýraznější a asi nejznámější dominantou Českého ráje. Bizardní památka je světovým unikátem díky dvěma čedičovým sopkám, na kterých stojí. Spolu s později dobudovaným předhradím měl hrad
tři obrané pásy a stal se nedobytným. Alespoň vojensky v dobách jeho osídlení. Na Troskách si vylámali zuby husité, kteří hrad obléhali roku 1424 v čele s Janem Žižkou, neuspěli ani Sirotci. Zřejmě koncem roku 1427 se lstí hradu zmocnila
loupeživá cháska pod vedením rytíře Šofa a jeho druha Švejkara, kteří se na hradě s posádkou dvou set mužů ubránili i zemskému vojsku. Kryštof Šof se svou bandou podnikal
loupeživé výpravy, kterým sužovali široké okolí. Jejich řádění se pokusil utnout tehdejší východočeský zemský správce. Psal se rok 1440 a dle dobových kronik "Trosky opět zůstaly nepoškozeny“. Teprve o patnáct let později byla stavba prodána majiteli sousedního panství
Kost. Za dalších čtrnáct let byl
hrad poprvé dobyt, pak měnil majitele a chátral.
Sloup: sídlo černého rytíře Mikeše
Velice zajímavým místem je také skalní
hrad Sloup. Těžko dostupná
30 metrů vysoká skála poskytovala lidem
bezpečný úkryt zřejmě odnepaměti. Hrad zde byl postaven ve 13. století. Ke konci husitských válek se na hradě usadil
loupeživý rytíř Mikeš Pancíř ze Smolna, který těžil z místních válek vedených pány zdejšího pomezí a hornolužickým Šestiměstím. Rád podnikal výpravy do okolí. Patřil k aktérům
několika vpádů do Lužice, kde působil
značné škody. Odvetná výprava oloupených panství ale hrad oblehla, obránce nechala vyhladovět a nakonec jej vypálila. Mikeš sice slíbil, že hrad neobnoví, avšak vojska odešla a on
během tří let hrad vystavěl znova a ve svých loupeživých výpravách pokračoval. Osudným se hradu stalo až tažení švédských vojsk
během třicetileté války. Od té doby se v ruinách
usídlili poustevníci, kterých se tu vystřídalo celkem sedm.
Další doupata loupeživých rytířů
- Jako základna pro loupeživé nájezdy do Slezska sloužil v 15. století hrad Štramberk s věží Trúba, a to v době, kdy panství patřilo Puklicům z Pozořic.
- Ve stejné době si loupežnictvím přilepšovali také páni z Jenštejna, kteří sídlili na hradě Bradlec. Trestná výprava hrad dobyla lstí a škůdci byli popraveni.
- Na vápencové skále kousek za Holštejnem v Moravském krasu objevíte hrad Holštejn. Pod ním ve skále se nachází jeskyně Hladomorna, která sloužila jako hradní vězení; na jejím dně bylo objeveno množství lidských kostí a také brnění, ostruhy a jiné kovové předměty. Kromě provinilců ale v Hladomorně končily i oběti pánů z Holštejna, kteří svým řáděním sužovali široké okolí. Kdo přežil pád ze sedmnáctimetrové výšky, toho čekala trýznivá smrt hladem a žízní.
- Severně od Volar v divokém skalnatém údolí řeky Blanice stával na skalním ostrohu hrad Hus. Byl postaven na ochranu Zlaté solné stezky, ale po husitských válkách se v jeho zdech usadili loupeživí rytíři a pod vedením Habarta z Lopaty podnikali nájezdy do okolí. Už v roce 1441 byl hrad obležen, dobyt a rozbořen. K vidění tu jsou zbytky hradeb, zdi paláce a úzká trhlina, ústící do sklepů.
- Příběhy loupeživých rytířů ožívají třeba v Českém Švýcarsku, kde tajemná skalní města, hrady loupeživých rytířů a příběhy o trpaslících a vílách ovlivnily velkého pohádkáře Hanse Christiana Andersena nebo skladatele Richarda Wagnera. Berkové z Dubé, majitelé skalního hradu Šaunštejn, měli talent na něco jiného: proslavili se jako lupiči a zloději. Šaunštejn ve středověku chránil obchodní cestu spojující Čechy s Lužicí, což se Berkům náramně hodilo: vlastní sídlo jim sloužilo jako útočiště při loupeživých výpravách do okolí.
Hrad Kokořín leží na ostrohu pískovcové skály nad Kokořínským dolem, severně od obce Kokořín. Pověst praví, že zde v čele s Petrovským z Petrovic sídlili loupeživí rytíři, kteří byli postrachem okolí. Po třicetileté válce byl hrad proklet a stál se doupětem loupežníků.
S hradem Potštejn je spojen pověstný poklad rytíře Mikuláše, který prý ukryl ve sklepení hradu. O tento poklad se pokoušelo najít mnoho lidí včetně hraběte Chamaré, kterému to stálo majlant a celé desetiletí pátrání.
Při rozsáhlé rekonstrukci hradu Kokořín byly ve sklepech a ve studni objeveny množství koster. Ty mohly patřit uneseným nešťastníkům, za které lapkové žádali výkupné, nebo samotným loupežníkům zazděným jako trest.
K hradu Kaltenštejn se váže příběh dobrodruha Zikmunda Rachna, který unesl dceru královského hejtmana a byl za to popraven na hradě. Dále hrad obsahuje stáje, mlýn a pivovar a byl nakonec rozbořen vratislavským biskupem v 15. století.
Hrad Šelenburk, chátrající po třicetileté válce, obsahuje poklad loupeživého rytíře. Není jasné, který z pánů měl na hradě špatnou pověst, ale poklad je údajně stále bezpečně ukrytý a obklopen místními příšerami.
Hrad Trosky se svými dvěma čedičovými kopci a třemi obrannými pásy je znám jako nedobytná pevnost. Během husitských válek hrad nebyl dobyt ani husitskými vojsky. Později hrad obsadila loupeživá cháska vedená Šofem a Švejkarem, kteří se zde ubránili i zemskému vojsku.
Rytíř Mikeš Pancíř ze Smolna, který usedl na hradě Sloup po husitských válkách, pokračoval ve svých loupeživých výpravách. Po obléhání a vyhladovění byl hrad vypálen, ale Mikeš jej během tří let znovu obnovil. Konečně byl hrad zničen švédskými vojsky během třicetileté války.
Na hradě Kaltenštejn můžete vidět rozsáhlé zříceniny, 15 metrů vysokou válcovou věž s průměrem téměř 11 metrů, zbytky stájí, mlýna a pivovaru.
Zničení hradu Potštejn způsobily podzemní chodby vykopané za účelem hledání pokladu, které narušily statiku památky a vedly k jejímu téměř úplnému sesutí.
Ve 15. století sloužil hrad Štramberk jako základna pro loupeživé nájezdy do Slezska, když panství patřilo Puklicům z Pozořic.