Historie okrašlovacích spolků sahá do druhé poloviny 19. století. V té době města prožívala prudký růst, ale zároveň často ztrácela dech v závěji špíny, prachu a nedostatku péče o veřejný prostor. Právě tehdy se začaly ozývat první hlasy, které volaly po něčem víc než jen funkčnosti. Po kráse. Po pořádku. Po kultivaci.
Krása najednou byla otázkou občanské cti. Jako první se ozvaly hlasy učitelů, lékařů, měšťanů, ale i pokrokových šlechtičen a ženských spolků. Zrodil se fenomén, který spojoval estetiku s aktivismem –
první okrašlovací spolky. Nečekaly na stát ani na úřady. Organizovaly
sbírky, vysazovaly stromy, sady a aleje,
budovaly vyhlídky, zakládaly parky a pečovaly o pomníky. Veřejný prostor se tak skutečně stal věcí veřejnou.
Zlatá doba okrašlovacích spolků: krajiny, které dostaly tvář

Největší rozmach přišel s přelomem 19. a 20. století.
Okrašlovací spolky vznikaly po celé monarchii – doslova od
Chebu po
Košice – a proměňovaly tvář měst i vesnic. Často šlo o drobnosti:
opravenou studánku, novou lavičku, vysazenou lipovou alej. Ale právě tyto detaily byly tím, co dávalo místům duši.
Zřejmě vůbec
nejstarší okrašlovací spolek vznikl v roce 1861 v
Kutné Hoře, během dalších let se připojily spolky v
Červených Pečkách,
Domažlicích,
Kosmonosích,
Jičíně i jinde. Když v roce 1904 vznikl
Svaz českých spolků okrašlovacích v Království českém, sdružoval prý
237 spolků. O deset let později, těsně před vypuknutím
první světové války, takových sdružení existovaly už více než čtyři stovky – alespoň to tak spočítali a napsali v
časopise Krása domova.
Památky, co mluví jazykem spolkové péče

Když se dnes projdeme po některých městských parcích, ani netušíme, že jejich počátky nesou podpis právě těchto spolků.
Smetanovy sady v
Olomouci,
rozhledna Hard v
Sokolově,
park Réna v
Ivančicích, lesopark Martinská stěna v
Dobřanech,
studánky, pamětní kameny, lavičky s vyrytými jmény dárců… to vše jsou pozůstatky éry, kdy péče o místo byla prestiží, ne samozřejmostí.
Členové okrašlovacího spolku pečovali také o
Bratrské oltáře, poutní místo v pískovcových skalách poblíž
České Kamenice, a zřídili
první vyhlídkovou věž ve
zřícenině hradu Kamenice na
Zámeckém vrchu. Z iniciativy okrašlovacích spolků vzniklo také
lesní divadlo v
Novém Jičíně,
lesopark v
Perninku či
obelisk u
Ledových slují v
národním parku Podyjí. Členové okrašlovacího spolku tak vzdali dík a poctu
hraběnce Heleně Mniszkové za zpřístupnění
nejdelších paledových jeskyní v Česku.
Nešlo jen o krásu. Okrašlovací spolky často iniciovaly i
kulturní život: pořádaly
přednášky, koncerty, výstavy, vydávaly publikace. Byly živoucím středem místní identity. Za jejich činností se skrývala i hluboká výchovná ambice: učit lidi vnímat krásu, pečovat o ni, chránit ji. Vznikala veřejná prostranství, která sloužila generacím – a mnohá z nich přežívají dodnes, byť je často míjíme bez povšimnutí.
Zánik, který nebolel jen estetiky

V první polovině 20. století okrašlovací spolky zlikvidovaly války, definitivní ránu do vazu jim pak zasadil
rok 1948 a nástup komunistického režimu. Komunistický režim kolektivizoval i péči o veřejný prostor, a „dobrovolnictví“ se změnilo ve státem řízené brigády. Duch spolkového nadšení se ztratil, často i jména iniciátorů upadla v zapomnění. Ale některé stopy přežily. Tiše. Vytrvale. A právě díky nim dnes mohou okrašlovací spolky psát nové příběhy.
Renesance s hráběmi a vizí

Po roce 1989 se znovu objevila chuť přebírat odpovědnost za místo, kde žijeme. Novodobé okrašlovací spolky vznikají po celé republice – často pod jinými názvy:
neziskové organizace, komunitní zahrady, sousedská sdružení, spolky pro veřejný prostor. I když forma je jiná než dřív, duch zůstává stejný. Lidé se dávají dohromady, protože jim není lhostejné, jak vypadá jejich okolí, a záleží jim na kráse. Natírají a malují
zchátralé zastávky, obnovují
kapličky, budují
vyhlídky a zakládají
zelené ostrůvky tam, kde bývaly odpadky. Dělají to bez nároku na odměnu. Dělají to pro radost. Pro pocit, že místo, kde žijí, má smysl.

Okrašlovací spolek zkrátka není jen historická relikvie. Je to živý organismus. A každý, kdo vezme do ruky hrábě, štětec nebo konvičku, je jeho součástí.
Na kráse záleží: víc, než si někdy přiznáme
Kde najdete stopy působení okrašlovacích spolků v dnešní době? Třeba v
Meditační zahradě svatého Jakuba v
Lipníku nad Bečvou anebo u
obřího trpaslíka v
Hořicích na
vrchu Mohejlík. Na
Zbraslavi postavil okrašlovací spolek
dětské hřiště, schodiště a upravil nábřeží, v
Jílovém u Prahy zase členové zdejšího spolku opravili
altán na vyhlídce, kapličku u nádraží i studánku a u ní postavili
lavičku.
Založte spolek a proměňte místo

Pokud i vy chcete naplnit život něčím příjemným a užitečným, založte
okrašlovací spolek. Rozhodně nebudete první ani poslední. Není třeba mít bohaté zdroje ani formální zázemí. Stačí parta lidí, kteří chtějí společně sázet, opravovat, organizovat – prostě měnit. Ať už formálně, nebo zcela neformálně. Podobných sdružení dnes existuje už několik stovek – a to je rozhodně dobrá zpráva. Pro nás i pro naši zemi.
Tím největším kapitálem je chuť udělat místo k žití o trochu lepší. A právě to je myšlenka, která
přes sto šedesát let drží okrašlovací hnutí při životě.
Objevte, jak okrašlovací spolky formují krásu měst a přírody v České republice a jaký mají historický a současný význam.
Okrašlovací spolky jsou organizace, které se věnují zlepšování a estetizaci veřejných prostranství, zakládání parků, sázení stromů a obecně péči o krásu měst a obcí.
První okrašlovací spolek vznikl roku 1861 v Kutné Hoře.
Provádějí různé činnosti včetně opravy studánek, výsadby stromů, zbudování vyhlídek, zakládání parků a péče o pomníky.
Příklady zahrnují Smetanovy sady v Olomouci, rozhlednu Hard v Sokolově a lesopark Martinská stěna v Dobřanech.
Úpadek byl způsoben válkami a politickými změnami, zejména po nástupu komunistického režimu v roce 1948, který změnil podmínky pro dobrovolnictví a kolektivizoval péči o veřejný prostor.
Po roce 1989 se objevily pod různými názvy jako neziskové organizace, komunitní zahrady či sousedská sdružení, ale zachovaly stejné základní hodnoty.
Lidé jsou motivováni chtíčem proměnit a zlepšit své životní prostředí, krásu okolí a místa, kde žijí, bez nároku na odměnu.
Okrašlovací spolky zvyšují estetickou hodnotu, vytvářejí příjemnější prostředí pro obyvatele i návštěvníky a posilují místní identitu.
Tyto akce mohou zahrnovat pořádání přednášek, koncertů, výstav a vydávání publikací, které obohacují kulturní život.
Války přerušily nebo výrazně omezily jejich činnosti a doprovázely období, kdy péče o veřejný prostor upadala.
Otázky i odpovědi jsou strojově generované a neprošly redakční úpravou.