Originální námět k opeře Příhody lišky Bystroušky objevil Leoš Janáček (1854–1928) náhodou. Příběhy o mazané lišce Bystroušce vycházely v roce 1920 na pokračování v Lidových novinách. Jejich autor, spisovatel a redaktor Rudolf Těsnohlídek, je psal podle veselých kresbiček malíře Stanislava Lolka. U čtenářů slavily značné úspěchy, a s oblibou je četla i Marie Stejskalová, tehdejší hospodyně u Janáčků. Později vzpomínala, jak to tenkrát bylo: „Jednou zas tak čtu – byl tam zrovna obrázek, jak se Bystrouška vede se Zlatohřbítkem a nese si kytičku. Přišlo mi to hrozně k smíchu, jak se tam tak nafukovali. Myslila jsem, že nikdo neslyší, jak se nahlas směju; milostpaní nebyla doma a pán byl v pracovně. Ale najednou se objevil ve dveřích kuchyně: Prosím vás, osobo, čemu se tak smějete?
Ale tady Bystroušce, milostpane.
Jaké Bystroušce?
Copak oni to nečtou? Vždyť to psal pan redaktor Těsnohlídek z Lidovek.
Podala jsem mu noviny, on se díval na obrázek, četl si, začal se usmívat a já mu povídám: Milostpane, oni přece tak dobře znají, co si zvířata povídají, pořád ty hlasy ptáků zapisujou – z toho by byla, panečku, opera!“
A Janáček? Prý na to nic, jen se začal shánět po každém pokračování Bystroušky. A v jeho hlavě se začal rodit nápad. Ano, takhle jednoduché to bylo.
Jak se zrodila opera o lišce Bystroušce
I když se Janáčkovi blížila sedmdesátka, byl zavalený prací, a tak se k práci na své sedmé opeře dostal až v roce 1922. Nejprve si musel
Těsnohlídkovu předlohu upravit do podoby operního libreta. Omezil počet postav a příběh liščete, které revírník jednoho dne najde v lese a přinese je do myslivny, proměnil v poetické dílo vyprávěné částečně ze zvířecího a částečně z lidského pohledu. Vznikla tak námětově jedna z nejnápaditějších skladatelových oper, v níž se vyznal ze své hluboké lásky k přírodě a vyrovnal se též s myšlenkami na vlastní smrtelnost. Postavit na operní jeviště vedle lidí také lišku, komára, žábu nebo slepice bylo na svou dobu nevídané a troufalé, ale takový už věčně provokující a experimentující Janáček zkrátka byl.
Sám autor komentoval vznik opery slovy
„Chyt jsem Bystroušku pro les a smutek pozdních let.“ Vznikla opera kypící hravostí, vtipem, divokostí, zamilovaností, smutkem i moudrostí, podmanivá a laskavá, plná lyrické a melodické hudby. Dnes platí toto Janáčkovo dílo ve světě za
jednu z nejslavnějších českých oper a je uváděno stále znovu a znovu. Na rozdíl od Těsnohlídkovy literární verze ale liška Bystrouška v posledním dějství opery tragicky zahyne. Zastřelí ji pytlák Harašta, který posléze v den své svatby své nevěstě Terynce věnuje nový rukávník, zhotovený z ocasu lišky Bystroušky.
Janáček slaví sedmdesátiny: s liškou Bystrouškou na pódiu
O provedení světové premiéry požádalo
Národní divadlo v
Brně a
Janáček rád souhlasil, protože s operním souborem v čele s
dirigentem Františkem Neumannem měl ty nejlepší zkušenosti. Premiéra se pod názvem
Liška Bystrouška konala
6. listopadu 1924 v
Mahenově divadle v Brně a byla vrcholem
oslav Janáčkových sedmdesátin. Scénu spolu s nezapomenutelnými kostýmy navrhl
malíř Eduard Milén a Janáčka nastudování natolik okouzlilo, že je uváděl jako vzorové. Již o půl roku později se konala premiéra v
pražském Národním divadle, scénu pro pražskou inscenaci vytvořil
malíř Josef Čapek.
Výlety za Janáčkem a Bystrouškou
S životem a dílem Leoše Janáčka se můžete seznámit v Janáčkově památníku v Brně a také v jeho rodných Hukvaldech, v domě, kam rád jezdil odpočívat. Kromě památníku s jedinečně dochovanými interiéry z dob Janáčkova života a pamětní síně se můžete vydat do míst, kam skladatel rád chodil na procházky, třeba po Janáčkově chodníčku na kopec Babí hora s odpočívadlem zvaným Janáčkova lavička. Pokud se rozhodnete navštívit hrad Hukvaldy, budete procházet oborou, která se rozprostírá na úbočích hradního kopce. Oblíbenou zastávkou všech výletníků je pomník Lišky Bystroušky. Připomíná zdejší první provedení Janáčkovy opery, a pokud se prý dotknete Bystrouščina ocásku a budete si něco přát, do roka se vám přání splní.
Další dostaveníčko s Bystrouškou i Janáčkem nabízí Ostrava: socha na Jiráskově náměstí zachycuje Leoše Janáčka v životní velikosti s liškou Bystrouškou v náručí.
Autorem opery Příhody lišky Bystroušky je český skladatel Leoš Janáček.
Originální námět k opeře Příhody lišky Bystroušky objevil Leoš Janáček při čtení příběhů o lišce Bystroušce, které psal Rudolf Těsnohlídek a vycházely na pokračování v Lidových novinách v roce 1920.
Premiéra opery Příhody lišky Bystroušky se konala 6. listopadu 1924 v Národním divadle v Brně.
Janáček upravil původní předlohu od Těsnohlídka do operního libreta, omezil počet postav, a příběh liščete změnil na poetické dílo vyprávěné částečně ze zvířecího a částečně z lidského pohledu.
V opeře liška Bystrouška tragicky zahyne, zatímco v původní literární verzi Rudolfa Těsnohlídka tento osud nemá.
Scénu a kostýmy pro premiéru opery Příhody lišky Bystroušky v Brně navrhl malíř Eduard Milén.
Návštěvníci mohou navštívit Janáčkův památník v Brně, jeho rodný dům v Hukvaldech a hrad Hukvaldy, procházet po Janáčkově chodníčku a navštívit pomník Lišky Bystroušky, kde se prý splní přání dotknou-li se ocásku lišky.
Socha Leoše Janáčka s liškou Bystrouškou v náručí je umístěna na Jiráskově náměstí v Ostravě.
Marie Stejskalová po přečtení příběhu o lišce Bystroušce v Lidových novinách navrhla Janáčkovi, aby vytvořil operu založenou na dialogu zvířat, což ho inspirovalo k napsání opery Příhody lišky Bystroušky.
Hudební festival Janáček Brno 2026 se koná od 15. října do 17. listopadu 2026 a je jedním z nejvýznamnějších akcí na evropské kulturní mapě.
Otázky i odpovědi jsou strojově generované a neprošly redakční úpravou.