Továrna Richard: největší nacistické podzemí u nás
Podzemní továrna Richard byla budována v letech
1944 a 1945 na západním okraji
Litoměřic jako prostor pro zbrojní výrobu – především
tankové motory a
naváděcí elektroniku. Společně s prostory původních vápencových lomů z konce 19. století a poválečných těžebních štol dosahuje délka podzemních chodeb cca
30 km a řadí se tak k
nejrozsáhlejším podzemním systémům u nás. Továrna Richard zároveň představuje
největší nacistickou podzemní továrnu v Česku.
S výstavbou továrny začali nacisté v polovině roku 1944, dokončit ji se jim ovšem úplně nepodařilo. A to i přesto, že do práce bylo denně nasazeno přes
tisíc civilních zaměstnanců a dalších čtyři tisíce vězňů z litoměřické pobočky
koncentračního tábora Flossenbürg a nedaleké
věznice gestapa v Terezíně. Na vše dohlíželo ozbrojené komando SS. Obestřena tajemstvím je převážně levá část Richardu I. o níž se říká, že do ní nacisté z
Terezína ukryli archiv obsahující
citlivý materiál gestapa. Před koncem války bylo v Terezíně zahlédnuto několik nákladních aut. Ve stejném období byla podobná vozidla spatřena také před
Richardem. Svědectví popisují, jak jejich
náklad zmizel kdesi v útrobách továrny.
Skalní továrna Rabštejn: dobře ukrytý pracovní tábor
Továrna a bývalý pracovní tábor SS v pískovcových skalách u
České Kamenice v
Českosaském Švýcarsku je pečlivě ukrytá v údolí
říčky Kamenice. Vyráběly se tu náhradní díly do vojenských
stíhacích letounů a dokonce tu vznikal
prototyp vrtulníku pro nacistické Německo.
Původně stály v údolí Priedlovy textilní továrny, které však za války zkrachovaly a
německý Wehrmacht je zabavil jako zázemí pro vznikající pracovní tábor. Němci sem v roce 1942 postupně přestěhovali část závodu společnosti Weser-Flugzeugbau z Brém, který se soustředil na výrobu
bombardovacích letounů Junkers Ju 87 Stuka. Tajná továrna nesla název
Zechstein. V závodě pracovali totálně nasazení Češi, ale také vojenští zajatci z mnoha dalších zemí: Polska, Slovenska, Maďarska, ale také Ruska, Británie či Holandska. Na celý pracovní tábor, v němž pracovalo na
šest tisíc lidí z koncentračních táborů Dachau a Flossenbürg, dohlíželo sedm desítek příslušníků SS.
Tovární budovy a zbytky koncentračního tábora stojí jako němí svědkové lidského utrpení v Rabštejnském údolí dodnes a jsou přístupné. Návštěvu je však nutné domluvit alespoň
den předem. Prohlídky probíhají ve skupinách za účasti
nejméně osmi osob.
Jeskynní továrna Výpustek: kde je zazděné jezero?
Jeskyně Výpustek v údolí Křtinského potoka mezi Křtinami a Adamovem byla dlouho přísně střeženým vojenským prostorem. Původní vzhled jeskyně narušili už vojáci první republiky, když v ní skladovali v ní munici. V roce
1939 se v jeskyni podařilo objevit
obrovské podzemní jezero. V záznamech z tohoto roku jsou uvedeny i rozměry této vodní plochy, které činí 128 x 20 metrů. Ve stejný rok ovšem
nacisté do
Výpustku přesunuli
továrnu na výrobu součástek do leteckých motorů, která původně fungovala v Brně-Líšni, a vstupy do spodních pater jeskyně zazdili. V jeskyni pak pracovalo
ve dvanáctihodinových směnách až patnáct set dělníků. Před koncem války vyhodilo vedení továrnu do povětří a uprchlo.
Po válce byl ve
Výpustku vybudován protiatomový kryt pro vládnoucí elitu.
Vchod do spodních pater zatím stále zůstává neobjeven, i když na jeho nalezení se usilovně pracuje několik posledních let. Od roku 2008 je jeskyně znovu přístupná veřejnosti, v roce 2022 se tu dokonce otevřela nová prohlídková trasa
Za tajemstvím jeskyně.
Zámek Zbiroh: velké ucho SS a mystické obřady
Zámek Zbiroh byl postaven na buližníkové skále
prorostlé jaspisy. Němci za války objevili, že krystaly jaspisu
dokonale odrážejí rádiové vlny a také je mnohonásobně zesilují. Proto
jednotky SS vyhnaly Colloredo-Mansfeldy a přestěhovaly sem svůj vrchní štáb. Pod prvním zámeckým nádvořím v ermitáži si příslušníci SS zřídili mystické místo. Scházeli se zde a prováděli své
mystické rituály, což připomíná
heptagram na podlaze. Kdo si do něj ucítí prý sílu, která tu trhlinou stoupá z nitra země.
Na
Zbiroze existuje hustá síť podzemních chodeb a kobek. V nich byli mimochodem vězněni čeští vzbouřenci před exekucí na Staroměstském náměstí v roce 1621.
Mnoho vstupů však esesáci zazdili tak silnou vrstvou železobetonu, že se ji nepodařilo prorazit ani šest metrů dlouhým vrtákem. Proč? Stejnou otázku nabízí i zámecká studna. Němci ji zhruba v polovině hloubky přepažili. Účel obou počinů je nejasný. Zámecká skála byla po staletí provrtána bezpočtem štol – proto chtěli Němci betonem
buď chránit něco, co do nich ukryli, nebo naopak zabránit, aby se podzemím do hradu někdo dostal. Když esesáci zámek opouštěli, naházeli do studny bedny s historickými zbraněmi. Na bedny nasypali hlínu a všelijaký odpad. Teprve na tuto vrstvu svrhli bedny se spisy a na ně pak hodili čtyři ruční granáty. Granáty potrhaly tajné
spisy, voda zničila
vzácné zbraně, pocházející převážně z Napoleonských válek. Na povrch pak bylo v průběhu čištění vyneseno deset metrů navážky, zbraní a spisů. Co šlo zachránit, to majitelé
Zbirohu nechali restaurovat a vystavují v současné expozici. Studna i ermitáž jsou
součástí prohlídkového okruhu s názvem „Za tajemstvím“.
Hrad Sovinec: komando SS a 300 nezvěstných chlapců z Hitlerjugend
Na
hradě Sovinec zřídil Wehrmacht v roce 1940
pobočku zajateckého tábora OFLAG a věznil zde hlavně
zajaté francouzské důstojníky. Z jejich dochovaných dopisů a deníků se můžeme dozvědět, že si na Sovinci až tak špatně nežili. Sice se museli tísnit po 18 mužích na pokoji, ale jídla měli dostatek, zimou rovněž netrpěli a dokonce pod dohledem eskorty chodili dvakrát týdně na procházky. V roce 1942 byl lágr zrušen a Sovinec obsadilo
komando SS. Sovinec využívali mimo jiné i jako skladiště pro věci, které ukořistili během
okupace Francie. Když esesáci
6. května 1945 pevnost opustili, "zaútočilo" na hrad
okolní vesnické obyvatelstvo. Vedle velikého množství konzerv, kávy, mouky a jiných, tehdy nedostupných potravin zde našli také přes
20 tisíc lahví francouzského vína, sektu a koňaku. Když totiž sovětští vojáci
pročesávali jednotlivé domy a objevili v nich tyhle "poklady", rychle se dozvěděli, kde k nim lidé přišli, vtrhli na hrad a zmocnili se zbylé kořisti.
Dne
9. května 1945 vypukl na
Sovinci požár, který tři dny nikdo nehasil. Shořely všechny archivy i dokumenty a na závěr ještě vybuchla uskladněná munice, takže z hradu, hlavně jeho vnitřního vybavení, nezbylo zhola nic. Nelze se tedy divit, že se mezi lidmi rozšířilo podezření, že jej nacisté zapálili sami, aby po sobě zahladili veškeré stopy.
Co se stalo s asi 300 chlapci z výcvikového tábora
Hitlerjugend, kteří jako jediní z celé německé posádky na hradě zůstali, není známo.
Štěchovice: výcvikový prostor SS i koncentrační tábor
Obec
Hradištko u Štěchovic byla za války v zóně, odkud Němci vystěhovali české obyvatelstvo a kde zřídili výcvikový prostor pro jednotky SS. Mimo to zde podzemní prostory údajně skrývají i
továrnu na výrobu raketových střel. Faktem zůstává, že mosty přes Vltavu a Sázavu obsadily za druhé světové války hlídky a vstup do oblasti byl přísně zakázán. V Hradištku dokonce vznikl
koncentrační tábor, kde v nelidských podmínkách přežívali nuceně nasazení pracovníci či
političtí vězni, kteří pracovali na budování zázemí cvičiště.
Řada z nich zahynula během dubnového řádění nacistů roku
1945, kdy se esesáci ve strachu z blížící se Rudé armády snažili zamést stopy po svých činech.
Na tomto území se má také nacházet rozsáhlý podzemní objekt, přísně střežený, kam Němci před svým ústupem před Rusy ukryli
stovky beden, které mají údajně obsahovat zlaté předměty a mince z rezerv bank států, které Německo okupovalo, ale také archivy a technická dokumentace. Někdejší armádní prostor dodnes připomínají drobné betonové stavby, základy po válce zbořených budov, nevábně vyhlížející vstupy do jeskynních chodeb, ale třeba i slepé rameno Vltavy ve Štěchovicích, kde vojáci nacvičovali stavbu mobilních mostů. Za příběhy z této nedávné, temné minulosti vás zavede
osm kilometrů dlouhá naučná stezka Vystěhované Hradištko, kterou obyvatelé obce otevřeli přesně sedmdesát let ode dne, kdy museli kvůli německým vojákům opustit své domovy.
Veltrusy: továrna na děti projektu Lebensborn
Jednou z nejodpornějších nacistických organizací byla instituce Lebensbornu, překládaného jako "Pramen života". Úkolem Lebensbornu byla hromadná výchova
anonymně plozené rasy s "čistou krví", která měla tvořit
budoucí vládnoucí elitu nacionálních socialistů Třetí říše. Lebensborn však přebíral k výchově i děti s potřebnými "rasovými předpoklady", které nacisté uloupili na dobytých územích. Hlavním posláním Lebensbornu však bylo
zabezpečování potomků, kteří by rasově vyhovovali režimu jeho budoucím světovládným plánům. A tak se v budovách zabraných a vybavených pro potřeby Lebensbornu mladé nacistické
ženy, vybrané pro svůj árijský původ a nordický vzhled, stávaly "snoubenkami vlasti". Setkávali se organizovaně s muži SS, ovšem pouze na několik nejnutnějších dní. Dvojice se bavily a trávily společné noci.
Vojáci elitních jednotek SS (takto
odměněni za svou vojenskou službu) po několika dnech odcházeli ke svým útvarům, kdežto ženy zůstávaly v péči Lebensbornu nejprve doma a nakonec v ústavní porodnici až do narození dítěte, které jim bylo ovšem ihned odebráno. Neboť jediným otcem těchto dětí měl být Vůdce Adolf Hitler a
vlastní matky je proto
už nikdy nesměly spatřit.
Odhaduje se, že v letech 1941-1945 se v domech Lebensbornu (většinou ve vybraných zámcích nebo v přepychových hotelech) narodilo
asi 40 000 dětí. A jedním z nich byl i
zámek Veltrusy. Modrooké blondýny nosily stejnokroje Svazu německých dívek a na pažích pásky s hákovým křížem.
Děvčata ve věku od 18 do 25 let se zde vždy po několika dnech či nanejvýš týdnech měnila. Bývalo jich zhruba třicet a na společné procházky rozlehlým
přírodním parkem je vodily dozorkyně. Personál byl výhradně německý a přišel sem odjinud. Dívky byly
ubytovány v postranních křídlech zámku, kde se nalézá mnoho nevelkých pokojů. Přes den a během večera používaly společenské místnosti k zábavám všeho druhu. Vždycky
na několik dnů sem za nimi přijížděli vybraní vojáci, kteří potom s přidělenými partnerkami bydleli. Po několika dnech, po splnění svého "úkolu" muži odjížděli. Děvčata ještě nějaký čas zůstávala, možná pro
zjištění svého těhotenství. Potom odjížděla pryč, většinou domů, aby nakonec slehla v některé porodnici Lebensbornu. A do
Veltrus mezitím přijela další skupina podobných mladých dobrovolnic.
Ploskovice: elita Třetí říše
Zámek Ploskovice známe jako romantickou stavbu, která se nejednou objevila ve filmových pohádkách. Znáte ale i jeho temnější historii? Během druhé světové války sloužil coby sídlo Nacionálně politického výchovného ústavu –
elitní školy určenou pro chlapce. Z těchto ústavů měli vycházet
budoucí důstojníci SS, kteří by po účasti v bojích měli jako elita Třetí říše
stanout v čele dobytých území a národů. Právě oni
měli vést Třetí říši v dalších desetiletích. Ploskovická škola byla
první na území protektorátu, zřízená hned po zabrání Sudet v roce 1938.
Do
Ploskovic byli přijímáni
chlapci již od 10 let a studium končili
v 18 letech maturitou. Při náboru byl kladen mimořádný důraz na „rasové zatřídění“ žadatelů. Do ústavu byli přijímáni
jen prokazatelně "árijští" žadatelé. Během roku 1939 došlo ke stavebním úpravám zámku a jeho okolí. Budovy po stranách zámku byly přebudovány na jakási
kasárna, kde chlapci spali, vznikla tu také nová brána, umývárny, střelnice a mnoho dalšího. Kapacita ústavu byla 200 chlapců.
Vyučovala se
matematika, fyzika, chemie, biologie, zeměpis, dějepis, němčina, angličtina, latina a tělesná výchova (ta byla rozdělena na samostatné bloky dle disciplín). Absolventi ukončili studium maturitou, museli být
vyučeni alespoň v jednom řemesle a museli mít licenci na ovládání
motocyklu,
plachetnice nebo
kluzáku. Vyučovací předměty byly převážně zaměřeny na vojenskou stánku věci. Například zeměpis byl věnován orientaci, četbě a kreslení vojenských map. V chemii se studenti zabývali složením a výrobou výbušnin a podobné to bylo i v ostatních předmětech. Na překážkové dráze v
zámeckém parku se chlapci
v letních měsících proháněli v plné polní. V zimě zase oblečeni jen do půli těla. Cvičili se ve střelbě i v boji zblízka. Jezdili na horolezecké a lyžařské kurzy do Alp a při dlouhých pochodech si měli osvojit
přežití v divoké přírodě. Ve sportech byl
velký důraz kladen také na box, což vycházelo z přání Adolfa Hitlera, který jej považoval za vynikající přípravu k boji a fyzickou průpravu. Důležitou součástí všech předmětů bylo
ujišťování studentů, že oni jsou nadřazení a určení pro vládnutí, současně však tvrdé podmínky a morálka ve škole upevňovala autoritu vyučujících.
Adolf Hitler Schule: Škola SS v Jihlavě
Jedna z nacistických škola stála i v
jihlavském parku Heulos, kde ve 40. letech vyrostl „germánský zámeček“ zvaný
Hrádek. Trojkřídlá kamenná stavba měla navázat na tradici středověkých hradů řádu německých rytířů. Školu slavnostně otevřel
ministr pro Čechy a Moravu Karl Hermann Frank 26. dubna 1944.
Do jihlavské Adolf Hitler Schule vybrali Němci
prominentní studenty z celé Říše. Ti se tu měli připravit na svá budoucí povolání. V archivu se téměř žádné informace nedochovaly, výuka byla na všech školách podobná. Velký důraz se kladl na
jazyky, fyzickou zdatnost a poslušnost. Byly zde také
studenti, kteří částečně ovládali češtinu. Ti byli předurčeni, aby ve slovanských zemích konali funkce komisařů. V současné době je Hrádek
nepřístupný, slouží jako ubytovna a školicí středisko Policie ČR.