Za všechny uveďme třeba
Prlov, vesničku v kotlině kolem Prlovského potoka v severovýchodní části
Vizovické pahorkatiny na
Vsetínsku. Prlov vznikl kolem roku 1300 a dohady ohledně jména jsou podobně dlouhé jako jeho historie. Jméno
Perlow, Pyrlov, Prlow či
Perlau mohlo vzejít z písčitých nánosů, perlivé vody místních potoků anebo podle úsměvné verze od zvolání manželky jednoho z pánů
Vizovického panství, která při zahájení lovu zastavila koně obvyklým „Prrr!“ a vzápětí dala povel „Lov!“
Jazykolam jménem Dobev
Přes
Dobev jezdí ti, kteří si zkracují cestu z
Písku do
Strakonic a nechce se jim po hlavních silnicích přes rozcestí Nová Hospoda. Nejstarší zmínka o vsi pochází z roku 1318, kdy byl jejím pánem jistý
Albera de Dobeu. Dobev je dokonalým příkladem jazykových kliček: při skloňování dojdete k tvarům „do Dobevě“ či „v Dobevi“.
Takových otazníků ale nabízí čeština celou řadu, a i zkušení korektoři si musí občas přivolat na pomoc
Ústav pro jazyk český. Říká se leccos, ale píše se do
Olomouce nebo Olomouci? Do
Votice nebo do Votic, do
Prčice nebo do Prčic? A jak je na tom se skloňováním
Příbram nebo
Soběslav? V obou (a mnoha dalších) případech převažují tvary Příbrami a Soběslavi, ale v zeměpisu se vyskytují starší tvary
Sedlečko u Soběslavě anebo
Buková, Lhota či
Vysoká u Příbramě.
Sporné názvy má i řada obcí na
Vysočině. Místním rval uši seriál
Doktoři z Počátků, protože jsou zvyklejší říkat „z Počátek“ (nicméně obě verze jsou správně), ale jak je na tom třeba
Třebíč? Ten nebo ta? A jsou ty nebo ta
Rozsíčka? Anebo
Želiv na
Pelhřimovsku? Mimochodem, ta je mužského rodu, a tak výrazy jako
klášter v Želivě a
výlet do Želiva jsou správně, i když se to naším očím a uším leckdy nezdá.
Český divnopis
Některá města zaujmou výletníky historickými
památkami, slavnostmi a řemeslnými tradicemi, jinam se jezdí kvůli krásné
přírodě a
skalním městům. To je třeba
Český ráj a zejména
Jičínsko, které je spoustou zvláštních názvů proslavené široko daleko. Najdete tu třeba
Drštěkryje, Sběř, Kozodírky, Střevač anebo
Záhuby. Přesný původ jmen známě jen u některých, u dalších se můžeme jen dohadovat. Třeba vesnice
Spařence, součást
Markvartic, zřejmě vznikla na vyprahlém suchém místě, a naopak obyvatelé
Žabokrk, Žabonos a
Žabovřesk slýchali z okolních mokřadů a bažin žabí skřeky.
Spousty krásných ryze českých názvů už zmizely. Hodně by o tom mohli vyprávět obyvatelé několika
Šukaček, Mrdákova, Hovnova nebo
Sračkova, kteří už měli posměšků dost a raději své obce nechali přejmenovat. O to víc si važme těch nepřejmenovaných, k nimž se místní hrdě hlásí, od
Mrchojed, Smraďavky, Mrtníku, Čunínu a
Hnojníku přes
Močovice,
Držkov,
Vajglov, Vidlákovu Lhotu, Hrob, Onen Svět a
Brloh až po známou trojku
Pičín, Kozomín a
Řitka z populární písničky od
Yo Yo Bandu.
Krvavá, Smrtelná, Jakamado a Vlčí krtí
Rájem pro milovníky zvláštních jmen jsou i názvy ulic a veřejných prostranství. Například v
Pitkovicích razí vlastní originální styl a pojmenovali své ulice po houbách: jsou tu ulice
Klouzková, Žampionová, Penízková, Čirůvková, Kačenková, Muchomůrková, Pýchavková, Hříbková, Křemenáčová, Májovková, Chorošová i
Smržová.
Milovníci zvláštních názvů mají rádi kratičkou ulici
Červená báň v
Praze-Libni. Její jméno připomíná jednu z mnoha zaniklých pražských usedlostí, která stála v místech kolem dnešní ulice. Podobně ke svým názvům přišly třeba
Balabenka, Cibulka anebo
Ladronka.
Mezi ulicemi s nejpodivnějšími názvy se objevuje
Zvědavá ulička v
Jilemnici,
Nekázanka, Zapomenutá nebo Zastrčená ulice v
Praze, Smrtelná ulice v
Třebíči, Krvavá ulička v
Tachově anebo
Vlčí krtí v
Brandýse nad Labem-Staré Boleslavi. Královnou ulic s podivnými jmény ovšem na
Kudy z nudy vyhlašujeme
uličku Jakamado v
Dolní Poustevně. Její název ovšem žádný jazykovědec nerozluští: kdysi tu zkrátka bydlely rodiny Javorovských, Kalubových, Markových a Dvořákových, a název Jakamado se používal nejméně dvacet let před oficiálním pojmenováním.