Olomouc 1306: Vražda Václava III.
O vraždě
posledního Přemyslovce se učí už děti na základních školách: na
olomouckém hradě, a tedy v areálu dnešního
Arcidiecézního muzea, (které se loni otevřelo po velké rekonstrukci) byl v srpnu 1306 zavražděn tehdy
šestnáctiletý král Václav III. Stará kriminalistická otázka "Cui bono?" vede hned k několika teoriím: na smrti mladého krále mohl vydělat
kníže Vladislav z rodu Piastovců, řečený Lokýtek. Právě proti tomuto odbojnému šlechtici táhl Václav III. do Polska, které v té době bývalo spojeno s českým královstvím personální unií.
O život mohl Václava III. připravit ale také
přívrženci mocného feudála Záviše z Falkenštejna, setnutého před
Hlubokou roku 1290 za vlády králova otce Václava II. Objednat si Václavovu vraždu mohl ale i
římský král Albrecht I. Habsburský, který toužil po oslabení Království českého a jeho následnému připojení k habsburským državám. Svou roli mohl sehrát i
lehce nabytý majetek, který mladík posílený vínem rozdával na všechny strany – po roce pak nutil "obdarované" pány k jeho navrácení... Ačkoli se na
hradě nachází místo označované jako
krvavá pavláčka, není vůbec jasné, kde přesně k vraždě došlo a také i motiv zůstal neobjasněn, stejně jako pachatel. Jistý tak zůstal pouze fakt, že panovnický rod Přemyslovců
úkladnou vraždou vymřel po meči.
Buchlov 1582: zavraždění velmože
Na
hradě Buchlově je dodnes vystaven
rapír, s nímž byl v červenci 1582 na lovu
zavražděn šlechtic
Jindřich Prakšický. K vraždě došlo v údolí nad
lázněmi Smraďavka, v místě, kterému se dodnes říká U Zabitého a stojí tu i malý pomník, ale
jméno vraha neznáme. Podezřelých totiž bylo víc, protože Prakšický proti sobě štval kdekoho:
zbrojnoše Jiřího Vlčka, který ho na lovu doprovázel,
svou ženu Kateřinu Rájeckou z Mírova,
Jana Šemberu z Boskovic, který v souboji smrtelně zranil Jindřichova bratra, a dokonce i
zbojníky, protože nechal popravit jejich vůdce Jana Šerého. Zajeďte se podívat na
Buchlov, napínavý příběh tu najdete popsaný do nejmenších detailů.
Český Krumlov 1608: zavražděná lazebnice
Počátkem 17. století se
českokrumlovský zámek stal sídlem
levobočka císaře Rudolfa II. a jeho dlouholeté družky Kateřiny Stradové,
Dona Julia D´Austria, a také dějištěm hrůzného příběhu jako z hororu. Problémový mladík se ve
městě proslavil hlavně tím, že
zavraždil svou milenku Markétu, dceru lazebníka Zikmunda Pichlera. První útok dívka ještě přežila, ačkoli ji Don Julius
zbitou a pobodanou shodil ze zámeckého okna na skály. Když se Markéta uzdravila, požádal don Julius lazebníka Pichlera, aby mu dívku vydal. Ten však odmítl, neboť měl o svou dceru strach. Don Julius nechal Markétina otce uvěznit a vyhrožoval jeho oběšením tak dlouho, až Markétina matka k návštěvě svolila a na masopustní neděli 17. února 1608 ji odvedla na zámek. Byl to poslední den dívčina krátkého života, protože následujícího dne, o masopustním pondělí 18. února, Don Julius v záchvatu nepříčetnosti
Markétu bestiálně zavraždil a její mrtvolu zohavil. Slovy kronikáře Václava Březana
„...rozvrátiv jí hlavu a posekav hanebně, že po kusích do truhly ji klásti museli.“ To byla poslední kapka:
císař přikázal syna
doživotně uvěznit na
českokrumlovském zámku. Synova duševní choroba,
schizofrenie, se stále více prohlubovala, zemřel již následující rok.
Cheb 1634: Krvavá hostina
O násilné smrti frýdlantského vévody a proslulého vojevůdce z období třicetileté války
Albrechta z Valdštejna v
Pachelbelově domě v
Chebu víme leccos, méně známá je takzvaná
Krvavá hostina aneb mord Valdštejnových věrných na
chebském hradě. Celou akci připravili tři muži pocházející z ostrovního království: John Gordon, velitel města
Chebu a zároveň podplukovník pěšího pluku Valdštejnova švagra, hraběte Adama Erdmana Trčky z Lípy, další podplukovník z téže jednotky Walter Leslie
a dragounský plukovník Walter Butler.
Vražednému komandu, které vtrhlo do hodovní síně a vrhlo se na neozbrojené hosty, podlehli Valdštejnovi poslední spojenci, Kristián Illov, Adam Erdman Trčka z Lípy, jeho švagr Vilém Kinský ze Vchynic a rytmistr Niemann, vojenský kancléř vévody frýdlantského. O několik desítek minut později
skončila životní pouť Albrechta z Valdštejna v
Pachelbelově domě na chebském náměstí: stačilo k tomu jediné bodnutí hrubou partyzánou z rukou rytmistra Deverouxe.
Náměšť 1927: vrah byl zahradník
V únoru 1927 byl v
Náměšti nad Oslavou na pololetních prázdninách tehdy osmiletý budoucí básník Ivan Blatný. V jedné z nepublikovaných próz později popsal zmatek, který tehdy vyvolal
požár v bytě nadlesního na
náměšťském zámku, i hrůzu, která vzápětí městečko obestřela. Zdálo se, že nadlesního
Jindřicha Tilla, jeho ženu a služku Marii Kořenovou zadusil dým, ovšem při ohledání místa činu se zjistilo, že požár měl zakrýt stopy po trojnásobné vraždě – zatím ještě neznámý vrah
své oběti ubil sekerou. Zvláštní chování však nakonec pachatele odhalilo: byl jím
zámecký zahradník Oldřich Filipín, který snil o vlastní zahradnické firmě a do bytu spořivého nadlesního šel krást, jenže místo bohaté kořisti si nakonec odnesl čtyři koruny a stříbrné příbory. Trest smrti zmírnil prezident republiky na
doživotí, ale za mřížemi Filipín nakonec pobyl jen krátce: o tři roky později zemřel ve vězení na tuberkulózu.
Kunštát 1948: vyvraždění rodiny vynálezce
V jednom z pořadů reportéra Josefa Klímy se objevila záhada, kterou česká kriminalistika nikdy nedokázala rozluštit. Na
zámku v Kunštátě našli
v červnu 1948 dva mrtvé: synovi vědce Ericha Hudce někdo zasadil do hlavy nejméně sedm ran sekyrou, tělo jeho matky našli pod oknem na nádvoří zámku.
Hudec byl geniální vědec, který například stál za prvním televizním přenosem z olympiády v Berlíně, vynalezl dálnopis a za druhé světové války vedl strategickou laboratoř. Krátce po válce emigroval a do ciziny se snažil dostat také svou
ženu Hildegardu a syna Oldřicha. Komunističtí vyšetřovatelé případ podezřele brzy uzavřeli s tím, že matka zavraždila svého syna a pak skočila z okna. I podle tehdy ledabyle zajištěných stop se ale vše odehrálo jinak, nepochybně za asistence
tajné Státní bezpečnosti, která
vraždu členů Hudcovy rodiny amatérsky
zinscenovala. Kolem případu se ovšem točí další nejasnosti: společný hrob zavražděných někdo nechal po osmi letech vykopat a zrušit, Erich Hudec zmizel ve světě. Podle badatelů za sebou navíc dokonale zametl všechny stopy, takže neexistují žádné jeho fotografie ani jiné dokumenty.
Zlenice 1318: zločin, který se nestal
Milovníci detektivek už tuší, ostatním napovíme: Ctibor z Kožlí, Ondřej z Hrádku, Zdislav z
Mrače, Beneš z
Konopiště a Zdeslav ze
Šternberka jsou hrdinové
románu Radovana Šimáčka Zločin na Zlenicích hradě L. P. 1318. Obětí je Oldřich ze
Zlenic, zavražděný dýkou ve své komnatě, a dobový detektiv Petr Ptáček řeší klasický
případ zamčeného pokoje, hodný Agaty Christie. Napínavý příběh pomůže vyřešit teprve boží soud a černý kocour. Detektivka, odehrávající se na
hradech a tvrzích kolem Sázavy, začala v roce 1941 na pokračování vycházet v Lidových novinách, později vyšla mnohokrát knižně a dokonce se dočkala i několika filmových zpracování.