V zelené náruči
Bílých Karpat leží schované
městečko Valašské Klobouky. Je tu náměstí jako malované,
muzeum, kouzelné roubenky i něco, co byste možná nečekali:
krásné secesní domy, které na konci 19. století postavil
kloboucký rodák Hubert Gessner.
K nim se ale vrátíme jindy, dnes vyrazíme do kopců za město, do přírody. Místa, kam se rádi
budete vracet bez ohledu na to, pokolikáté se sem vracíte, se jmenují třeba
Sidonie,
Pláňavy,
Ploština,
Durch,
Královec nebo
Vlachovice.
Za vůní vlachovických sušíren
Sušírna, sušárna nebo sušárna? Je to jedno, důležité jsou
Vlachovice. Co se týče sušení ovoce, v 19. století ve střední Evropě neexistovala významnější oblast než okolí
Vizovic a
Valašských Klobouků. Přibližně před sto dvaceti lety byste tu napočítali více než 900
sušíren na ovoce, do dnešních dnů se jich dochovalo jen pár.
Té nejstarší, která se jako memento zapadlých časů krčí ve starém sadu, je
bezmála dvě stě let, ale díky místním nadšencům se jich pár opravilo – třeba
sušírna sv. Františka, využívaná pro výrobu a výrobu sušených bylinek, sirupů, olejů a čajů.
Ležérní rozhledna Durch
Valašskoklobučtí jsou prý pohodáři, a když si staví rozhlednu, bývá velice ležérní. Proto si do cestovních deníčků zapište
pozorovatelnu Durch. Zvláštní vyhlídka, kterou někdo vnímá jako rám obrazu a jiný zase jako okno, sice neleží hned za posledními chalupami (celý výlet z náměstí ve
Valašských Kloboukách tam a zpátky měří přibližně 13 kilometrů s převýšením kolem 400 metrů), ale výhled každopádně stojí za námahu.
Z
Valašských Klobouk vyrazíte k
rozhledně na Královci – třeba po červené, třeba po
naučné stezce – a pak se po zelené vydáte k
přírodní rezervaci Ploščiny, jedné z nejvýše položených pastvin v
Bílých Karpatech. V
lese Ščúrnica na chvíli sejděte ze značené trasy a zamiřte přes louku ke
kapli na Dělanovci. Původní dřevěnou kapličku zasvěcenou Panně Marii prý nechal postavit potečský kolář jako poděkování za uzdravení syna, ta současná je novější, vysvěcená v roce 1999. Odtud to k
pozorovatelně Durch už máte jen pár stovek metrů. Architekt Zdeněk Fránek ji navrhl jako zarámovaný obraz krajiny. Slouží jako posezení pro kolemjdoucí, můžete si tu sníst svačinu nebo se skrýt před nečasem.
Stará sklářská osada Sidonie
Tam, kde končí Morava a začíná Slovensko, objevíte
sklářskou osadu Sidonie neboli Sidonku. Vede sem úzká silnička z
Vlárského průsmyku a k vidění je nejenom jedinečná kolonie sklářských domků s koloritem karpatských vesnic, ale hlavně
pece na chleba.
Kdysi se v nich peklo každý týden a dodnes se občas používají. Dochovalo se jich devět. A pokud se vám je nechce hledat a počítat, zajděte ještě o kousek dál, do karpatských kopců plných
jalovcových strání, horských pastvin a drobných studánek, které střeží kapličky a křížky.
Zaniklá pasekářská osada Ploština
Osud malebné a tiché pasekářské osady navždy změnili Němci v dubnu 1945. Ve vypálené
Ploštině našlo zbytečnou smrt 23 lidí, o několik dní později stihl stejně krutý osud nedaleké
Vařákovy paseky. Dnes nad krajinou jako žalující vykřičník stojí
památník protifašistického odboje, pod ním pár domů a
kaple Panny Marie Bolestné. I tak smutné místo ale nabízí dechberoucí výhledy: tady už sice jsme v předhůří
Vizovických vrchů, ale zato před sebou máte
Bílé Karpaty jako na dlani. Podívejte se na ně i z dálky.
V současné době probíhá na
Ploštině renovace památníku, který dostane novou tvář – jejím smyslem je, aby si dnešní člověk dokázal udělat představu jednak o tom,
jak vypadala a jak žila tato osada před válkou, ale také
o průběhu samotného masakru i o tom, jak region poznamenal v dalších letech. Vznikne zde obnovená stodola, která byla na Ploštině postavena po válce a zcela nové návštěvnické centrum na místě někdejšího amfiteátru. Současný památník taktéž projde zevrubnou rekonstrukcí. Hotovo má být
do roku 2023.
Světové zážitky a Mirador Pinohuacho
Toulky po
Bílých Karpatech nabízejí podobné zážitky jako malebné krajiny v jiných koutech světa. Stačí se podívat na fotografie:
květnaté louky a lesy v Bílých Karpatech vypadají stejně jako ty ve Skotsku či v Americe a
výhled z Chmelové si ničím nezadá s vyhlídkou z Ryan Mountain v kalifornském národním parku Joshua Tree. Tak jako by
valašská sušírna ve Vlachovicích klidně mohla být chatou u jezera v norském Hedmarku, i ovečky na Pláňavách se pasou stejně spokojeně jako jejich družky na Novém Zélandu a na bylinkové zahradě manželů Fryzelkových kvetou měsíčky stejně jako na polích ve Vietnamu.
Kolegyni ve světě má dokonce i
pozorovatelna Durch na hřebeni Královce, a to
vyhlídkovou plošinu Mirador Pinohuacho, kterou u Villarricy v dalekém Chile postavil Rodrigo Sheward. Otvírá pohled do krajiny, zničené v prosinci 1971 po výbuchu vulkánu Villarrica.