Téměř tři tisíce
krejčích a švadlen, 150 obchodníků s konfekcí a bezpočet
kloboučníků, kožešníků, rukavičkářů, ševců a výrobců módních doplňků: tak vypadala
Praha před první světovou válkou. I když pořád bylo dost těch, kteří si šaty přešívali sami, sáhli po konfekci anebo si pozvali švadlenu domů, počet
krejčovských a módních domů za první republiky rychle rostl.
Módní salony první republiky aneb herečky v roli modelek
Nejvíc
krejčovských a módních salonů bylo v
Praze, která si získávala pověst jednoho z evropských center módy. Skutečnými módními ikonami a nejznámějšími zákaznicemi byly manželky diplomatů i podnikatelů a především herečky –
Adina Mandlová, Lída Baarová, Zita Kabátová, Nataša Gollová, Olga Scheinpflugová nebo
automobilová závodnice Eliška Junková. Ty totiž neměly díky pracovnímu vytížení čas vyrábět a vyhledávat vhodné ošacení, a tak módním salonům dělaly skvělou reklamu. Šaty si pořizovaly na vlastní náklady a s výjimkou historických filmů hrály ve svém „civilním“ oblečení. Jak vzpomínala
Zita Kabátová, pořízení šatů často pohltilo celý honorář.
Módu diktovaly především dva salony,
Hany Podolské a
Oldřicha Rosenbauma. Ačkoli šlo o konkurenty, dobře spolu vycházeli a řada hvězd se oblékala u obou: k Podolské se chodilo pro kostýmy a pláště, zatímco salon Rosenbaum proslavily opulentní společenské róby ve stylu francouzské haute couture. Úspěšný byl i
módní salon a krejčovství Roubíček v pražském
Paláci Koruna, jehož zakladatelka
Arnoštka Roubíčková zahynula za druhé světové války ve vyhlazovacím táboře Treblinka. V
Plzni patřilo k dobrému tónu šít v
salonu Matyldy Holubové, v
Olomouci pak v
módním závodu Marie Presserové–Zolotarevové.
Salon Hany Podolské
Švadleně a návrhářce
Haně Podolské (1880–1972) se říká „česká Coco Chanel“. Narodila se jako Johanna Vošahlíková, vyučila se švadlenou, po svatbě s polským šlechticem
Viktorem Podolským si v roce 1907 otevřela malou krejčovskou dílnu na
Vinohradech. Protože se jí dařilo, už v roce 1914 podnik přestěhovala do centra
Prahy, napřed na roh Jungmannovy a Vodičkovy, zakrátko pak do nově dokončeného
paláce Lucerna. V roce 1931 módní salon čekalo další rozšíření a stěhování, tentokrát do Jungmannovy třídy do
paláce Adria. Z Podolské se záhy stala ikona československé módy první republiky a majitelka nejvyhlášenějšího tuzemského módního salonu.
Kdo měl hluboko do kapsy, ten v té době alespoň navštěvoval
módní přehlídky a obkresloval si nápady na papír, aby je pak s větším či menším úspěchem aplikoval ve vlastní tvorbě. Krejčovské salony je začaly pořádat zhruba od roku 1920, zpočátku jen pro vážené zákazníky a zvané hosty, od roku 1922 pak pro širokou veřejnost. Módní přehlídky pořádala i Hana Podolská, která také jako první v Praze zaměstnávala vlastní modelky. Kromě hereček oblékala také tehdejší první dámu
Hanu Benešovou a později i její nástupkyni
Martu Gottwaldovou. Šaty ze salonu Podolská jsou dodnes k vidění ve sbírkách pražského
Uměleckoprůmyslového muzea a také v několika filmech, třeba ve slavném
Kristiánovi.
Modelový salon Rosenbaum
Jedním z nejluxusnějších salonů meziválečného období byl
modelový dům Oldřicha Rosenbauma (1896–1991). Jeho dvorní manekýnou byla herečka
Adina Mandlová, tvorba se zaměřovala na luxusní dámské oděvy. U Rosenbauma si nechávaly šít například
Martha Schichtová, manželka majitele tukových závodů,
Jarmila Preissová coby manželka ředitele Živnostenské banky nebo manželka majitele obuvnického impéria
Marie Baťová.
Každá stálá zákaznice měla svůj vzorník látek, z nichž se pro ni šilo, doplněný záznamy společenských událostí a prostředí, kam modely vynesly. Salon Rosenbaum rovněž nabízel ušití kompletní garderoby například do lázní, na automobilové závody nebo na Riviéru. Oldřich Rosenbaum pěstoval bohaté kontakty a přebíral styl francouzských salonů a jejich módní trendy; do salonu například přivedl francouzského střihače
Camilla Chastrusseho a krátký čas u něj pracoval také
Cristóbal Balenciaga. V roce 1925 se zaměřil i na prodej hotových – a levnějších – dámských oděvů, tedy konfekce, postupně nabídku rozšířil o obchod s parfémy a s obuví.
Lesk a bída 20. století
Ačkoli
Marta Gottwaldová byla velkou příznivkyní
Hany Podolské, před znárodněním v roce 1948 její salon zachránit nedokázala. V další tvorbě pokračoval až do roku 1991 jako
Módní závod Eva, součást
národního podniku Oděvní tvorba. Jeho zakladatelka v něm pracovala až do roku 1954, kdy odešla do důchodu.
Oldřich Rosenbaum měl víc štěstí, navíc se nebál nových zkušeností a změn. Roku 1938 se odstěhoval do Paříže a založil si tam filiálku, později své podnikání přesunul do Spojených států. Nový krejčovský salón v New Yorku pojmenoval
Oldrich Royce, mezi jeho klientky patřily například manželky prezidentů Trumana a Eisenhowera. Úspěšně jej vedl až do poloviny šedesátých let.
Móda druhé poloviny 20. století se rychle vrátila do starých časů: kdo chtěl mít v šatníku originální kousek, musel si ho vyrobit sám, případně jako polotovar využít něco z konfekce. Československo se oblékalo v
závodech OP Prostějov a
Makyta Púchov, spodní prádlo vyráběl
Jitex Písek, boty
Snaha Brno,
Svit Gottwaldov a
Botas. Módními ikonami ale stejně jako dřív byly herečky, známé především z oblíbených televizních a seriálů. Podívejte se na
film S tebou mě baví svět nebo
seriál Nemocnice na kraji města: účesy jako
Eliška Balzerová nebo
Jana Šulcová chtěl mít kdekdo, o sukních a svetřících nemluvě.
Podnikem, který vybočoval z bezútěšné normalizační šedi, bylo
Ústředí lidové umělecké výroby se sítí prodejen
Krásná jizba a
časopisem Umění a řemesla. Designérské studio navrhovalo nejenom originální textil, látky a oděvy, ale také keramiku, nábytek, bytové doplňky a dárkové předměty.
Šaty dějí člověka…
…což čeští návrháři a návrhářky velmi dobře ví. Originální českou módu vytváří řada návrhářů, mezi nimiž najdete jak známá jména, tak mladé tvůrce. Rozhodně se vyplatí sledovat akce jako
Mercedes-Benz Prague FashionWeek, pop-upy a designové trhy jako například
Dyzajnmarket, sociální sítě a weby – nejžhavější novinky a aktuality najdete právě tam.
Zajímá vás originální a nápaditá móda od českých oděvních návrhářů? Pak byste měli znát jména
Beata Rajská, Josefina Bakošová, Tatiana Kovaříková, Hana Havelková, Liběna Rochová, Klára Nademlýnská, Pavel Ivančic, Blanka Matragi, Osmany Laffita či
Zuzana Kubíčková, značky
Lay, Timoure et Group, E.daniely či
The Owners.
V krejčovském ateliéru, který sídlí na
Starém Městě v
Praze nedaleko
Pařížské ulice, se pomyslně vrátíte tam, kde naše cesta po stopách módy začala, do časů první republiky.
„V The Owners chceme nejdříve znát váš život a teprve pak vám ušijeme oblečení, které do něj přesně zapadne,“ popisují svou tvorbu majitelé
Matěj Rázga, Michal Trnka a
Veronika Pňačková. Jejich ambice dělat řemeslně dokonalé obleky vymazlené do posledních detailů ocenil i kritik a módní publicista
Hugo Jacomet, autor knih
The Parisian gentleman a
The Italian gentleman. Pokud prý chcete vlastnit nejlepší oblek, jaký jste kdy měli na sobě, doporučuje zamířit právě do
Prahy do The Owners.
Přišel čas změnit životní styl?
I ve světě módy se stále víc objevují nové trendy jako
udržitelnost, upcyklace a
swapování. Vyznáte se v nich?
Upcyklace brání vyhození všeho, co se ještě dá použít nebo přetvořit. Staré, nošené i nenošené, zčásti poškozené nebo nemoderní oblečení, kravaty, záclony, závěsy nebo ložní prádlo se mění na současnou módu a trendy věci, které mají plnit nový účel.
Swap či swapování je docela prosté vyměňování věcí. Jeho popularita stále stoupá, navíc swapovat se dá prakticky cokoliv, nejenom oblečení, ale také knížky, doplňky do domácnosti a spousty dalších věcí.
Tématu
udržitelnosti se dlouhodobě věnuje
módní návrhářka Liběna Rochová, jedna z nejvlivnějších žen české módní scény. V rozhovoru pro Forbes říká:
„Už dlouho se zamýšlím nad současnou situací ve světě i v oděvním a textilním průmyslu. Cítím, že aktuální vysoce konzumní přístup k věci a neetické chování jsou dlouhodobě neudržitelné, a své postoje jsem se rozhodla ještě více promítnout do své tvorby.“
Rochová moc dobře ví, o čem mluví: při nákupu nového oblečení je udržitelnost hlavním faktorem pouze pro devět procent z nás, hlavní roli má cena. Vyplývá to z nedávného
průzkumu Glami Fashion (Re)search. A co o nás prozrazují další čísla?
- Zkušenosti s nízkou kvalitou oblečení, tedy módy na jedno použití z čínských platforem Shein a Temu má přibližně třetina Čechů.
- 31 procent lidí se rychlé módě vyhýbá kvůli nízké kvalitě, zatímco šest procent takové nákupy odmítá kvůli obavám o životní prostředí.
- Dalších devět procent si uvědomuje související ekologické problémy, ale nemá dostatek peněz na to, aby nakupovali jinde.
- Čtvrtina Čechů dává přednost ekologickým značkám, 15 procent se pak snaží šetřit životní prostředí nakupováním menšího množství produktů.
- Pro 22 procent Čechů není udržitelnost rozhodujícím faktorem a 24 procent stále neví, co si o rychlé módě myslet.