Vedle
Jana Blažeje Santiniho a
Kiliána Ignáce Dientzenhofera byl
Giovanni Battista Alliprandi nejvýznamnějším českým vrcholně barokním architektem. Pocházel z rodiny štukatéra
Lorenza Alliprandiho, který působil ve Vídni, a jeho dílo výrazně ovlivnila uhlazená barokní vídeňská architektura
Johanna Lukase von Hildebrandta a
Johanna Bernharda Fischera z Erlachu. Zatímco jeho dva bratři se stali štukatéry,
Giovanni Battista měl vyšší ambice. Studoval u
Domenica Martinelliho a několik let s ním spolupracoval na stavbě
poutního mariánského kostela v Luži. Černínů. Od roku 1697 bydlel v
Praze a koupil si dům v dnešní Nerudově ulici na
Malé Straně; s manželkou
Barbarou Cecilií, dcerou italského štukatéra, přivedli na svět celkem sedm dětí.
Samostatnou profesní kariéru Alliprandi zahájil jako dvorní architekt
rodiny Černínů, roku 1706 byl jmenován nejvyšším císařským fortifikačním stavitelem. O tři roky později se stal rodinným architektem
hrabat Trauttmannsdorfů a díky tomu se dostal do
Litomyšle. Pro Trauttmannsdorfy rekonstruoval i pražský palác a opakovaně také cestoval do Vídně.
Alliprandi se specializoval především na projektování zámeků; navrhl například
zámek Opočno, zámek Hořín, zámek Liblice, zámek Veltrusy a
zámek Týnec, a také řadu šlechtických paláců v
Praze. Jeho životním dílem se stal
Kuks, stavební komplex
kostela Nejsvětější Trojice,
hospitalu,
lázní, závodiště koní a
hrobky pro
hraběte Františka Antonína Šporka. Jeho dílem byla i barokní krajina s parkem, cestami, poustevnou,
Domem filozofů s knihovnou a jeskyní a další stavby v okolí, které se však nedochovaly. Původní koncept známe jen z rytiny, z architektury se dochovalo jen torzo.
Na rozdíl od svých vrstevníků se Alliprandi příliš neorientoval na sakrální stavby, ale i v nich prokázal své mistrovství. V roce 1714 navrhl litomyšlský
chrám Nalezení sv. Kříže, který financoval právě
hrabě František Trauttmannsdorf. Alliprandi zemřel v
Litomyšli roku 1720 a je prý pochován v tamním kapitulním kostele.