Přestože jméno hraběte Šporka je trvale spojené s vybudováním
Kuksu a
zámku s krásným
parkem v
Lysé nad Labem, celý život ho provázela pověst sedlákova vnuka a syna pasáka vepřů. Nebyla to pomluva, ale prostý fakt: jeho otec
Jan (1597–1679) pocházel ze dvora Sporck u města Delbrück ve Vestfálstku. Vstoupil do armády jako obyčejný voják, dotáhl to až na hodnost generála a polního maršála, a v
bitvě na Bílé hoře bojoval na císařské straně, což mu zajistilo velký majetek za zásluhy. Dvakrát se oženil a v armádě sloužil až do vysokého věku.
Z jeho druhého manželství pocházel právě
František Antonín Špork (1662–1738), jedna z nejpozoruhodnějších osobností českého baroka. Od roku 1690 byl místodržitelem v českých zemích, ale významnější úřad nezískal: tehdejší šlechta mu jasně dala najevo, že jako potomek pasáka vepřů mezi ně nepatří. Proto odešel z
Prahy, kterou dokonce označil za doupě mordýřské, a stal se dokonalým venkovským šlechticem. Výsledek jeho snah je patrný hlavně v
Kuksu, areálu se sochařskou výzdobou od
Matyáše Bernarda Brauna, kde vybudoval tehdy nejslavnější lázně Evropy. Kromě toho v Čechách zavedl tradici parforsních honů a hry na lesní roh, postavil
zámeček Bon Repos, na
vrchu Vysoká u
Kutné Hory postavil
letohrádek Belveder s osmibokou kaplí sv. Jana Křtitele, vybavil několik kostelů, do
Choustníkova Hradiště uvedl řád celestýnek řehole sv. Augustýna, a také založil dva řády, lovecký řád svatého Huberta a řád Orla s křížem. Jeho zásluhou také do českých zemí přijeli zahraniční hudební mistři, například
Antonio Vivaldi, který opakovaně koncertoval ve Šporkově pražském operním divadle, poprvé roku 1730.
Protože jeho synové se nedožili dospělosti, v roce 1718 hrabě Špork adoptoval
Františka Karla ze Swéerts-Reistu (1688–1757), manžela své dcery
Anny Kateřiny (1689–1754). Ti se stali dědici šporkovského majetku a nositelem spojeného rodového jména
Swéerts-Sporck.
Jejich potomci už zastávali vysoké státní úřady, na které starší hrabě Špork nikdy nedosáhl. Rod vymřel za první republiky, poslední Swéerts-Sporck se přestěhoval do Německa a kvůli německému občanství mu československé úřady v roce 1935 odebraly právo patronátu nad špitálem v Kuksu.