Kateřina Šedá – držitelka ceny Architekt roku 2017

Kateřina Šedá vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Vladimíra Kokolii. Od počátku své kariéry se zaměřuje na projekty, které zapojují desítky či stovky lidí bez předchozí zkušenosti s uměním. Její akce se odehrávají přímo v ulicích měst a na vesnicích a mají za cíl vyvést účastníky ze zažitých stereotypů, přerušit sociální izolaci a probudit dlouhodobou změnu jejich chování.
 
K samostatným projektům ji zvou nejen prestižní instituce, například Tate Modern v Londýně, San Francisco Museum of Modern Art, Artpark Buffalo Niagara v USA, Milton Keynes Art Centre ve Velké Británii nebo Městská galerie v Sofii, ale i obce, kulturní domy, domovy seniorů či místní spolky. Své práce představila na výstavách na nejvýznamnějších světových přehlídkách, například na mezinárodních bienále architektury v Benátkách, na Echigo-Tsumari Art Triennale v Japonsku, bienále v Berlíně či v New Museum v New Yorku.
 
Její práce obdržela řadu ocenění: Architekt roku 2017, Magnesia Litera za publicistiku za projekt a publikaci Brnox, Cena Jindřicha Chalupeckého, TAKU Production Prize (Finsko), Contemporary Art Society Award (Velká Británie), Fluxus Award (Německo), Essl Award (Rakousko) a další. Vydala přes třicet knih a publikací, v nichž detailně mapuje jednotlivé projekty. O své práci přednáší nejen na školách, v kulturních domech a v galeriích, ale i na vesnicích a v menších městech, kde se snaží svou činnost přiblížit co nejširšímu publiku.
 

Pozoruhodné projekty Kateřiny Šedé

Od nevidím do nevidím (2011): Na pozvání prestižní galerie Tate Modern přivezla Kateřina Šedá do Londýna osmdesát obyvatel obce Bedřichovice. V prostoru odpovídajícímu velikosti katastrálního území Bedřichovic a promítnutému do Londýna mezi budovu galerie Tate Modern a katedrálu svatého Pavla pak obyvatelé Bedřichovic dělali všechno, co běžně doma dělají v sobotu. Pro Tate Modern se jednalo o největší performanci roku. Londýnem ale celá akce neskončila: na jižní Moravě můžete navštívit Bedřichovice nad Temží aneb malý Londýn u Šlapanic. Střed obce obohatily typické londýnské prvky a celá obec se výrazně proměnila.
 
Líšeňský profil (2010–2012): Projekt pod záštitou Contemporary Art Museum and Gallery v Sheffieldu se zabýval podobností krajiny a profilu lidského obličeje. Přes pět stovek výtvarníků kreslilo v roce 2010 horizont centra Líšně. Poté obcházeli místní obyvatele a hledali toho, jehož profil obličeje se nejvíce podobá kresbě horizontu. Obyvatelé Líšně hlasovali o jejich výběru a vybrali profil číslo 14. Byl jím Josef Šedý, shodou okolností otec autorky projektu. Projekt vyvrcholil křtem knihy: Jmenuješ se Josef Šedý.
 
BRNOX (2014–2016): Kateřina Šedá se tři roky zabývala brněnskou vyloučenou lokalitou zvanou Bronx. Po třech letech sběru materiálu v terénu připravila publikaci koncipovanou jako turistický průvodce, který vyloučenou lokalitu představuje v deseti trasách. Brnox získal cenu Magnesia Litera 2017 v kategorii publicistika.
 
Národní sbírka zlozvyků (2022–dosud): Projekt Kateřiny Šedé poukazuje na to, že zlozvyky jsou běžnou součástí našich životů. Od ostatních nás odlišují, paradoxně nás ale i spojují. Národní sbírka zlozvyků se setkala s nečekaným ohlasem; dnes má vlastní web, stránky na sociálních sítích i divadelní inscenaci. Sesbírané zlozvyky začala Šedá třídit do databáze zlozvyků, jež se v budoucnu stane největší online databází svého druhu na světě. A protože množství a různorodost materiálu mnohonásobně překročily původní představy, plánuje se i vydání tištěné Encyklopedie zlozvyků.

Příklady zlozvyků:

• Nerada jezdím na celonárodní akce, protože skauti mi přijdou divní. (skautská vedoucí)
• Můj děda mi na každé návštěvě pouští hudbu, kterou chce na pohřbu, a ptá se, jakou chci já. (Olda, 12 let)
• Jsem jediná, kdo po obědě ve školce usne. (Anna, učitelka v MŠ)