Na celém světě sice neexistuje země, která by nám byla bližší než
Slovensko, ale dovolená u Jadranu je prostě dovolená u Jadranu. Do
Chorvatska každoročně míří skoro milion Čechů a pořád mají co objevovat. A hlavně: právě kvůli Čechům se Jadranu přezdívá české moře. Češi totiž byli jedni z prvních, kdo Chorvatsko objevil už před sto lety, a milují ho dodnes.
Chorvatsko: česká stálice letní dovolené
Češi skutečně byli mezi prvními výletníky, kteří objevili letní krásy Jadranu, a jejich stopy jsou na jadranském pobřeží k vidění dodnes.
Klub českých turistů organizoval první zájezdy na Jadran již na přelomu 19. a 20. století. Jednou z nejoblíbenějších českých destinací se stala
Baška na ostrově
Krk, kam v roce 1909 poprvé přijel
pražský podnikatel Emil Geistlich a rozhodl se tu vybudovat přímořské letovisko pro české turisty. Z
Prahy nechal k Jadranu dopravit rozebraný
pavilon z jubilejní výstavy a provozoval v něm českou restauraci, kde si hosté mohli objednat například českou klasiku
svíčkovou. S chorvatskými partnery a pomocí pražského architekta
Emila Králíčka založil společnost
Mořské a klimatické lázně Baška.
Za průkopníky, kteří stáli u zrodu chorvatského turistického ruchu, šli další. Například
architekt Jan Kotěra navrhl několik vil na opatijské riviéře, v Chorvatsku působili i
Adolf Loos či
Josef Hoffmann,
hrabě Johann Nepomuk Harrach založil spolek k podpoře hospodářského povznesení Dalmácie. Čeští turisté Chorvatsku zůstali věrni i za první republiky, kdy do Chorvatska jezdily speciální vlaky. Z
Prahy k Jadranu mířila také
první mezinárodní letecká linka, která kdy přistála na letišti v Dubrovníku, dovolenkovými průkopníky byli Češi i v celé řadě dalších míst. Leckde tak bývaly
hotely jménem Praha nebo
Ludmila, to podle oblíbené české světice.
Vizitka: Chorvatsko v číslech
Chorvatsko má rozlohu asi 56 tisíc kilometrů čtverečních, a to včetně ostrovů. Mezi ty největší patří
Cres, Krk, Brač, Hvar, Pag, Korčula a
Dugi Otok, dohromady jich ale je přes 1200. V zemi žijí necelé 4 miliony obyvatel. Hlavním městem je Záhřeb a úředním jazykem chorvatština. Země, která se řadí k nejpopulárnějším turistickým destinacím na světě, se stala členským státem
Evropské unie v roce 2013.
A zeměpisné rekordy? Nejnižším bodem je samozřejmě
Jaderské moře, nejvyšším pak
Sinjal (1 831 m) v
Dinárských horách. Nejdelší řekou je ve
Slovinsku pramenící
Sáva (562 km na území Chorvatska) následovaná
Drávou (505 km) a
Kupou (296 km), největším přírodním jezerem je
Vrana (30,7 kilometrů čtverečních) na území severní Dalmácie. Nejznámější jsou ovšem
Plitvická jezera, systém šestnácti jezer s vodopády, propojený vápencovými kaskádami. Jezera jsou proslulá svými výraznými barvami, od tyrkysové až po mátově zelenou.
Zhruba 47 % chorvatského území pokrývají lesy. Pozornost si zaslouží zejména
Ilyrská buková oblast, kde buky přežily poslední dobu ledovou a před 12 000 lety zahájily svou expanzi do střední a východní Evropy. Většina buků evropských ve střední Evropě patří do stejné genetické skupiny, která je typická pro Ilyrskou oblast – a to včetně stromů v naší
národní přírodní rezervaci Jizerskohorské bučiny. Oblast v
Jizerských horách, první česká přírodní památka zařazená na
seznam Světového dědictví UNESCO, je stejně jako Ilyrská buková oblast v Chorvatsku součástí památky UNESCO
Původní bukové lesy Karpat a dalších oblastí Evropy. Společně s Českou republikou se o jednu památku UNESCO dělí také
Albánie,
Belgie, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Německo, Francie,
Itálie, Chorvatsko, Severní Makedonie, Rakousko, Polsko, Rumunsko, Švýcarsko,
Slovensko,
Slovinsko, Španělsko a
Ukrajina.
Chorvatské klenoty
Diokleciánův palác ve Splitu, Staré město v Dubrovníku, bazilika sv. Eufrazia v historickém centru Poreče anebo
historické město Trogir: to jsou chorvatské památky, zapsané na
seznamu Světového dědictví UNESCO. Na seznamu najdete i
katedrálu sv. Jakuba v Šibeniku. Tři architekti, kteří se v 15. a 16. století na její stavbě vystřídali,
Francesco di Giacomo, Georgius Mathei Dalmaticus a
Niccolò di Giovanni Fiorentino, budovali své dílo výhradně z kamene bez použití cihel, cementu a jakýchkoliv dřevěných částí. Pro klenbu a kopuli katedrály použili originální stavební techniku, kdy velké kamenné desky vybavili drážkami a hranami, takže jedna zapadla do druhé jako stavebnice. Podobný kousek nedokázali architekti zopakovat až do devatenáctého století.
Dalším chorvatským zázrakem přírody jsou kaskády řeky krky.
Vodopád Skradinski buk v
národním parku Krka je jen o pět metrů nižší než
Niagarské vodopády a patří k nejnavštěvovanějším místům v Chorvatsku. Vodopád, který se řítí z travertinových teras do hloubky 45,7 metru si můžete prohlédnout pěkně zblízka z rozsáhlé sítě můstků, lávek a stezek, a dokonce se pod ním můžete i vykoupat.
Po Majstorské cestě za Vinnetouem
Nenechte si ujít ani
Majstorskou cestu, nejkrásnější panoramatickou silnici v Chorvatsku. Měří 41 kilometrů, zčásti má pevný a zčásti makadamový povrch, a kupodivu není příliš známá. Přitom nabízí jedny z nejkrásnějších scenérii a výhledů, které lze v Chorvatsku najít. U silnice s číslem 547 také zanechal své stopy
náčelník Apačů Vinnetou: od roku 1962 do roku 1968 bylo v oblasti
Velebit, Plitvice, Ravni Kotar a
Vrlika natočeno asi deset filmů o tomto statečném literárním hrdinovi. Ve filmech v německo-jugoslávské koprodukci ho nejčastěji hrál francouzský herec
Pierre Brice. Jedny z nejkrásnějších filmových scén byly natočeny právě u Majstorské cesty, ve stínu mohutných
skal Tulove Grede, anebo v
průsmyku Mali Alan.
Chorvatsko na talíři
Chorvatsko se nepyšní jen úžasným mořem, ale také skvělým jídlem. Ochutnat můžete samozřejmě třeba
čevabčiči, které se na Balkáně obvykle připravuje napíchnuté na špejli a grilované, doprovázené kajmakem, ajvarem, grilovanými kapiemi, červenou cibulí a chlebovými plackami. Přímořská země ale především nabízí ideální příležitost pochutnat si na rybách a darech moře. Ochutnat můžete třeba
cípala, mořský jazyk, krevety nebo
chobotnice. Připravují se obvykle na roštu nebo se dusí s rajčaty, cibulí a různým kořením, případně vaří ochucené česnekem, kořením a olivovým olejem. Podobně jako v
Bulharsku i tady stojí za ochutnání různá masa,
pljeskavica či varianta čevabčiči zvaná
kebapče.