Vojtěch Hynais se narodil v rodině krejčího ve
Vídni: tatínek pocházel z
Plzeňska, maminka z
Jičínska. Vojtěch studoval na vídeňské Akademii, a když v roce 1874 získal římské stipendium, odjel do
Itálie. V Římě a Benátkách studoval a kopíroval díla starých mistrů a tam také dozrálo jeho kompoziční a barevné nadání. Ve studiích pokračoval v
Paříži u
Jean-Léona Gérôma na pařížské
École des Beaux-Arts. Ve
Francii zapadl do společnosti svých krajanů: mezi ně patřili
Václav Brožík, Luděk Marold a
Antonín Chittussi, a udržoval také kontakt s četnými mecenáši jako byli
Vojta Náprstek, Josef Hlávka a další. Jeho největším přítelem se stal
Josef Václav Myslbek, s nímž udržoval čilou korespondenci.
Požár
Národního divadla dne 12. srpna 1881 byl pro Čechy pohromou,
Vojtěch Hynais ale díky tomu získal nejprestižnější zakázku svého života: namaloval
novou oponu Národního divadla. Premiéru měla při prvním
uvedení Smetanovy Libuše 18. listopadu 1883. Jemný a čistý rukopis, smysl pro rozvržení plochy a preciznost ocenil i
Josef Hlávka a v roce 1893 na jeho návrh Hynais přijal
místo profesora na pražské Akademii. Tady působil až do smrti roku 1925. Společně s dlouholetým přítelem,
sochařem Myslbekem, se zasloužili o krásu
Národního muzea: pod
kopulí Pantheonu Národního muzea jsou Hynaisovy fresky, před muzeem
Myslbekův jezdecký pomník sv. Václava.
Vojtěch Hynais se dočkal řady úspěchů a ocenění: získal cenu
České akademie věd a umění, zlatou medaili na
Světové výstavě v Paříži a poté v St. Louis, medaili na
výstavě v Mnichově a další. Roku 1923 byl jmenován
důstojníkem francouzské čestné legie, předsedou
Jednoty umělců výtvarných
a obdržel
cenu Mánesova fondu. Autor nejslavnější české divadelní opony je pochovaný na
Vyšehradském hřbitově na Slavíně.