Otto Wichterle pocházel z rodiny
prostějovských podnikatelů a politiků, jeho dědeček i pradědeček byli zemskými poslanci. Vystudoval fakultu Chemicko-technologického inženýrství ČVUT (dnešní Vysoká škola chemicko-technologická) v
Praze, na škole pak působil až do jejího uzavření roku 1939. Za druhé světové války odešel do
Zlína, kde pracoval ve výzkumných chemických dílnách
obuvnické firmy Baťa. Společnost dala geniálnímu vědci volnou ruku pro výzkumy a Wichterle záhy vypracoval technologický postup výroby polyamidového vlákna. Pro vynález byl vzhledem k podobnosti s již existujícím nylonem zvolen název
silon.
Hned po skončení války se Wichterle vrátil do
Prahy a na VŠCHT začal zkoumat vhodné materiály pro oční implantáty. Za původce obecného principu čoček je považován
Leonardo da Vinci, který princip změny síly rohovky ponořením oka do misky s vodou popsal již v roce 1508; nešlo mu ale o korekci zraku, zajímal se jen o mechanismus přizpůsobení oka. V době profesora Wichterleho tak už čočky existovaly, ale vyráběly se ze skla a tvrdých, neohebných plastů. Jeho práci ale překazily komunistické politické čistky: roku 1958 byl Wichterle společně s řadou dalších vynikajících učitelů ze školy vyhozen a výzkum nitroočních čoček byl zlikvidován.
Ve výzkumu proto pokračoval v liberálnější
Akademii věd, kde se stal ředitelem nově založeného
Ústavu makromolekulární chemie. Rozhodující pokusy se zpracováním hydrogelů do vhodného tvaru oční kontaktní čočky provedl profesor Wichterle doma o Vánocích v roce 1961. První prototyp přístroje na odlévání gelových kontaktních čoček sestavil z
dětské kovové stavebnice Merkur a odlil první čtyři kousky. Dnes je slavný „čočkostroj“, poháněný nejprve dynamem z jízdního kola a ve „vylepšené“ verzi motorkem z gramofonu, k vidění v
Národním technickém muzeu v
Praze. Bádání profesora Wichterleho připomíná
speciální expozice.
V období takzvaného
Pražského jara Wichterle připojil svůj podpis pod manifest 2000 slov a při vystoupení v parlamentu otevřeně kritizoval postup vládnoucí moci po
okupaci země vojsky Varšavské smlouvy v srpnu roku 1968. V roce 1970 tak byl zbaven všech vedoucích postů. Rehabilitace se dočkal až po
sametové revoluci, kdy byl zvolen předsedou
Československé akademie věd a tuto funkci vykonával až do rozdělení Československa v roce 1993. Ve stejném roce po něm byl pojmenován
asteroid Wichterle. Jeho práci připomíná
pomník na pražských Petřinách, pamětní deska v
Prostějově na domě ve Svatoplukově ulici je poctou vynálezci a jeho sestře Haně, akademické sochařce, kteří tu společně žili a vyrůstali.
Otto Wichterle zemřel ve svém letním sídle ve
Stražisku 18. srpna 1998, pochovaný je na Městském hřbitově v
Prostějově.