Den válečných veteránů je svátek věnovaný památce ukončení první světové války. Slaví se
každý rok 11. listopadu zejména v západní Evropě, v USA a v zemích Commonwealthu jako
Den památky, Den příměří nebo
Den veteránů. Česká republika se k oslavám připojila v roce 2004. Den válečných veteránů má ale širší poselství: vedle vojáků, kteří prošli bitevními poli dvou světových válek, připomíná i příslušníky současných ozbrojených sil a ty, kteří se účastnili novodobých armádních misí.
1. Proč je symbolem Dne válečných veteránů vlčí mák?
Vlčí mák pochází z Přední Asie, odkud se Evropy dostal společně se semeny pšenice a ječmene. Křehké, jasně červené květy nás provázejí celé léto a někdy až do poloviny října, ale 11. listopad a
Den válečných veteránů je pro vlčí mák přece jenom už trochu pozdě. Proč se tedy právě tahle rostlinka stala symbolem podzimního svátku? Květy vlčího máku
pokrývaly hroby vojáků padlých na západní frontě první světové války a dnes se stejná rostlinka vysazuje u válečných památníků. Například u
Westminsterského opatství každoročně „rozkvete“ dojemné Pole vzpomínek, vytvořené z malých dřevěných křížků ozdobených právě květy vlčího máku.
2. Vlčí máky v ulicích i na šatech
Pravé
vlčí máky už v listopadu neseženete, proto oslavy provází symbolické květy umělé. Prodávají se v kavárnách, knihovnách, obchodech, muzeích, informačních centrech nebo na úřadech, od 7. do 11. listopadu pak také přímo v ulicích měst od dobrovolníků s kasičkami. Zakoupením drobného kvítku a jeho připnutím na oděv přispíváme do charitativní sbírky na podporu válečných veteránů a těch, kteří riskovali vše, aby nás ochránili.
3. Co se stalo 11. listopadu 1918?
Ten den v 11 hodin bylo ve vlakovém voze u severofrancouzského města
Compiègne podepsáno příměří mezi zeměmi Dohody Spojenci a Německem. Smlouvu podepsali za spojence maršál
Ferdinand Foch, za Německo pak
Matthias Erzberger. Ten den na západní frontě skončila první světová válka.
Pro české země, které tehdy byly součástí Rakouska-Uherska, skončila válka už dřív, a to uzavřením mírové smlouvy v
Brestu Litevském ze dne 3. března 1918. Popularita maršála Focha (1851–1929) se ovšem odrazila v názvu dnešní
Vinohradské třídy v
Praze, která se v letech 1920–1940 a 1945–1946 jmenovala
Fochova. Město
Brest, nazývaný též
Brest-Litovsk, leží v západním Bělorusku poblíž hranic s Polskem a je nejvýznamnějším hraničním přechodem mezi Běloruskem a Evropskou unií.
4. Jak se slaví Den válečných veteránů?
Den válečných veteránů se jmenuje a slaví různě. V
USA se například symbolické květy vlčího máku nosí na oděvu vždy poslední pondělí v květnu, kdy se koná
Memorial Day. Ve
Francii provází pietní oslavy stylizované květy chrpy a ve
Velké Británii se vždy 11. listopadu přesně v jedenáct hodin na dvě minuty zastaví život. Zvyk se udržuje od roku 1919 jako symbol uctění památky padlých v den podpisu příměří na konci první světové války. Vlčí máky se k tradici dvouminutového ticha připojily v roce 1921, kdy byla založena
Královská britská legie / Royal British Legion. Organizace, která pomáhá všem bývalým vojákům a účastníkům válečných konfliktů, má rudý mák zakomponovaný přímo ve svém logu.
5. Máky z flanderských polí a básně kanadského lékaře
Vzpomínkové oslavy by zřejmě neprovázely vlčí máky, nebýt kanadského chirurga
Johna McCrae (1872–1918). Za první světové války sloužil na západní frontě ve Flandrech v dnešní Belgii. Úlevou od každodenních útrap a bolesti raněných vojáků pro něj bylo psaní básní. Když v roce 1915 napsal svoji slavnou báseň,
In Flanders fields / V polích flanderských, útržek papíru zahodil. Kolemjdoucí důstojník jej však zvedl a odeslal do Anglie, kde 8. prosince 1915 báseň vyšla v časopise Punch. Jeden ze symbolů celé války stál u zrodu záplav květů vlčího máku. Autor samotný válku bohužel nepřežil, zemřel na zápal plic 28. ledna 1918 ve francouzském Boulogne-sur-Mer.
Na polích ve Flandrech divoké máky rostou,
tam mezi kříži, řada za řadou.
Zde ležíme. Nahoře mezi červánky,
je možná slyšet zpívat skřivánky,
zde dole kanóny jen svoji píseň řvou.
My už však nevstanem a je to možná zdání,
že včera ještě žili jsme a byli milováni.
Teď jenom tiše ležíme
na polích flanderských.
Náš boj však zase jiní převezmou.
Do vašich rukou dáme my teď svou
hořící pochodeň a vy ji neste dál.
Kdyby vám uhasla, vzpomeňte na náš žal,
že jsme tu padli zbytečně. Jen máky porostou
na polích flanderských.
6. Váleční veteráni z Kuksu
Každoročně si
Den válečných veteránů připomíná mimořádným otevřením svých interiérů
Hospital Kuks. Perla českého baroka, založená
hrabětem Františkem Antonínem Šporkem, totiž původně byla zaopatřovacím ústavem pro vysloužilé vojáky a přestárlé veterány z okolí. V 18. století jich tu žilo až šest tisíc.
Zprovoznění hospitálu v roce 1743 se sice hrabě Špork nedožil, ale
Hospital fungoval až do roku 1938, kdy kvůli mnichovské dohodě museli milosrdní bratři se svými chovanci
Kuks opustit. Na čas se barokní areál vrátil k původnímu účelu v 60. letech, kdy tu bývala léčebna dlouhodobě nemocných.
7. Invalidovna v Praze a její proměna
Král
Ludvík XIV. se narodil roku 1638, v době, kdy v Evropě zuřila třicetiletá válka. Pro válečné veterány a zraněné hrdiny, kteří po jeho boku bojovali ve jménu Francie, nechal postavit
pařížskou Invalidovnu, místo, kde vysloužilí vojáci měli vše, co potřebovali. Návštěvníci Paříže se sem chodí podívat na
hrob Napoleona Bonaparte, jehož ostatky tu spočinuly roku 1861, ovšem výletníci z Čech mohou obrovský komplex porovnávat s jinou stavbou: ano, přibližně takhle velká mohla být
Invalidovna v
Praze-Karlíně, kdyby se ji podařilo dokončit.
Architekt
Kilián Ignác Dientzenhofer kolem roku 1730 počítal s ubytováním čtyř tisíc válečných vysloužilců i s rodinami. Ačkoli ze zamýšleného rozsahu vznikla pouhá devítina, přesto
Invalidovna patří k
největším barokním komplexům v Čechách. Původnímu účelu sloužila až do 30. let 20. století, dnes je jejím majitelem
Národní památkový ústav (NPÚ). Do konce roku 2027 by měla být budova obnovena a zpřístupněna veřejnosti.
Invalidovna bude sloužit nejenom jako sídlo
Územní památkové správy NPÚ v Praze, ale i jako sídlo
Pražského filharmonického sboru, který přes 80 let nemá stálé zázemí. Podle návrhu architekta
Petra Hájka starší křídla doplní dvě moderní přístavby. Při prohlídce se seznámíte s životem vojáků, veteránů a dalších osobností, které tu žily. Patřil k nim například fotograf
Josef Sudek, interiéry znáte i z oscarového filmu
Miloše Formana Amadeus, z pohádky
Anděl Páně 2, kde si Invalidovna zahrála příbytek švadlenky Magdaleny, ze seriálů
Marie Terezie, Génius či Freud.