Stručně řečeno je
geocaching outdoorová hra, kdy s pomocí navigačního systému, znalostí souřadnic a mírnou nápovědou hledáte
skryté schránky zvané „cache“ aneb hezky česky keše či kešky. Je to hra silně návyková a existuje řada důvodů, proč ji lidé hrají. Pro někoho je to báječná zábava pro volný čas, po jiné snaha dosáhnout rekordu anebo zákeřný tah, jak vytáhnout potomky od počítačů na čerstvý vzduch. Velmi často ale jde o zpestření výletů, procházek se psem nebo docela běžných cest do práce. Lidé, pro něž se geocaching stal koníčkem, vášní a náplní volného času, se česky označují kačeři, zatímco ti ostatní jsou prostě mudlové.
1. Kdy to všechno začalo?
Na kačery a mudly se svět rozdělil v roce 2000 poté, kdy byla odstraněna umělá odchylka přidávaná do signálu GPS. Navigační signál pro běžné uživatele se tak zpřesnil ze stovek až desítek na pár metrů, a s tím už se dalo pracovat. Docela
první kešku založil v USA
Dave Ulmer. Použil na ni plastový kbelík, který zakopal do země a dal do něj spoustu předmětů k výměně, namátkou knížku, kazeťák, videokazetu, čtyři dolary, cédéčko, prak a taky konzervu fazolí, ke které se ještě vrátíme. Keška nesla oficiální název Stash #1, nacházela se v Oregonu na souřadnicích 45 17.460 N, 122 24.800 W, a i když už dnes není aktivní, na místě připomíná ji plaketa.
2. Cache a co v ní najdete?
Keška bývá často plastová krabička, dostatečně veliká, aby se do ní vešel logbook, tedy deníček, kam se zapisují úspěšní objevitelé, tužka a případně ořezávátko. V krabičce také obvykle najdete nějaké předměty na výměnu: úspěšní nálezci si některý mohou vzít a naopak jiný vložit. Protože na výměnu předmětů se nejvíc těší malé děti, jde často o drobné suvenýry, kamínky, hračky z kindervajíček a další drobnosti. Z pochopitelných důvodů se do kešek nevkládají žádné potraviny, tedy bonbony, sušenky nebo žvýkačky. Nezbytným krokem po úspěšném odlovu kešky není jen
zápis na web, ale hlavně
vrácení schránky na původní místo a její důkladné zamaskování. Pozor, neměli by vás při tom vidět mudlové!
3. Nejzcestovalejší konzerva fazolí na světě
Do keší se ukládají i speciální předměty,
Travel Bugy nebo
geocoiny, mince vybavené identifikačním trekovacím kódem. Aby to nebylo tak prosté, předměty jsou spojené s úkoly (anglicky current goal, uvádí se na serveru nebo na kartičce přímo u předmětu). Pokud to nevyhovuje vašim záměrům, nemusíte si předmětů všímat, ale také je můžete ze schránky odnést (třeba těsně předtím, než se vydáte na opačný konec světa) a převézt na jiné místo; pomocí kódů se pak na webu sleduje jejich cesta po zeměkouli. Vracíme se na úplný začátek k Dave Ulmerovi: z
konzervy fazolí, kterou vložil do první kešky, se stal Travel Bug a tím pádem nejznámější a nejfotografovanější konzerva fazolí na světě.
4. Nejstarší keška v Česku
První, a dokonce dodnes aktivní keš v České republice se nazývá se
Tex-Czech a společně s kamarády ji v červnu 2001 u
Štramberku založil
Kenneth Kovar z Texasu, jehož pradědeček pocházel z
Nového Hrozenkova.
Čechy geocaching baví: s několika miliony kačerů od mrňat až po seniory a 65 až 70 tisíci aktivních kešek se počítáme mezi světové velmoci. Keše samozřejmě vznikají a zanikají, během dvaceti let jich u nás celkem vzniklo zhruba 115 tisíc. Nejnavštěvovanější jsou samozřejmě ty v
Praze, například na
Karlově mostě nebo na
Václavském náměstí. Vás jako fanoušky
portálu Kudy z nudy a náruživé cestovatele potěší fakt, že pro většinu domácích kačerů nespočívá kouzlo geocachingu jen v hledání a sbírání bodů, ale získávání informací o konkrétních místech a touze dozvědět se něco zajímavého.
5. Od klasiky do vesmíru
Zpočátku to bylo jednoduché: kačer dorazil na dané souřadnice a po chvíli hledání našel poklad. Anebo nenašel, a tak se na místo opakovaně vracel, dokud ho neobjevil. Otevřel krabičku, zapsal se do notýsku alias logbooku, vyměnil vlastní drobnost za část pokladu z krabičky a opět kešku uschoval na původní místo.
Přestože tradičních kešek je většina, postupně se vyvinula celá řada typů a velikostí. Třeba
micro-cache, umístěná v pidikrabičkách s obsahem menší než 1 decilitr, kam se obvykle žádné předměty na výměnu nevejdou a vmáčkne se do nich stěží tužka a logbook. Na opačném protipólu ale
je schránka v podobě obří středověké truhly na jednom ze známých zámků – protože ale okolo pořád proudí zástupy mudlů, není jednoduché se k ní dostat.
Keše se liší také podle charakteru. Poměrně oblíbené jsou
multi cache, kde se přes sérii nápověd propracováváte postupně od jedné kešky k druhé, třetí… páté… sedmé… až po tu poslední. Mají řadu podob, společné pro ně ale je luštění nápověd a postupné plnění úkolů. Existují rovněž
mystery cache, kde souřadnice získáte po vypočítání souřadnic nebo vyluštění hádanky či šifry, či
virtuální cache a
earthcache; u nich není důležité najít schránku, ale dojít na konkrétní místo a tam zdokumentovat a odeslat informace, které vyžaduje zakladatel kešky.
Kešky jsou dokonce i ve vesmíru, a to na
mezinárodní vesmírné stanici ISS (ano, jak správně tušíte, k zalogování je potřeba stát se astronautem) anebo na
Marsu, kde je speciálním trekovacím kódem vybaveno vozítko Perseverance.
6. Vlastní cache?
Kešku si může založit každý a je to jednodušší, než byste řekli: stačí si vybrat libovolné místo, zpravidla takové, které chcete ukázat ostatním, sehnat si krabičku, notýsek a tužku. Nemělo by jít o soukromý (= cizí) pozemek a keš musí ležet v určité vzdálenosti od jiné kešky. Pokud ale otevřete mapu geocachingu, zjistíte, že keše jsou téměř všude a že vaše vyhlédnuté místo je možná už dávno obsazené, případně se na něm keše zakládat nesmí (což u nás platí například pro na hřbitovy, dětská hřiště, školy nebo vojenské prostory). Proto také musí jednotlivé cache před jejich zveřejněním schválit reviewer alias revírník. Mimochodem, když se keška objeví na webu jako žhavá novinka, obvykle je objevená do patnácti minut.
7. Náročnost a nástrahy
Hledání keší je báječné dobrodružství, ale má svá rizika. Každá keš má čísly od 1 do 5 označený terén a obtížnost. Čísla vám už předem prozradí, jak snadné bude kešku objevit a s jakými problémy můžete počítat tam, kde je uložená. Jak asi tušíte, jedničku dá každý, ale u pětky se neobejdete bez lana, žebříku nebo potápěčského vybavení.
Při hledání je také potřeba používat zdravý rozum a dodržovat základní bezpečnostní zásady, například nelézt do podzemí a do kanálů v době, kdy hrozí vydatný déšť. V roce 2018 dopadl tragicky odlov keší v útrobách
Motolského potoka v Praze, který vede několik kilometrů podzemím. Prudký déšť zvedl hladinu, dva lidé se utopili a další dva zranili.
Oblíbená keška měla obtížnost hodnocenou 2,5, terén jako 4, a její vlastník na rizika upozorňoval, ale marně. Nyní se sice na webu dá najít, ale reálně je uzamčená a nedá se tudíž ulovit.