S
portálem Kudy z nudy prozkoumáme historii olympijských her, prozradíme vám, kolik medailí naši sportovci přivezli a která olympiáda byla nejúspěšnější. A víte, že se o pořádání olympiády ucházela i
Praha? Zkrátka pojďte se podívat na olympiádu jinýma očima!
1. Moderní olympijské hry, čísla a letopočty
Je úplně jedno, jestli olympijské hry založili Herakles na památku vyčištění chlévů krále Augiáše, élidský král, který k tomu dostal pokyn z delfské věštírny, anebo někdo úplně jiný. Konaly se ve
starověkém Řecku ve městě Olympii od roku 776 před naším letopočtem, a to pravidelně každé čtyři roky až do pátého století našeho letopočtu. Snahy o jejich obnovení se dají vystopovat už v časech renesance, ale nakonec k tomu došlo až v roce 1896. Od té doby se olympiáda nekonala pouze třikrát (v letech 1916, 1940 a 1944), vždy kvůli světovým válkám.
2. Paříž nebo Athény?
První novodobé olympijské hry se nemohly konat jinde než v dávné kolébce civilizace, v řeckých
Athénách. Antická tradice a řecké kořeny olympijských her ostatně připomíná každý zahajovací ceremoniál olympiády: jako první přichází výprava řeckých sportovců; až za ní se řadí další výpravy podle abecedního pořádku jazyka země, která hry pořádá. Skutečnost ovšem byla mnohem prozaičtější: už první novodobou olympiádu měla hostit Paříž, ale nakonec se kvůli financím odehrála v Athénách. Ve Francii se myšlenka nesetkala s velkým pochopením, zatímco Řekové přislíbili plánovaným hrám štědré financování – a bylo rozhodnuto.
3. Olympiády mění rytmus
V roce 1924 se připojilo pořádání
zimních olympiád, které probíhaly ve stejný rok jako letní olympijské hry. Systém se změnil v roce 1994: už dva roky po
francouzském Albertville 1992 se konaly pouze zimní olympijské hry v
norském Lillehammeru 1994. Letní olympijské hry krok dorovnávat nemusely, po
španělské Barceloně 1992 následovala
americká Atlanta 1996 a od té doby se LOH a ZOH střídají v pravidelném dvouletém intervalu. Ten se poprvé zadrhnul u
letních olympijských her v japonském Tokiu. Měly se konat v roce 2020, ale kvůli pandemii koronaviru byly poprvé v historii o rok odloženy. Nakonec proběhly o rok později, s řadou přísných protiepidemických opatření a bez účasti zahraničních diváků. Bohužel, i to byla novodobá novinka, která tu nikdy dřív nebyla.
4. Praha a olympijské hry: od snů k realitě
Víte, že se celkem třikrát mohla olympiáda konat v
Praze? Poprvé se mohly olympijské hry v Československu konat za první republiky, podruhé v době Pražského jara a potřetí v roce 2016. Nejblíž k olympijskému snu byla Praha na konci 60. let minulého století a nezůstalo jen u snění: hmatatelným důkazem je
hotel Olympik na Invalidovně, blízké sídliště mělo posloužit jako
olympijská vesnice a
olympijský stadion měl vzniknout na Maninách. Počítalo se také s využitím
plaveckého stadionu v Podolí, zařazenému v roce 2020 mezi kulturní památky. Oblíbená plovárna vznikla na místě bývalé cementárny a oficiálně zahájila svůj provoz v roce 1965. Protože pro všechny sporty by Praha neměla kapacity ani vhodná sportoviště, kanoisté měli soutěžit na
kanále v Račicích, jachtaři na
Lipně a pro fotbalová utkání byla vybrána
Ostrava.
5. Čáslavská, Zátopek & spol.
Na letní olympijské hry v Tokiu 1964 ráda vzpomínala hlavně
gymnastka Věra Čáslavská, která tehdy vybojovala tři zlaté medaile v individuálních disciplínách a dopomohla družstvu ke stříbrné medaili. Československá výprava byla nakonec se čtrnácti medailemi
devátou nejúspěšnější zemí her.
Během novodobých olympijských her získali
českoslovenští sportovci na letních olympijských hrách celkem 143 medailí, a to hlavně v gymnastice, atletice a zápasení. Dalších
25 medailí vybojovali na zimních olympijských hrách, a to především ve skocích na lyžích a
ledním hokeji. Připomeňme také
úspěchy manželů Emila a Dany Zátopkových na LOH Helsinky 1952: Emil získal tři zlaté (běh na 5000 metrů, běh na 10 000 metrů a
maraton), Dana pak zlato v hodu oštěpem.
Od rozdělení Československa Češi přivezli domů celkem 87 medailí (24 zlatých, 28 stříbrných a 35 bronzových).
Nejúspěšnější pro české sportovce byla olympiáda v Atlantě v roce 1996 a v Londýně 2012, kdy na obou získali shodně
jedenáct medailí. Historicky první zlato pro Českou republiku na zimní olympiádě vybojoval legendární tým ledních hokejistů v Naganu 1998,
nejúspěšnější zimní olympiádou pak bylo Soči 2014, kde Češi získali dvě zlaté, čtyři stříbrné a dvě bronzové medaile.
6. Modrotisk jede do světa!
Do londýnského deštivého počasí v roce 2012 jeli Češi s barevnými holínkami, do Ria 2016 si zase vezli kloboučky a oblečení ve stylu karnevalu. Kolekci pro ceremoniály olympijských her v Tokiu navrhla
Zuzana Osako, která pochází
z Lužic u Hodonína a tradičně pracuje s folklorními prvky. Proto se také v kolekci uplatnil
modrotisk, starodávná textilní barvířská a tiskařská technika, od roku 2018 zapsaná na seznam nemateriálního dědictví UNESCO. Japonci ho ocenili: nejenže mají rádi tradiční kulturu, ale kořeny modrotisku sahají právě do asijských zemí včetně Japonska.
Modrotisk pro Tokio vyrobila
modrotisková dílna rodiny Danzingerů z
Olešnice.
Do výběru nejzajímavějších módních kolekcí se dostalo i
oblečení českých olympioniků pro olympijské hry v Paříži od
designéra Jana Černého. Lajky a ohlasy za
nejpovedenější módní kreace sbírá společně s námi
Haiti a
Mongolsko. Česko se rovněž ocitlo mezi sedmi zeměmi, jejichž sportovní kolekce podle
Mezinárodního olympijského výboru umně spojují prvky národní hrdosti, inovativního designu a současné módy.
7. Olympijské festivaly
Atmosféru olympijských her zažívá Česká republika díky
Olympijským festivalům. Akce, která inspirovala svět, se konala už v
Praze, Brně, Ostravě nebo na
Lipně. Vůbec
první Olympijský park vznikl v
Praze na
Letné během
zimních olympijských her v Soči 2014. Od té doby se stal pro české fanoušky nedílnou součástí olympiád, a to natolik úspěšnou, že Mezinárodní olympijský výbor šíří českou inspiraci dál do světa.
Olympijské festivaly tak probíhají například ve Francii, Austrálii, Litvě, Nizozemí a na Slovensku. V době pařížské letní olympiády 2024 se odehrává
Olympijský festival u
jezera Most.
Vlajkonoši českých a československých výprav na letních olympijských hrách
1920 Antverpy – Ladislav Žemla (tenis)
1924 Paříž – František Janda-Suk (atletika)
1928 Amsterodam – Josef Effenberg (sportovní gymnastika)
1932 Los Angeles – žádný vlajkonoš
1936 Berlín – Josef Klapuch (zápas)
1948 Londýn – Ladislav Trpkoš (basketbal)
1952 Helsinky – Vít Matlocha (sportovní gymnastika)
1956 Melbourne – Zdeněk Růžička (sportovní gymnastika)
1960 Řím – Jiří Kormaník (zápas)
1964 Tokio – Karel Klečka (sportovní gymnastika)
1968 Mexico City – Bohumil Golian (volejbal)
1972 Mnichov – Ludvík Daněk (atletika)
1976 Montreal – Ludvík Daněk (atletika)
1980 Moskva – Imrich Bugár (atletika)
1984 Los Angeles – bez účasti Československa
1988 Soul – Imrich Bugár (atletika)
1992 Barcelona – Jozef Lohyňa (zápas)
1996 Atlanta – Václav Chalupa (veslování)
2000 Sydney – Martin Doktor (rychlostní kanoistika)
2004 Atény – Květoslav Svoboda (plavání)
2008 Peking – Štěpánka Hilgertová (vodní slalom)
2012 Londýn – Petr Koukal (badminton)
2016 Rio de Janeiro – Lukáš Krpálek (judo) 2021 Tokio – Tomáš Satoranský (basketbal) a Petra Kvitová (tenis) 2024 Paříž – Lukáš Krpálek (judo) a Marie Horáčková (lukostřelba)