Svátek sv. Lucie – oslavíte jej tím, že necháte domácí práce na jindy

Nevinná dívka, kterou odsoudili k veřejné ztrátě panenství

Svatá Lucie se narodila okolo roku 290 v Syrakusách na Sicílii do bohaté rodiny. Již v dětství se dala křesťanskou cestou a slíbila zachovat panenství. Její matka Eutychie slib své dcery nebrala vážně a zaslíbila jí bohatému ženichovi. Lucie si svůj život ale představovala docela jinak. Dalším problémem byla nemoc Luciiny matky, která trpěla krvotokem. Společně se vypravily na pouť ke sv. Agátě (velmi uctívané mučednice), která matku uzdravila a Lucii vyjevila, že ji čeká podobný osud, jako ji.

Zatímco si Lucie u matky vyprosila zrušení svatby, „snoubenec“ nesouhlasil. Lucie mezitím rozdala své věno chudým a muži dala na vědomí, že se vdávat nehodlá. Ten se jí stále nechtěl vzdát. Když se navíc Lucie dozvěděla, že se na ní mladíkovi nejvíce líbí její oči, vydloubla si je a nechala mu je poslat. Podle legendy jí měly do rána narůst nové, ještě krásnější. Poté, co se zhrzený ctitel dozvěděl o tom, že je Lucie křesťankou, udal jí z pomsty císaři Diokleciánovi, vyhlášenému pronásledovateli vyznavačů nového náboženství. Konal se soud, který odsoudil Lucii k násilnému zbavení panenství od návštěvníků veřejného domu.

K veřejnému znásilnění však nedošlo – všechny pokusy o dopravení Lucie do nevěstince selhaly. Dokonce i voli, kteří měli táhnout vůz, odmítli poslušnost. Zlomit její vůli nedokázala ani žhavá pryskyřice, kterou jí lili na kůži, a tak ji nakonec kat probodl mečem hrdlo. Zemřela 13. prosince 304. Z posledních sil ještě vyřkla proroctví, že pronásledování křesťanů brzy skončí. Stalo se tak o 9 let později, kdy padl Dioklecián a římský císař Konstantin I. Veliký křesťanství povolil. V 5. století byla Lucie prohlášena za svatou a patronku města Syrakus. Na obrazech bývá zobrazována často jako panna v bílém rouchu s dvojitým křížem nebo palmou – znaky vítězství a víry.
 

Na svatou Lucii se vyhněte domácím pracím

V našich krajích byla Lucie uctívána jako symbol čistoty. K tomu se vázalo také množství lidových obyčejů. Jedním z nich byl přísný zákaz domácích prací – Lucky při obchůzkách kontrolovaly domácnosti, zda ženy náhodou nepředou, nedrou peří, netkají a neperou. Důležité ovšem bylo, aby stavení bylo, jak se patří na vánoční svátky uklizené. Běda těm nešťastnicím, co zvyk nedodržely nebo uklidit nestihly! Lucky by jim rozfoukaly peří po světnici, případně by se dožadovaly okamžitě napříst plný koš vřeten. Anebo by jim naopak napředené nitě vymotaly.

Někde chodila jedna Lucka jinde zase až šestice těchto „bytostí“. Šlo o postavy, které měly na sobě bílé pláště a obličej zakrytý maskou s čapím zobákem. Jinde chodily zahalené bílým prostěradlem a na navlhčený obličej si nafoukaly mouku. V jižních Čechách chodilo pět až šest Lucek v dlouhých bílých pláštích s dlouhými bílými zobany jako tajemní ptáci. Postávaly u oken a mlčely. Potom tiše vešly do světnice a perutí z husího křídla vymetaly smetí z jizby.

Někdy Lucky přepadaly muže přímo v hospodě u piva, kde je natírali hořčicí, kolomazí, zasypávaly je moukou a šťouchaly do nich vařečkami. Tato činnost byla odplatou za to, že jsou líní a nepomohou doma s úklidem ani před svátky. S řadou těchto adventních zvyků se potkáte například v expozicích kouřimském skanzenu, na výstavě Lidové Vánoce v Polabí anebo v Dřevěném městečku v Rožnově pod Radhoštěm. Výjimečné prosincové prohlídky skanzenu Vysoký Chlumec od 17. do 18. 12. také přiblíží atmosféru lidových Vánoc v 19. a na začátku 20. století.
 

Lucie noci upije…

Lidové pořekadlo „Lucie noci upije, ale dne nepřidá“, znají všichni. Málokdo ale dokáže říct, co to znamená. Rčení pochází ze středověku, z dob, kdy lidé používali juliánský kalendář a zimní slunovrat připadal na 13. prosince. V 16. století se však začal používat přesnější gregoriánský kalendář a slunovrat se o několik dní posunul, dnes nastává okolo 21. prosince. Přesto je na rčení mnoho pravdy, což můžeme pozorovat na východech slunce. Do svátku svaté Lucie vychází slunce čím dál později a večer zapadá dříve než předchozí den – noci se prodlužují. Ale poté začíná slunce zapadat později, takže je odpoledne déle vidět. Přitom však až do slunovratu je východ slunce čím dál později, takže noci se nezkracují.

K 13. prosinci se váže i řada magických rituálů, protože v předvečer Luciina svátku nastává jedna z nejtemnějších nocí, kdy se prý scházejí čarodějnice, aby škodily lidem. Právě Lucie byla považována za mocnou ochranitelku před jejich kouzly. Od svátku sv. Lucie až do Božího narození dávaly hospodyně kravám kousek těsta smíchaného s rozličným kořením a zeleninami, aby nad nimi neměly zlé síly moc. Na Moravě se před zlými kouzly lidé chránili tak, že od 13. prosince do Štědrého dne odhodili každý den jedno poleno. Tímto dřevem pak zatopili na Boží hod. A když si hospodář tento den vyrobil stoličku a v místě suku udělal otvor, mohl jím o mši na Boží hod rozeznat v kostele čarodějnici.